„NEJSME EVA A VAŠEK,“ BRÁNÍ SE ČLENOVÉ DUO ADAMIS

Tisícům milovníkům hudby z okolí blízkého i dalekého zpříjemnili jeden z nedávných večerů v Prostějově oblíbenými melodiemi, které můžete jen tak v klidu poslouchat k odpolední kávě, případně trošku oprášit taneční střevíce. Duo Adamis znají především diváci Šlágr TV a kdo nebyl na Šlágrparádě, má čeho litovat. Manželé Adéla a Milan sršeli elánem a znát to bylo i při jejich vystoupení ve Společenském domě. Trochu té pohodové atmosféry se vám pokusí opakovaně zprostředkovat i Večerník prostřednictvím exkluzivního dvojrozhovoru. A pokud chcete mít z čtení rozhovoru se svými oblíbenými interprety opravdový požitek, pusťte si k tomu nějakou příjemnou hudbu a dejte se do čtení...

 Úvodem našim čtenářům prozraďte, jak jste se vůbec dostali ke zpívání?

Adéla: „V mládí jsem chodila na hudební školu, kde jsem měla štěstí na opravdu výborného učitele, který mě naučil techniku správného zpěvu a vše kolem zpívání. 

A v době, kdy jsem končila základní školu, za mnou pan učitel přišel s tím, že mě přihlásil do okresní talentové soutěže. Samozřejmě jsem měla strach, nevěděla jsem, co budu pořádně zpívat a podobně. No, a šla jsem zrovna kolem výkladních skříní, kde měli právě vystavené gramofonové desky Věry Špinarové. Několik jsem si jich koupila a doma podle nich cvičila. V den soutěže jsem zpívala právě písničku od Věry Špinarové, ale podepsala se na mně tréma. Bylo to totiž moje první vystoupení před tolika lidmi, takže jsem spletla refrén... Ale protože jsem to zazpívala o oktávu výš než originál, nechali mě postoupit. A tak jsem vlastně začínala účinkováním v různých talentových soutěžích. Díky tomu si mě všiml jeden kapelník, který mě angažoval do mé první kapely.“

Milan: „Když mi bylo asi čtrnáct, přišel ke mně můj strejda a řekl, že shání bubeníka, který jim z kapely odešel. Já se zeptal, jak se na ty bubny hraje, on mi to předvedl a já se to naučil. Tak to všechno začalo. (úsměv)“  

 Co byl pro vás v hudebních začátcích největší problém?

Adéla: „Určitě ten strach, tréma a především zvládnout správně tu techniku zpívání.“

Milan: „Já si ani žádný problém nevybavuji, myslím si, že s muzikou ani nemůže být problém. Vždyť hudba naopak všechny problémy maže. (úsměv)“ 

 Kolik času v současnosti věnujete pěveckému tréninku?

Adéla: „Říká se, že zkouší jen amatéři.. (smích) Takže já už jen občas zajdu k piánu, abych si rozcvičila hlas, Ale většinou je to tak, že si doma pustím cédéčko a na tom ten hlásek hezky rozcvičíte.“

 Napadlo vás v dětství, že se vám splní sen a budete zpěvačkou?

Adéla: „Když jsem byla malá, hrávala jsem si na prodavačku a na zpěvačku. Prodavačkou jsem se vyučila, ale zpěvačkou jsem zůstala. (úsměv) Zpívání mě baví a budu zpívat do posledního dechu.“

 Oba máte zkušenost s působením v zahraničí. Vnímáte nějaké rozdíly mezi zdejším a zahraničním publikem?

Milan: „Stoprocentně. V dnešní době počítám za zahraničí i Slovensko a i tam je publikum jaksi vstřícnější. Bez debaty je to i v Německu a Rakousku. To nemyslím tak, že by tady bylo publikum špatné nebo nepřející. U nás se lidi baví, ale stydí se dát najevo radost či nějaké emocionální projevy. A to v těch okolních zemích umí hned od začátku. Vůbec nevím, čím to je. Přitom i v Česku se lidé baví jako všude jinde, jen se neodváží jakoby být víc vidět, protože soused by řekl, ‚jéé, já tleskám víc než on, tak raději tleskat nebudu‘... (úsměv) Ale když se jede někam za hranice, tak hned od začátku publikum jede a je to velká škoda, že u nás to takhle nefunguje.“

 Máte nějaký vzor? Co si pouštíte v rádiu za hudební žánr?

Adéla: „Spíš poslouchám to, co nehrajeme. Například moravské písně. To je příjemné na poslech a navíc se u toho můžu krásně rozezpívat. Mojí oblíbenou zpěvačkou je Celine Dion a z našich jednoznačně Eva Špinarová a Marie Rottrová.“  

Milan: „U mě je to jednoznačně Pink Floyd, Phil Collins a Tina Turner. Mám rád samozřejmě i spoustu dalších, ale u těchto zpěváků jsem byl i na koncertech a jsou jaksi tedy blíž mému srdci. Jinak se mi strašně líbí i německá volksmusik. To je taková muzika, která tady v Česku není a kterou bychom tady chtěli dělat. Prostě taková ta pěkná hudba, příjemná pro srdce pro uši i pro duši.“

 Prozradíte nám svůj hudební sen?

Adéla: „Získat alespoň jednu zlatou desku. (úsměv) Vím, že taková věc nepřijde hned, ale do budoucna.“

Milan: „Mně se vlastně už plní, protože máme spoustu fanoušků a lidí, kteří nás znají a mají rádi. Chtěli bychom prostě dělat i v budoucnu lidem radost a doufám, že se nám to daří. (úsměv)“

 Kromě známých písní představujete posluchačům i vlastní tvorbu. Jakou máte zkušenost s přijetím těchto nových songů?

Adéla: „To je dáno možná i tím, že jsme manželé a osobně se mně zdá, že publikum lépe přijímá, když jsou interpreti oba muži. Navíc ta vlastní tvorba, to je něco, co lidé nemají naposlouchané třeba z rádia. Když něco vytvoříte nového, dlouho to trvá, než se to u posluchačů ujme a vryje se jim do paměti a řeknou si: ‚jééé, tohle je pěkný‘. A my máme to štěstí, že takovou písničku máme, je to ´Přání na tisíc´. Máme radost, že se tahle písnička uchytila, lidé ji znají 

a zpívají ji při vystoupeních s námi.“ 

 Jak moc vám ve vaší tvorbě pomáhá působení na Šlágr TV?

Adéla: „Musím říct, že bez Šlág TV bychom nebyli nic. Ta nám dělá velkou reklamu jak tady v České republice, tak i na Slovensku. Já osobně bych se přimlouvala za to, aby na našem území vznikla rádiová stanice Šlágr. Myslím si, že by o posluchače rozhodně neměli nouzi. Snad se najde nějaký podnikatel, kterému by stálo za to do tohoto projektu jít. (úsměv)“

 Určitě jste se za dobu svého působení v hudební branži setkali se srovnáním s pěveckou dvojicí Eva & Vašek. Vadí vám to?

Adéla: „V začátcích, téměř kamkoliv jsme přijeli, to bylo: ‚ježiši, přijeli Eva a Vašek!‘ To víte, že moc příjemné to nebylo. Ale když jsme na soukromých akcích, kde zpíváme trochu jiný žánr písní než obvykle, například písně Věry Špinarové, rock a pop, tam si nás nepletou. (smích)“ 
Milan: „My se vlastně s tou dvojicí ani osobně neznáme. Já je samozřejmě jako zpěváky uznávám, udělali tady na tom hudebním poli spoustu práce, ale my jsme, myslím, něco trošku jiného. Navíc jsem hezčí, než Vašek. (smích)“

 Co byste vzkázali vašim fanouškům z řad čtenářů Večerníku?

Adéla a Milan: „Ať jsou všichni zdraví, poslouchají muziku, která se jim líbí. Doufám, že k tomu patříme i my a Duo Jamaha, se kterým jsme u vás v Prostějově účinkovali.“

Kdo je duo adamis?

Manželé Adéla Suchá a Milan Suchý se setkali poprvé už v roce 1981 v kapele GT systém. Společně působí pod uměleckým názvem Duo Adamis na českých i zahraničních pódiích již od roku 1995. Ve své tvorbě se zaměřují především na populární lidovou hudbu k tanci i poslechu, blízkou především starší generaci, doplněnou i songy z vlastní produkce. Své příznivce získávají díky živým vystoupením na kulturních akcích i působením na oblíbené televizní stanici Šlágr TV. Jako manželé žijí ve Volfarticích u České Lípy a mají jednu dceru.