Richard Krajčo: „Chceme dojít na fotbalové stadiony...“

„Tady jsme moc nevystupovali, asi jenom dvakrát. Je to už takových dvanáct let. Člověk si ta menší města prostě pamatuje... (úsměv).“

„Přiznám se, že nemáme. Například před tímto prostějovským koncertem jsme hráli v Olomouci a v ještě kolem oběda jsme byli v olomoucké fakultní nemocnici na oddělení hematologie a onkologie, takže jsme do Prostějova přijeli až na zvukovou zkoušku.“

„To bylo takové společné rozhodnutí nás a fanoušků.. (úsměv)  My jsme se totiž loni rozhodli, dát svým příznivcům takový předvánoční dárek za to, že už to s námi nějaký ten čas táhnou. Měli tak možnost zdarma si stáhnout DVD. Oni nám ale psali, že nás to stálo spoustu peněz a je lepší si vždycky koupit originál, a že si to nechtějí stahovat zadarmo. Na to jsme ale zase my odpovídali, že to už by nebyl dárek, kdyby za to museli platit (smích). Takže jsme po společné diskuzi na Facebooku vymysleli, že jestli nám chtějí nějaké peníze dát, tak my je přijmeme, ale zároveň je věnujeme na konto dětských hematologií...“

„Fanoušci nám  poslali tři miliony korun, takže je teď do celkem šesti nemocnic rozvážíme jako takový povánoční ‚santovský‘ dárek (úsměv). No, a při té příležitosti jim tam vždycky zahrajeme.“

„Přiznám, že jsem to na vítězství neviděl... (smích) Byla to pro mě určitě čest, že jsem se dostal mezi pětici. Ale na předávání jsem se stejně nemohl dostavit, protože jsme opět měli koncert. Jak ovšem říkám, jsem moc rád, že proběhla alespoň ta nominace, protože je to asi poslední cena, která mi ještě chybí ve sbírce, a o kterou bych stál. Je určitě hezké, když člověk může říct, že byl na to alespoň nominovaný...“

„Asi Thálie, kterou jsem získal loni za roli Dennyho ve hře Deštivé dny z divadla Ungelt. A protože jsem byl nominovaný už dvakrát, přál jsem si, aby to napotřetí klaplo. Se mnou byl ale nominovaný ještě Ivan Trojan a já jsem proto vůbec nepředpokládal, že bych tu šanci mohl proměnit. Takže pro mě to byl velký šok ten večer, a na tuhle cenu jsem opravdu pyšný (úsměv)“.  

„Neúčastnit se Českého slavíka v podstatě nejde, odhlásit se nemůžete. Jsou to hlasy fanoušků a my jsme byli potěšeni, že nám poslalo hlas nejvíc lidí, což nám samozřejmě udělalo velkou radost. My jsme na přenosu nebyli, ani tam nechodíme, protože ta akce nám není úplně blízká a poslali jsme tam místo nás produkčního, který trofej vyzvedl a přivezl nám do Kutné Hory. Tam jsme z toho měli velkou radost. Co se týče té kauzy, která proběhla s mistrem Řezníkem, tak já myslím, že je to spíš takové úsměvné a srandovní a že nemá cenu se

k tomu ani víc vyjadřovat...“

„Tak to já nevím, jestli ještě vydržíme hrát dalších dvacet let (smích). Přece jen už stárneme, a je to pro nás náročnější a náročnější, takže možná jenom nebudem hrát tolik jako teď. I když s Inzerátem jsme ty koncerty docela dost zredukovali. Bude ale záležet hlavně na nás, jaký budem hrát písně. Já jsem klukům kdysi dávno, když jsme začínali, slíbil, že prostě skončíme na těch fotbalových stadionech. Sliby se mají plnit a my bychom tam opravdu jednou chtěli dojít! (úsměv).“

„My jsme tu vlastně byli naposled asi před dvanácti lety, kdy sem přišlo asi tři sta lidí, a tak jsme si říkali, že se sem asi dlouho nevrátíme. Ale dnes bylo vyprodáno, dorazilo dva tisíce lidí a bylo vyprodáno už víc než měsíc dopředu, takže jsme se sem těšili, a stálo to myslím zato (úsměv). Publikum bylo skvělý, a tak myslím, že to byl takový hodně dobrý comeback po těch dvanácti letech (smích).“