Je v jednom hereckém kole, přesto si našel čas k předvánočnímu rozhovoru pro Večerník. Ladislav Županič ani po neúspěšné kandidatuře do Senátu ČR nedá na rodný Prostějov dopustit a jak se svěřil, už teď hodně lituje, že se letos na vánoční svátky nestihne za svými krajany ani podívat. Během prosince absolvuje neuvěřitelných devatenáct divadelních představení na různých místech republiky, takže ho míjejí i předvánoční přípravy v domácnosti. V onom exkluzivním interview na sebe „prásknul“ i jiné věci...

Pane Županiči, jak se vůbec připravujete na blížící se Vánoce?

„Abych pravdu řekl, já vůbec nemám čas se na Vánoce jakkoliv připravit... (smích) Během prosince mám totiž devatenáct představení, a to hned ve třech divadlech. Naštěstí mám v různých obchodech spoustu známých, takže jsem je obtelefonoval, abych měl vůbec nějaké dárečky pro své nejbližší. Hlavně pro dvě malinkaté vnučky. (úsměv)“

Takže i těsně před Štědrým dnem máte herecký kalup?

„Tak určitě! Devatenáctého prosince hrajeme v Ostravě, dvacátého i jednadvacátého v Olomouci a pak znovu pětadvacátého v Praze. Takže na Ježíška si budu hrát jediný den a dárky kupovat třiadvacátého nebo dokonce přímo na Štědrý den. Je to fakt šílené tempo, ale na druhé straně divadlo je tím pravým Ježíškem pro mě samotného.“

Z toho vyplývá, že do Prostějova alespoň na jeden vánoční svátek asi nepřijedete, že?

„To bohužel nepůjde. Onen první svátek vánoční hraji představení v divadle Na Fidlovačce, navíc dálnice D1 je nejen životu, ale i časově nebezpečná. (úsměv)“

Co hrajete v proslulém divadle Na Fidlovačce?

„Jde o americkou komedii s názvem Až naprší a uschne. Mám tu čest hrát manžela Elišky Balzerové. Co je na tom nejvíce potěšitelné, je fakt, že toto představení budeme hrát v červnu příštího roku i v Prostějově.“

S kým vůbec zasednete ke štědrovečernímu stolu?

„Se ženou Hanou a psem. Je to jezevčík a jmenuje se Leon. Tedy on nesedí u stolu, ale pod stolem a strašně vždycky žebrá o kousíček ryby. Já to nikdy nevydržím a samozřejmě mu dám ochutnat, aby z těch Vánoc taky něco měl. (úsměv)“

Můžeme vědět, co budete mít 24. prosince na večeři? Tradičního kapra?

„Kdepak, já kapra moc nejím, vadí mi totiž kosti. Klidně bych si ho dal, ale to by v něm nesměly ty kosti být. Ovšem při mé smůle, kdyby nás u stolu sedělo pět, tak všichni budou mít porci bez kostí, ale jenom já je tam budu mít! Proto i na Štědrý den mám nejraději filé s bramborovým salátem. Ovšem kapří polévku, tu si dám.“

A co tak štědrovečerní půst, ten dodržujete?

„To se vám musím přiznat, že i když jsem věřící člověk, tak půst rozhodně nedodržuji. Proč? Protože bych jednoznačně umřel hlady! Já totiž pozdě večer, když přijdu domů z představení, už nikdy nejím. Tudíž když se ráno vzbudím, mám příšerný hlad. A vydržte to do večera, když manželka má například bramborový salát hotový už dopoledne... (smích)“

Pomáháte zdobit vánoční stromek?

„No, pokud mívám čas tak ano. (úsměv) Ale většinou tuto slavnostní práci nechávám na ženě Hance.“

Jak to máte s dárky, už nějaké máte nebo jejich nákup necháváte na poslední chvíli?

„Dárky? Teď? Kdepak! Jak už jsem říkal, to nechávám tak na třiadvacátého. Ostatně v posledních letech tyto věci řeším až na poslední chvíli. Stejně jako kdysi za bolševika. To jsem dokonce vždycky ještě nakupoval na Štědrý den. Tenkrát se právě až na poslední chvíli dostávalo do obchodů zboží, které jste v nich neviděl celý rok! Dneska je to samozřejmě jiné, ale i toho čtyřiadvacátého seženete v supermarketech, co chcete.“

Co vy sám byste si přál mít pod stromečkem? Už jste vůbec psal Ježíškovi o nějaký dárek?

„Ježíškovi jsem psal naposledy jako malý kluk a psaníčko dával za okno. A protože druhý den ráno už tam nebylo, skutečně jsem věřil, že Ježíšek existuje. Ale něco vám řeknu, chlap má mít pořád klučičí duši, a tak pořád v Ježíška věřím. (úsměv)

A co bych si přál letos pod stromečkem? Samé abstraktní věci, hlavně zdraví a pohodu a pak možná k tomu ještě pár blbostí, které ho zahřejí u srdce a udělají radost. Víte, jak říkával Jan Werich, nejlepší jsou dárky konstantní, čili neměnné. To znamená, že u Županičů bude pod stromečkem dálniční známka na auto pro moji paní a pro mě taky!“

Prozradíte, jaké máte rád cukroví a zda jste vůbec na sladké?

„Nejradši mám kokosové koule s rumovou příchutí, na nich opravdu doslova ujíždím. A na sladké opravdu jsem, hlavně na čokoládu. Pamatuji si například, že letos jsem zhruba měsíc a půl neměl nic čokoládového, takže jednou v létě jsem si koupil v obchodě třicet deka banánků v čokoládě a během pěti minut byly ve mně.“

Jak se po vánočních svátcích vyrovnáváte s nadbytečnými kilogramy?

„Tak s tímto já problémy rozhodně nemám! Netvrdím, že během svátků nějaké to kilečko navíc nemám, ale já všechno shodím na jevišti při představeních. Takže díky spoustě práce mám o dietní program postaráno.“

Co byste popřál Prostějovanům k Vánocům a také do nového roku?

„Samozřejmě to nejhlavnější, bez čehož nic na světě nemá smysl. A to je zdraví. Pak všem svým spolurodákům přeji, aby Prostějov byl ještě hezčí, než je teď. A ještě něco - aby plumlovská přehrada byla bez sinic také po její slavné revitalizaci. Snad se toho i já ještě dožiji...“

---

Kdo je Ladislav Županič

Český herec a dabér se narodil 9. srpna 1943 v Prostějově. Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Prostějově absolvoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. V roce 1969 byl přijat do Hudebního divadla v Karlíně, kde v letech 1991 až 1993 pracoval jako umělecký šéf a od roku 1993 do roku 2003 jako ředitel. Ve své bohaté umělecké kariéře účinkoval v celé řadě divadelních her a muzikálů. Mezi nezapomenutelné patří zejména jeho dvojrole Albína/Zazy v muzikálu Klec bláznů, za kterou v roce 1999 obdržel Cenu Thálie, či role advokáta Flynna v muzikálu Chicago, která mu vynesla nominaci do nejužšího výběru Ceny Thálie v roce 2004. Z dalších divadelních rolí zazářil například v My Fair Lady, Někdo to rád horké, Vražda ve varieté, Hello, Dolly, nebo Nebe na zemi. Celkem třikrát (v letech 1982, 1984 a 1989) obdržel cenu Českého literárního fondu. Ladislav Županič je čestným členem Okrašlovacího spolku města Prostějova. Nikdy nebyl členem žádné politické strany a jako jeden z mála umělců odmítl podepsat Antichartu. Je ženatý, má syny Jana a Ladislava a vnučku Elišku.