ÚNOROVÉ POZNÁMKY ANEB KDYŽ SE MĚSÍC VYBLBNU...

Tak jsme za půlkou toho nejkratšího měsíce v roce, načež se tak dívám okolo sebe a měl bych opět v nůši opět pár fantastických poznámek.Ta první je o světle. Sice se říká, že na Hromnice o hodinu více, ale má se na mysli konec dne, což už všichni pozorujeme, že je tak nějak jasněji. Neplatí to ovšem o začátku dne, a tak mi opravdu uniká, proč po sedmé hodině ranní vidím packající postavičky šinoucí se do práce ve tmě a mnohdy i teď v mlze, jelikož úderem sedmé zhasnou pouliční světla a děj se vůle Boží...

Nešlo by se náhodou zamyslet nad tím, zda nezavést novou pranostiku „na Hromnice světla více“ a nechat svítit aspoň do osmé? Obzvláště když někdy pozoruji svícení v jasných letních měsících i přes den. Snad by to naše město nezruinovalo, když tak dobře údajně vychytáváme na nejrůznějších aukcích dodavatele energií, ne? Nedávno jsem byl opět po delším čase osloven nezávisle na sobě několika obyvateli centra města, co je nového s parkováním ve městě a právě v centru, neboť se jim opět začalo stávat, že například matka vybíhající s malým dítětem k lékaři dostane během pěti minut botičku, což se jí pravda nestalo poprvé. Její přítel už začíná používat směrem k radnici slova velmi neslušná, a když jsem se mu snažil vysvětlit, že se něco s parkováním ve městě chystá, konstatoval, že ta rychlost je přímo superrychlá, neboť o tom slyší již dlouho, dlouho, dlouho, takže tímto předávám dotaz dál. A pokud máme v této záležitosti nějaké konkrétní novinky, bylo by dobré se s nimi pochlubit, neboť nervozita v centru, ač možná nenápadně, stoupá. Jelikož každý všude nějaké známé má, tak ti moji z Brna mne nedávno oslovili a gratulovali, jak úžasně se naše město prezentovalo na právě brněnském veletrhu turistiky Regiontour 2014, který proběhl v druhé polovině ledna, a jak se na našem stánku bezvadně „nadlábli“ a „napojili“. Mé srdéčko patriota radostí poskočilo a již jsem se chystal chválit zodpovědné za kvalitně investované peníze do propagace města. Ještě před tím jsem si pozjišťoval nějaké detaily. No a to jsem si tedy krutě naběhl a mé srdéčko utrpělo naopak lehký infarkt myokardu zklamání... Takže realita propagace našeho statutárního města byla taková, že na oficiálním stánku Olomouckého kraje se povalovalo nějakých pár propagačních materiálů, které rozdávaly jemně znuděné „krajské“ slečny, stejně jako materiály všech ostatních, a to již zřejmě s myšlenkou, že Olomoucký kraj tak jako tak získá několik ocenění. Ta přišla nakonec celkem tři, takže proč se nějak více snažit. A ten stánek, kde se moji známí tak dobře najedli a napili, sice z Prostějova byl, leč patřil Restauraci Na Špalíčku! Takže jeho majitelé de facto zachraňovali čest našeho města statutárního, a to tak nějak za svépomoci domácího uzeného a klobás - tradiční ruční výrobou, zelňačkou, škvarkovým sádlem a domácí paštikou. Momentálně se s veletrhy roztrhl pytel. O uplynulém víkendu proběhl TOURISM EXPO v Olomouci, následuje Ostrava - nejprve DOVOLENÁ A REGION (7.až 9.března) a pak KARNEVAL CHUTÍ (16. až 18.května). Jsem zvědav, zda tedy dojde na nějakou oficiální propagaci. Já tvrdím, že již na veletrhu v Brně se měla propagovat stoletá radnice, již se mělo zvát na všechny akce, spojené s těmito oslavami. Případně již tam měla být vystavena publikace ke století radnice a samozřejmě k tomu se mělo nabalit vše o našem statutárním městě, včetně výrobců regionálních potravin s certifikátem, tedy pokud by byli osloveni oficiálním propagátorem města. Stalo se to? No nestalo, jelikož hotovo k oslavám století radnice ještě teď není vlastně nic! Takže dočkáme se něčeho na dalších veletrzích? A na závěr sport. Je únor a běží nám zimní olympijské hry. Ano, nejsem nadšen, že se konají v megalomanském Rusku, kde je hodně věcí Potěmkinova vesnice, nejsem nadšen, že někde ve skrytu vyhrožují olympiádě „černé vdovy“ bombami a mám strach o naše sportovce a už vůbec nejsem nadšen z „Lojzovy“ hokejové nominace. Ale tak jako tak si rád zakřičím společně s většinou svých známých u každé olympijské medaile a věřím, že jich bude postupně dál a dál přibývat. Oceňuji, když se obsluha mé oblíbené kavárny převléká do národních dresů a fandí s vlaječkami na tvářích a stíhá samozřejmě i obsluhovat. A přestože „Lojzu“ fakt nemusím, fandím hokejistům jak o život a moc bych přál našemu prostějovskému rodákovi Lukáši Krajíčkovi olympijskou „placku“, když už mu ve Philadelphii kdysi nevyšel ten Stanley Cup. A rád bych vzkázal všem těm intelektuálně založeným jedincům, co fanděním a sportem vůbec pohrdají: „Nechte mi mou olympiádu a fandění, já jsem také tolerantní k vašim mnohdy podivným pořadům na kanálech ČT2 a ČT art, já se za měsíc vyblbnu, vy mne trápíte a užíráte mé koncesionářské televizní poplatky celý rok...!“.