- 28. říjen 2020
- 1269x
Byl jedním ze dvou předsedů představenstva zkrachovalého Oděvního podniku Prostějov. V této pozici v roce 2008 vystřídal majoritního vlastníka podniku Františka Tuhého v době, kdy vyšlo najevo, že si tento navzdory nepříliš dobré ekonomické situace podniku nechával vyplácet skutečně pohádkové odměny. Zatímco výrobní prostory někdejší největší textilky ve střední Evropě již byly srovnány se zemí, nemovitosti jejích dřívějších vládců stále pevně stojí na svých místech. Ale ani v jejich případech to není tak růžové, jak by si někdo mohl myslet. I toho jsme se dotkli, když jsme zpovídali s Milivoje Žáka v interview, které vzniklo zhruba deset let poté, co OP Prostějov vyhlásilo neschopnost splácet své dluhy.
* Je to deset let, co OP přešel do insolvence, jak na tuto dobu vzpomínáte?
„Činím tak se smíšenými pocity. Na jednu stranu se smutkem, protože Oděvní podnik Prostějov byl skvělá firma a jejího konce byla určitě škoda. Na druhou stranu další vývoj dal za pravdu těm, kteří pragmaticky tvrdili, že podobné velké textilní podniky ve vyspělých zemích již nemají budoucnost. Všechna výroba se postupně přesunula do zemí s nejlevnější pracovní silou.“
* Nedalo se toho však při správném postupu zachránit více?
„Jsem rád, že se podařilo zachovat alespoň výrobu obleků na míru, které odkoupila jiná firma. Nicméně ani ta to neměla jednoduché, konkurence nespala a se stejným konceptem přišli i jiní.“
* Jaký byl vlastně váš život po OP...?
„Pomáhal jsem mimo jiné jedné z oděvních firem rozjíždět síť prodejen. Už to ovšem skončilo, pro menší obchodníky je velmi obtížné uspět v konkurenci globálních řetězců. Nyní už s textilem nemám nic společného, jsem v ústraní a užívám si důchodu.“
Další chyba na Vápenici.