Představitel romantických hezounů v tuzemských seriálech Lukáš Hejlík už deset let cestuje se svým projektem  po českých a moravských městech. Činí tak na podporu četby s názvem LiStOVáNí. Tentokrát představil prostějovskému publiku opravdovou lahůdku v podobě bestselleru Inferno od amerického spisovatele Dana Browna, s nímž se český herec osobně setkal při jeho nedávné návštěvě Česka.

 

Těžko posoudit, zda divadelní sály plní přívrženci knih nebo fanynky šarmantního herce. Pravdou je, že projekt LiStOVáNí se těší u veřejnosti velké oblibě, a sám herec je na své dítě patřičně pyšný. Jak to ale je s láskou k četbě u Lukáše Hejlíka, a jak jeho scénické vystoupení hodnotil sám Dan Brown? Na tyto a další otázky vám přináší odpovědi dnešní exkluzivní rozhovor Večerníku.
Od ledna letošního roku jste vyrazil na ‚pekelné‘ turné s thrillerem amerického spisovatele Dana Browna Inferno. To není v listování právě běžně zpracovávaný žánr, odkud tedy nápad ‚zlistovat‘ právě tuto knihu přišel?
„Byla to vlastně nabídka, která se prostě nedala odmítnout. Listování se současně nejslavnějším autorem na světě, ať Usain Bolt promine... (smích), je úžasným zážitkem. Na druhou stranu přiznávám, že žánr historický thriller není pro naše padesátiminutové představení ideální. Ovšem Inferno je na rozdíl od Šifry mistra Leonarda nebo Andělů a démonů naprosto ideální. Navíc nese velmi zajímavou myšlenku přelidnění, které má nastat kolem roku 2050...“
 Jak dlouho probíhá úprava takové, skoro pětisetstránkové, knihy pro scénické čtení?
„Ano, to bude jádro pudla, dobrá úprava. Pustili jsme se do toho společně s Pavlem Oubramem, který mě bude v roli Roberta Langdona alternovat, jakkoliv pojedu vesměs celé turné, ať už hrát budu nebo ne. Inferno má možná kolem jednoho milionu znaků včetně mezer, naše úprava musí mít ve finále asi dva a půl tisíce znaků a přitom nesmíte mít pocit, že tam něco chybí.“
 Podle jakých kritérií vůbec vybíráte knihy pro svá scénická čtení?
„Za těch deset let, co s tímto projektem brázdíme po luzích a hájích Čech, Moravy, ale i Vysočiny, se nám vyplatilo především neopakovat se. A tak přijímáme výzvy a zkoušíme žánrově experimentovat a zároveň reflektovat i to, co se dostává na knižní pulty. Však kuchařské knihy vycházejí hojně, stejně jako sportovní životopisy, které přímo trhají žebříčky bestsellerů. A tak jsme v LiStOVáNí vařili nebo hráli po boku právě Usaina Bolta a dalších (smích). Ale samozřejmě uvádíme romány, povídky a především prózu. Nicméně nechceme se divákům, zvláště na našich stálých scénách, opakovat. Moc se těším z toho, že se LiStOVáNí dostává i do nových měst a to natolik, že se do nich vracíme. Fungujeme podobně jako seriál, lidé se těší na to, s čím přijdeme. A to je také důvod, proč se neopakovat. A tak měníme žánry, styly i obsazení. Pořád ale zůstáváme živými, vtipnými a troufám si říct sexy prezentátory knih (smích). Prostě nejde
o žádnou usedlou akademickou záležitost.“
 Velkým úspěchem bylo také scénické nastudování knihy ekonoma Tomáše Sedláčka Ekonomie dobra a zla, tedy z knihy z kategorie non-fiction. Přinesla i vám osobně o hodně větší pochopení a vhled do světa, ve kterém žijete?
„Vlastně ano. Tomášova Ekonomie je přesně to žánrové vychýlení, ale i reflexe toho, co je u nás velmi aktuální. Sedláček je borec a já ho obdivuji, že do toho s námi šel a nechal ze své knihy udělat takový akční kabaret. Hráli jsme jeho knihu téměř dvěstěkrát, dostali se s ní na Novou scénu Národního divadla v Praze a mnohokrát s anglickou verzí také do zahraničí. Máte pravdu, mám Tomáše v hlavě a velmi často i v ústech (smích). A tak, když někdy nadávám na to, co je pro Čechy důležité a za co jsou bohužel schopní utrácet peníze, jakkoliv si stěžují na to, že jich nemají dost, musím se někdy zastavit a říct si: ‚Sakra, jsem to ještě já nebo už Sedláček?‘ (smích)“
 Jak se liší vaše představení od fanouškovského čtení oblíbených pasáží z knihy?
„Uvidíte plnohodnotné představení, úprava představí vždy celou knihu, má to hlavu, patu, ale i tělo. Doprovází nás muzika, kostýmy, jen máme v ruce stále knihu, čímž jasně dokazujeme, že čtení dneska ještě není mrtvá věc. Nejedná se o předčítání za stolem nějakých úryvků. Ne, je to opravdu svěží akční 3D podívaná. Přijďte se podívat (úsměv)!“
 Nepřipadá vám to už trochu divné, že si musíme vymýšlet podobné „akční obezličky“, aby lidé četli?
„Co vám na tom připadá tak zlé? Objedeme s LiStOVáNím téměř dvě stovky českých měst ročně, hrajeme pro úplně všechny věkové kategorie. Děti třetí nebo čtvrté třídy do knihoven chodí, čtou. To, že teenageři preferují obrazovky a elektronickou zábavu, to je prostě logické. Mají svůj svět, své chápání, a pak se ke knize buď vrátí, nebo ne. Technický posun vše velmi zrychluje, to si my, kteří to v mládí nezažili, nedokážeme představit a někdy to mládeži, která tolik nečte, až zbytečně, vyčítáme. Přesto se i této generaci snažíme dokázat, že čtení dnes uprostřed tohoto akčního guláše, který se kolem nich rozlévá, není nuda, mrtvá věc a očividná pravda, což je myslím skvělé. Na knihu, kterou ve škole zahrajeme, je pak třeba v knihovně roční rezervace. Nezapomínejte, že i elektronika útočí v reklamách, štěstí lidé dneska cítí ve vlastnictví věcí, a tak i my prostě trochu děláme reklamu čtení a čtenářství.“
 Je hodně odlišné připravovat se na představení, seriálové a divadelní role?  Zvládáte v pohodě své přeměny z hvězdy soap opery, doktora televizního seriálu a herce přibližujícího zajímavou knihu?
„Já mám rád tyhle změny. Nevadí mě ani moderování poměrně primitivních tiskových konferencí. Ba naopak, čerpám z jednoho do druhého. Ale samozřejmě, LiStOVáNí je moje dítě, můj dobrý nápad, mé poslání, díky kterému možná budeme i v učebnicích (úsměv). Každý ze světových autorů, kteří nás kdy doprovázeli, jako Robert Fulghum, Stephen Clarke, Mariusz Szczygiel, Timur Vermes či aktuálně Dan Brown, byl překvapený, jak živý a záslužný je to projekt, že něco podobného ve své zemi nemají.“
 A jak je to s městy? Podle čeho vybíráte, kam s kterou knihou dorazíte?
„Odpovídám na zájem těch měst a daných institucí, divadel, knihoven, kaváren a často i samotných jednotlivců. Mám vždycky radost tam s LiStOVáNím přijet a hlavně se i vrátit. Pak má náš seriál smysl.“
 Velmi často míříte se svým vystoupením právě ještě do dalšího města. Neošidíte tím své návštěvníky? Není setkání moc krátké?
„Ne, tak funguje LiStOVáNí, abychom vůbec mohli v nějakém městě vystoupit, musíme hrát ten večer ještě jednou nebo dvakrát. I v tak krátkém čase věřím, že to je vždy milé setkání, nejen s knihou, ale i osobně. Pak s diváky mluvíme i u prodeje knih a tak. Někdy pak pravda ujíždíme kvůli rychlému přejezdu jak zloději (smích).“
 Z projektu je patrné, že rád čtete. Kde nejčastěji a máte přitom nějaké rituály?
„Jo, mám! Je to intimní, ale nejraději na záchodě (úsměv). To znamená, že mám rozečteny vždy čtyři knihy. Jsou to toalety na chalupě, v pražském bytě, v ateliéru při natáčení Ordinace, a pak jednu putovní knihu na všech hotelových záchodech na turné (smích).“
 Jste vy sám čtenářem mysteriózních příběhů Dana Browna? Jakým titulům dáváte přednost?
„Popravdě úplně ne. Ale já už jsem při čtení deformovaný LiStOVáNím, a jak vím, že to není pro náš projekt úplně vhodné, knihu odkládám. Měsíčně mi jich také přijde kolem třech desítek, přečtu slabou pětinu, takže je to těžké. Čtení pro mě není úplně klidný relax, jakkoliv LiStOVáNím šíříme dojem, že právě to má čtenářství znamenat.“
 V rámci našeho rozhovoru se nemohu nezeptat, jaké bylo vaše osobní setkání s Danem Brownem?
„Velmi milé, potkal jsem ho až v zákulisí vyprodané Nové scény. Roztřeseným hlasem mi řekl: ‚Vůbec nevím, co mám čekat.‘ Stejně roztřeseně jsem ho uklidnil, že já to také netuším (úsměv). Dopadlo to dobře. Potvrdil nám, jakožto všichni autoři ze všech zemí, co nás kdy doprovázeli, že se s něčím podobným nesetkal a velmi mile ocenil, jaké espresso jsme mu z tučné knihy udělali (smích). Je to velký sympaťák a profesionál. Je znát, že ví, jak je úspěšný, ale nijak to nedává najevo.“

kdo je Lukáš Hejlík

 

Sympaťák, kterého mohli diváci televizních romantických příběhů zaregistrovat v seriálech Ordinace v Růžové zahradě 2 (2007) a Ošklivka Katka (2008) se narodil v roce 1980 v Mostě. Za sebou má studium na Obchodní akademii v Lounech a později na Vyšší odborné herecké škole v pražské Michli, kterou v roce 2002 úspěšně absolvoval. V tomtéž roce nastoupil do angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, ze kterého následně přesídlil do Městského divadla v Brně, kde působí dodnes. Je autorem projektu scénických čtení LiStOVáNí, jímž se snaží mezi veřejností propagovat četbu knih, a už několikrát s ním navštívil i Prostějov. Se svou již bývalou manželkou má Lukáš dceru Kláru.