Dobré poledne, dnes je pátek 29.3.2024
svátek slaví Taťána,
zítra Arnošt
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

19 remontHrdinka dnešního rozhovoru se narodila v Prostějově před pětačtyřiceti lety. Její období dospívání bylo velmi dobrodružné, když zažila emigraci se svojí matkou do NSR, nelehké začátky v cizím prostředí a postupné propracovávání se k vrcholu v tom, co chtěla vždy dělat. Nejen ono vysněné herectví se však pro ni stalo životním osudem, a tak můžeme sledovat i její dráhu spisovatelskou. Posledním počinem se stal velmi zajímavý román Paradiessucher neboli „Hledač ráje“.

Německo poznalo herečku a spisovatelku pod jménem Rena Dumont, pro Prostějovany je známá jako Renata Zedníková. Večerníku se podařilo s touto úspěšnou a obdivuhodnou ženou zkontaktovat, načež vznikl tento „výslech“ na trase Prostějov - Šumava - Mnichov, který vám dnes v rámci pravidelného seriálu rozhovorů předkládáme. A nutno předeslat, že z některých odpovědí až zamrazí! Což však bylo v rámci našeho povídání i tak trochu účelem. Neměli bychom totiž zapomínat, abychom nežili v blahé nevědomosti...

Co bylo onou pomyslnou poslední kapkou, která dvě ženy, z nichž jedna je sedmnáctiletá a v tom věku jistě zamilovaná, přinutí k definitivnímu rozhodnutí emigrovat. A jak dlouho jste o emigraci v rodině vůbec uvažovaly, neboť u žen je to myslím vždy složitější?

„Důvody emigrace je těžké shrnout do pár vět. Jsou detailně rozebrané v knize, která má tři sta stránek. Ale myslím si, že lidé v Čechách to moc dobře ví. Naopak v Německu netuší, o čem je řeč.. Domnívají se tam i dnes, že se nám ´uprchlíkům´ jednalo hlavně o hospodářské parazitování. O emigraci přemýšlela moje máma již v roce 1969. Vyprávěla mi, jak chtěla s tátou, který v té době s námi ještě žil, utéct do Kanady. Ale v tomhle roce jsem se narodila, a plány se rozpadly. O emigraci se ovšem v naší rodině přemýšlelo stále, ale nedostaly jsme obě vízum do NSR. V roce 1986 přišel dopis, a byly jsme velmi překvapené, že nás chtějí pustit... (úsměv)“
Začátky emigranta jsou vždy nelehké. Měla jste pocit, že je více lidí, jak z řad spoluemigrantů či německých orgánů, kteří vám chtějí pomoci anebo těch, co vás chtějí takzvaně ´zaříznout´?
„Ten termín není asi nejpřesnější, ale tuším, jak to myslíte... (úsměv) Celkově jsem měla vždycky pocit, že nám jdou lidi vstříc. Samozřejmě nebylo vše růžové a někdy došlo i na chvíle obav z nás, jako například u naší vzdálené rodiny v Německu, která tam mimochodem dodnes žije. Možná si mysleli, že budou mít hodně dlouho na krku dvě zběsilé ženské, kde s tou jednou cloumá puberta a tou druhou strach. Máma byla strachem vyzáblá až na kost, po pobytu v azylovém domě vážila osmačtyřicet kilogramů! Ale my jsme nikdy od nich nic materiálního nevyžadovaly, pouze dobrou radu. Emigraci nám vymlouvaly, tak jsme se po týdnu od nich odstěhovaly a hledaly radu u naší bývalé sousedky a zubařky ze sídliště Zdeňka Nejedlého, která pár roků před námi s celou rodinou taktéž emigrovala.“
Jak jste prožívala listopad 1989 a události v Československu?
„První myšlenka byla: ´Tak hele, oni se těch komunistů zbavili a my jsme se s tím tak dlouho mordovaly...´ Ne, po pravdě řečeno, byly jsme rády, že můžeme navštívit babičku a dědečka v Prostějově. Bylo to prostě neuvěřitelné. Jak jsme přejížděly přes hranice, srdce nám tlouklo a já jsem se stále kontrolovala v zrcadle, jestli udělám dobrý dojem. Kdybychom věděly, že komunismus padne, nikdy bychom neutíkaly. Byl to tehdy v roce 1986 existenční krok.“
Co říkáte tomu, že pětadvacet let po listopadu 1989, jsou v krajských vládách komunisté, že jsou neustále silnou politickou stranou a mají tak silnou voličskou základnu?
„Musím říct, že z toho jsem mírně řečeno rozpačitá... Zapomněli snad lidé, jak za komunistů bědovali? Jak komunismus mentálně a fyzicky deptal? Nebo si představovali demokracii jinak? Možná oboje. I když je komunismus v teorii možná hezká myšlenka, v praxi absolutně nefunguje. Nikdy bych komunisty nevolila!“
Jistě se vám podařilo po revoluci několikrát navštívit Prostějov. Jaké změny vidíte? Myslíte si, že vaše rodiště se rozvíjí k lepšímu nebo horšímu?
„Při prvních návštěvách jsem až tak velkou změnu nepociťovala, jen se přede mnou objevila nějaká ta hnusná herna nebo architektonicky katastrofální podniky, které vyrostly ze země jako houby po dešti. V hlavách to zůstalo dlouho, autoritativním osobám neodříkat, nezkoumat alternativní možnosti, být spokojená se  zlatým středem, hledat životní uspokojení v dobře zařízeném obýváku. Generace mojí mámy se dodnes málo změnila. U mladší generace to už vypadá jinak. Mám dvě nevlastní sestry v Praze, jsou o deset let mladší než já. Ty holky nemají se starým systémem už nic společného a je to dobře.“
Žijí v Prostějově stále ještě lidé z doby před vaším odchodem, kterým byste chtěla vzkázat něco pozitivního, ale třeba i lidé, kterým byste nejraději vynadala z plných plic?
„Díky dnešním rychlým mediálním prostředkům, jako jsou e-mail, skype, facebook, mám se ´starými´ dobrými přáteli kontakt pravidelně. Nerada vzpomínám na některé pedagogy z prostějovského gymnázia, kteří využívali autority, a dělali z nás loutky společnosti. Po naší emigraci v roce 1986 nutili například moji nejlepší kamarádku Hanku, pro ni adresované mé dopisy z Německa, předčítat před všemi žáky a učiteli v tamní aule. Za trest. Také zrovna i jeden z těch nejdrsnějších dopisů, kde jsem napsala, co jsem si o tamních učitelích myslela. Mojí kamarádce mimo jiné tím moc ublížili. Nicméně mě také moc bolí, že esenbáci spálili naše fotografie, dopisy, vysvědčení, doklady. Moje identita v Prostějově před emigrací byla prakticky vymazána.“
Vaše kniha je na trhu v němčině. Chystá se její český překlad a následné vydání?
„České nakladatelství zatím ještě nemám. Bohužel se totiž soustředí především na tzv. bestseller-import, který je finančně jistý. Přála bych si najít tak fantastického lektora, jako mám v Německu, který je nadšený obsahem knihy a méně čísly prodeje.“
Kde může český čtenář, zvládající němčinu, knihu sehnat?
„Všude na internetových knihkupectvích nebo v knihkupectvích se zahraniční literaturou v originálu. Nevím, jestli v Česku něco takového existuje. Ukázku z knihy je pak možno volně stáhnout na mých webových stránkách www.renadumont.de.“
Vaší hlavní profesí je herectví. Které vysněné role jste si již zahrála, a po kterých stále toužíte?
A je možnost vidět vás hrát i v České republice?
„Víte, já jsem to tak s tou vysněnou rolí neměla. Mě baví prostě hrát. Nejoblíbenější jsou ty, které mají během filmu nebo inscenace nějaký vývoj. Málně hraju málo. Nesoustředím se teď až tak na herectví, mám totiž se psaním práce dost. Píšu již čtvrtý román. Jinak hrála jsem dost, ale který film, a na kterém programu se v České republice opakuje, nemám bohužel tušení. Na mých webových stránkách je možno se dozvědět termíny na německých programech.“
Uvažujete o tom, že až nastane, tedy samozřejmě ve vašem případě za dlouho, váš podzim života, že se vrátíte do svého rodiště?
„Nemohu a upřímně řečeno ani nechci se odstěhovat zpátky do České republiky. Mám dvě děti a manžela v Německu, jsme tam již napevno zakotvení, naopak v Česku dnes de facto nikoho nemám. Na prázdniny jedeme na Šumavu na chalupu a děti mluví česky. Někdy nevím, co jsem víc, Němka nebo Česka? Jsem oboje a oboje mám ráda.“
Položte si sama sobě otázku, která zde ještě nepadla a odpovězte si na ni, máte možnost svobodného výběru, jako umělecká duše: Chtěla byste se někdy vrátit do osmdesátých let v Prostějově? ¨
„Ano, jela bych s naší partou na přehradu a koukli bychom se na nějaký film v letním kině... (úsměv)“
Chcete něco vzkázat přímo čtenářům Večerníku nebo vůbec všem Prostějovanům, svým krajanům?
„ Ano, mnoho pozdravů Drobině, Jirku Suchánkovi, Geoges Jataganzidu, Ince Tauberové, Majce a Jarkovi ze Šmeralky, holkám z gymplu, prostě všem, kteří mi zůstali v srdci. Ahoj!“

  • Makový pohřební služba
  • 1

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Anketa - hlavní

Co vás v poslední době nejvíce potěšilo?

2017 vitejte na svete banner

Speciály Večerníku

2019 tv pohoda banner

 

Barometr

Vánoční strom bude.

Tohle nám nemůže vzít ani ten lotr koronavirus! Prostějovští radní oznámili, že konání vánočního jarmarku na náměstí T. G. Masaryka je sice v ohrožení, ale o tradiční a neodmyslitelnou součást rynku nepřijdeme. Vánoční strom je už vybrán a letos ho městu darovala rodina z Lipové.

 

Další chyba na Vápenici.
Špatně vypočítané kilometry na směrovníku u Národního domu nejsou jedinou „mýlkou“ na Vápenici v Prostějově. Jak Večerník upozornili čtenáři, při odbočení vlevo do centra v Prostějově je nakřivo namalován odbočující pruh. Podle zlých jazyků museli být lajnovači pod parou...

Nezapomněli na lidi.

Osobnost týdne

Ladislav ADAMÍK

Úctyhodného věku šestadevadesáti let se před týdnem dožil bývalý kvalitní prostějovský atlet. Osobní výročí blížící se magické stovce oslavil v pondělí 19. října.

11 stasova

THUAN DINH DUC

 

Číslo týdne

1 983

Podle posledního sčítání žije v Prostějově 1 983 cizinců. Nejvíce zde pobývá Slováků a Ukrajinců, silné zázemí zde mají Vietnamci.

33

Výrok týdne

„ZATÍM PO NICH NENÍ POJMENOVÁNO VŮBEC NIC!“

Lidé budou vybírat nový název parku v Okružní ulici podle jmen slavných rodáků. A jak zmínil primátor Jura, zatím po nich není pojmenováno vůbec nic...