NA DEN KRACHU OP BYCHOM MĚLI SLAVIT SVÁTEK TUNELOVÁNÍ

Boží mlýny to není žádná rotačka. Vyšší spravedlnost nikam nespěchá. Pokud Boží mlýny melou, činí tak v horizontu čtyřiceti až šedesáti let. A to je pro normálního člověka dlouhá doba, během níž se mnoho věcí zapomene. Za hříchy svých otců často zaplatí až jejich synové či vnuci. Od světské spravedlnosti očekáváme, že bude poněkud rychlejší. Ale je tomu skutečně tak?

Před pár dny jsme si mohli připomenout „krásné“ čtvrté výročí události, která ovlivnila život tisíců lidí v našem regionu víc, než cokoliv jiného. Napadá vás, co by to mohlo být? Ano, přesně 18. ledna 2010 Oděvní podnik Prostějov veřejně vyhlásil, že není schopen splácet své astronomické dluhy. Pro většinu lidí, kteří jen trošku znali místní poměry, to nebylo nic překvapivého. Byl to pouze výsledek dlouhodobé agónie, ve které se firma zmítala už několik let. 

e jasné, že stejně jako se Titanic nepotopil z minuty na minutu, ani oděvní gigant se nepoložil ze dne na den. Vždyť tento kolos vznikal několik desítek let. Jeho kořeny sahaly až do devatenáctého století. Samotný Oděvní podnik vznikl po válce sloučením skvěle prosperujících prvorepublikových firem podnikatelů, jakými byli Jan Nehera, Arnošt Rolný
a dalších desítek úspěšných lidí, kteří výrobě oděvů skutečně rozuměli. Přesně před padesáti lety pak byl ve Vrahovicích otevřen nový výrobní komplex, který patřil k největším a nejmodernějším ve střední Evropě. Vybudovat něco takového bylo určitě mnohem náročnější než to zničit. Nicméně ani to nebylo tak úplně snadné. Muselo se na tom podílet hned několik faktorů. Mezi ty hlavní patřila konkurence levné čínské konfekce, krach zahraničních odběratelů, u kterých zůstala řada neproplacených pohledávek a také pořádný kus typického českého porevolučního „fištrónu“.
To, že si řada lidí z vedení podniku udělala z OP dojnou krávu, není ničím překvapivým. Tragikomická situace nastala ve chvíli, kdy tato kráva chcípla, ovšem její „ošetřovatelé“ stále předstírali, že žije, a od bank si půjčovali peníze na mléko ze supermarketu.
O něm pak tvrdili, že je mají díky jejich úžasné krávě, o které prohlašovali, že je „stále v lepší kondici“. Začátkem roku 2010 se však někdo přišel podívat do kravína a objevil tam jen ohlodané zbytky mršiny... Bylo celkem logické, že následovalo pořádné pozdvižení. Kdo za to může? Kdo dojil krávu i po tom, co už byla dávno vlastně mrtvá? Tohle byla první otázka, kterou si lidé položili. Spoustě zasvěcených to bylo v tu chvíli jasné. Bohužel tím to však na dlouhý čas skončilo.
Je zcela přirozené, že okolnostmi krachu OP Prostějov se začala zabývat policie. Ovšem v době, kdy se do toho kriminalisté vložili, už bylo pozdě. Manažeři, kteří vysávali OP, a měli tedy nést odpovědnost za jeho krach, už byli pryč. Z firmy i z Prostějova.
Dokazovat takovým lidem vinu, je v podobné situaci vždy velice obtížné. Detektivům už zůstaly jen haldy papírů. Vyčíst z nich cokoliv je nesmírně náročné. O to nadějněji to vypadalo, když se loni policisté vytasili s tím, že „vyšetřování krachu OP se blíží ke konci“. „Pozdě, ale přece,“ řekli si mnozí.
Bohužel uplynul celý další rok a my jsme se od policistů dozvěděli přesně to samé co loni. Přitom uzavření vyšetřování se rozhodně nerovná odsouzení, natožpak vykonání spravedlnosti v podobě zabavení majetku.
V době, kdy člověk dlužící padesát tisíc korun, může klidně přijít o střechu nad hlavou, mohou být tuneláři z OP relativně v klidu. Dokazování nejen na policii, ale i u soudů s jejich nekonečnými odvolacími řízeními budou natolik náročná a zdlouhavá, že zřejmě skončí v době, kdy zkratka OP už asi nikomu nic neřekne.
I proto by bylo dobré, aby 18. leden byl vyhlášen jako nový státní svátek. V tento den bychom všichni měli slavit slavný den Tunelování. Konečně by z toho něco měli všichni, nikoliv jen hrstka vyvolených!
A třeba bychom tak rychle nezapomínali...