KAUZA ODĚVNÍHO PODNIKU ODSTŘELEM FABRIKY NESMÍ SKONČIT !

Adeus! Good bye! Auf Wiedersehen! Hasta luego! Doviđenja! Hej då! Au revoir! Arrivederci! Takto a ještě na tisíc dalších způsobů se lidé z celého světa můžou rozloučit s jedním ze symbolů města Prostějova a s jedním z největších i nejvyhlášenějších evropských výrobců oděvů s obrovskou tradicí. V době vzniku tohoto textu ještě nebylo zcela jasné, zda opuštěné budovy Oděvního podniku šly k zemi už uplynulou sobotu či se tak stane „až“ v některém z následujících dní. Jisté je jedno: ani po odstřelu budov ve Vrahovicích se za kauzou pádu tohoto gigantu nesmí zavřít voda!

V každé rozvětvenější prostějovské rodině najdete někoho, kdo kdysi pracoval v Oděvním podniku. Téma jeho krachu bylo „nejžhavější“ v letech 2009 a 2010. V tomto období firma trhala novodobé české rekordy ve vyhazování lidí na dlažbu. Brány OP opouštěly stovky lidí, kteří po řadu desetiletí zajišťovaly jeho úspěšný chod. Jejich platy tomu přitom často vůbec neodpovídaly.
Propouštění bylo tak masivní, že přímo v podniku na nějaký čas zřídil svoji pobočku i prostějovský „pracák“. Jako redaktor jsem při této příležitosti tváří v tvář mluvil s desítkami právě propuštěných šiček i dalších zaměstnanců. Pro většinu z nich byla situace, do které se nikoliv vlastní vinou dostali, velice bolestivá. Mnozí z nich jen těžko skrývali slzy. Člověk se jim nemohl vůbec divit. Vždyť opouštěli něco, bez čeho si až dosud svůj život fakticky nedokázali představit. A před sebou měli budoucnost, která byla více než nejistá...
V následujících letech se situace kolem společnosti poněkud uklidnila. OP vyhlásilo úpadek, zbývající výrobu koupila firma AMF Reece, vše se postupně rozprodalo a hotovo! Jako poslední se prodal i hlavní areál OP ve Vrahovicích. Když bylo zveřejněno jméno nového vlastníka, stačilo se trochu zamyslet a bylo jasné, jaký osud ho čeká...
Demolice spojená s odstřelem opět zvedla vlnu zájmu o zkrachovalý podnik. Když jsem po pěti letech od největšího propouštění zavítal k OP, viděl jsem, jak lidé při ohledu na něj opět přemáhají pláč. To když se několik bývalých zaměstnanců vypravilo k troskám někdejšího hrdého „Titanicu“ oděvního průmyslu. I po všech těch letech, co jsou z podniku pryč, bylo jasně patrné, že jsou s těmi vyklizenými budovami stále spjati silným citovým poutem. A i o ty mají nyní přijít...
Jenže srovnání OP se zemí není absolutně ničím překvapivým. Je pouze logickým důsledkem způsobu hospodaření lidí, kteří podnik v posledních letech jeho existence vedli.
I proto by nebylo od věci, pokud by si střelmistr nějaké to kilo dynamitu ponechal a využil jej při odstřelu nemovitostí odpovědných manažerů. Vždyť právě jejich sídla vznikala i díky úvěrům, jež do podniku putovaly a které jej ve finále poslaly ke dnu. Ti radikálnější z Prostějovanů pak přímo doporučovali zajistit představenstvu podniku exkluzivní prohlídku kolosu, který kdysi vedli. A to právě v čase probíhajících trhacích prací...
Zní to sice hodně morbidně, ale nelze se tomu divit. Pro člověka s elementárním smyslem pro spravedlnost je nepochopitelné, že zatímco tisíce lidí skončily bez práce, lidé kteří to způsobili, mohli sebe i své rodiny zajistit na několik let dopředu.
I z tohoto důvodu to odstřelem budov nesmí celé rozhodně skončit. Naopak by se mělo jednat o hodně hlasitý signál, že boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě...