Komandér britského impéria, ale také vojín úderník v Československu

Titul Komandér britského impéria (C. B. E.) nedostane hned tak někdo. Nás může těšit to, že jeden z držitelů tohoto vyznamenání žil s přestávkami v našem městě od roku 1929. Jedná se o generála letectva Josefa Dudu, jehož 35. výročí úmrtí jsme si připomněli v pátek 7. prosince. Tento původem pražský rodák (narozen 9. 8. 1905 v Praze-Pohořelci) během dvacátých a třicátých let minulého století směřoval k vojenské kariéře a jelikož ho uchvátilo především letectvo, nemohl ho osud nespojit s naším městem, kde fungovalo v období první republiky Vojenské letecké učiliště.

A tak od října 1929 do července 1930 v Prostějově absolvoval první kurz, tzv. Pozorovací školu pro důstojníky z povolání, a to s výsledkem výtečný. Do Prostějova se vrátil v roce 1933, aby zde prodělal pilotní školu stíhací a 1. 9. 1933 získal funkci pilot-letec, s vojenskou hodností nadporučík. Následně až do roku 1935 zde vychovával další stíhače, kteří se pak ve velkém množství uplatnili společně s ním na letecké západní frontě ve Francii a v Anglii.

Po „slovenské anabázi“ v letech 1935 až 1939 se vrátil do Prahy a v červnu 1939 přešel do Polska a následně do Francie, kde bojoval až do francouzské kapitulace, aby se následně přesunul do Anglie. Tam v srpnu 1940 vstoupil do RAF pod číslem 83224 a v hodnosti P/O (Pilot Officer - český ekvivalent podporučíka). Od září do listopadu působil u československé 312. stíhací perutě, která operovala nad Liverpoolem, jako velitel A-flightu (letky) v propůjčené hodnosti F/Lt (Flight Lieutenant – český ekvivalent  kapitána) a zasáhl tak do závěrečné fáze bitvy o Británii.

Následně se jeho kariéra rozjela strmým způsobem a dotáhl to až na plukovnickou hodnost, což je ekvivalent anglické hodnosti Group Captain, a v ní působil jako styčný důstojník mezi Československým leteckým inspektorátem v Londýně a Velitelstvím vzdušné obrany stíhacího letectva Velké Británie (Air Defence of Great Britain - Laison of to Head Quartes Fighter Command, HQFC, Betly Priory od Stanmore).

V roce 1945 se vrátil do osvobozené vlasti a jelikož místa v Praze již byla „překvapivě“ obsazena, přivítalo ho již po několikáté naše město, tentokrát jako nového velitele Vojenského leteckého učiliště a přilehlých letišť ve Stichovicích a Olomouci. Jeho práce byla náročná, neboť musel z trosek vybudovat fungující pilíř obrany mladé republiky, ale v této době měl ještě podporu i z nejvyšších míst.

Bohužel idylická doba netrvala dlouho a již v roce 1946 se objevovaly ne zrovna lichotivé posudky na velitele Dudu a tlak pochopitelně zesílil po únoru 1948, kdy se Duda jako „západní letec“ nehodil do krámu novým mocipánům. 3. března 1948 byl z funkce velitele VLU Prostějov „odejit“, v dubnu byl propuštěn do zálohy a v roce 1949 degradován na hodnost vojín – úderník. Přišel o všechny vojenské výsady včetně bytu a stal se výpomocným dělníkem v prostějovských Hanáckých železárnách.  Následně pracoval jako závozník, a to až do důchodu v roce 1965. V komunistických publikacích v padesátých letech se často stával terčem bolševických kritických poznámek jako reakcionář, exponent buržoazie a agent imperialismu. On sám se ale nestáhl a snažil se neustále upozorňovat vojenské a  státní orgány na zlořády a nepravosti, které se dějí jemu a jeho spolupostiženým kamarádům, letcům „zápaďákům“. Snad i proto na něj bylo zapomenuto při rehabilitacích v „obrodném“ procesu v roce 1968, kdy mu ústa měla být zaplácnuta jednou medailí, kterou si ovšem osobně nepřevzal. Jestli mělo k nějaké skutečné rehabilitaci dojít, to se již nedozvíme, neboť přijely „spřátelené“ tanky a perezekuce pokračovala vesele dál.

Bez rehabilitace, bez očištění a bez omluvy státní moci se životní osudy vojína Dudy uzavřely

7. prosince 1977, symbolicky v roce, kdy se další občané vzepřeli proti režimu dokumentem Charta 77.

Až nová doba vrátila Josefa Dudu do hodnosti plukovníka letectva (1990), následně byl in memoriam povýšen do hodnosti brigádní generál a v roce 2002 obdržel Řád bílého lva III. třídy in memoriam. Prostějov si generála Dudu začal připomínat od roku 1995 řádným označením jeho hrobu na místním hřbitově, v roce 2005 Rada města rozhodla o zřízení pamětní desky na domě v ulici Sádky 6, kde Duda žil. Dle vyprávění synovce generála Dudy Zdeňka Dudy k instalaci došlo po četných urgencích a následných slibech starosty Tesaře až po třech letech, v roce 2008.

A tak se generál, jenž je držitelem celkem dvacetipěti vyznamenání, včetně onoho titulu Komandér britského impéria, dočkal plného uznání i ve městě, se kterým byl jeho život spjat dlouhé desítky let, v časech dobrých i zlých. Věřme, že pamětní deska vydrží na svém místě pořád a žádné zlé časy již nepřijdou. I když nikdy neříkejme nikdy, obzvlášť po posledních volbách, že?