- 6. říjen 2013
- 5863x
Přestože již mají všichni školou povinní za sebou měsíc pilné docházky, neškodí si připomenout krásný konec letošních prázdnin. Aby totiž tolik nebolel, dorazilo na něj v rámci letošního Prostějovského léta na náměstí T. G. Masaryka opravdu luxusní překvapení v podobě slovenské hudební kapely No Name. A ještě teď si všichni pamatujeme, že takový rachot Prostějov už dlouho nezažil!
Nejprve návrat ke koncertu - co vy na prostějovské publikum? Jak se vám na konci srpna hrálo?
„Pro každého, kdo se našeho prostějovského koncertu zúčastnil, je odpověď myslím jasná: protože vás Moraváky tak jen už namazat na chleba a sníst, jak jste prostě úžasné publikum! Cítili jsme se, jako bychom hráli doma. Moraváci jsou nám prostě velmi blízcí, takový ten východní temperament. My jsme z východního Slovenska a Morava je na východě České republiky, takže ‚ruka s rukou půjde‘ (úsměv). Hráli jsme tu před šesti lety a já si připadal, jako bychom tu hráli včera, protože publikum si všechno pamatovalo od A do Z už z minula, prostě skvělé...“
Jak víme, kapela No Name nenavštívila Prostějov poprvé a spolu s našimi čtenáři - vašimi fanoušky doufáme, že rozhodně ne naposledy. Měli jste ale vůbec čas prohlédnout si město?
„Po koncertu nás vzali na prohlídku vaší radniční věže a byl to parádní výhled (úsměv)! Viděli jsme jako na dlani celé náměstí, pro které jsme koncertovali. Vaše radnice je opravdu nádherná stavba, máte tu i překrásnou svatební síň. Prostě Prostějováci, máte být na co hrdí!“
Nedávno tomu bylo sedmnáct roků od založení vaší kapely. Podělíte se s námi o zážitky z oslavy? A plánujete nějakou narozeninovou party na příští rok, kdy bude kapela No Name už ‚plnoletá‘?
„Na naše výročí jsme si pochopitelně vzpomněli, ale basák Viliam a já jsme právě v den ‚narozenin‘ naší kapely státnicovali, takže žádná oslava bohužel nebyla. Navíc nás ještě čekalo pět koncertů, takže se musíme víc šetřit než oslavovat. Na oslavy bude čas o zimních svátcích. A až přijde plnoletost kapely, tak ta oslava bude velká (šibalský úsměv).“
Samozřejmě blahopřejeme k zisku vysokoškolského titulu. Ale jak se vám vůbec podařilo skloubit pekelné tempo péče o rodinu a vystupování na koncertech a festivalech se studiem?
„Snažím se efektivně zacházet s volným časem. Pokud to jde, cestujeme nočními vlaky, abychom zbytečně nemrhali vlastní čas přes den, kdy můžeme být s rodinami. Všeobecně vládne o muzikantech takový mýtus, že jsme málo doma, ale pravdou je, že každý je doma tak často, jak chce....“
Váš koncert byl pomyslnou třešničkou na závěr prázdnin, těšíval jste se vy sám po prázdninách do školy?
„Já jsem studentem dodnes, mám hereckou výšku, teď jsme si na Ekonomii udělali bakaláře, od září jsem nastoupil na doktorandské studium znova na Akadémiu umení do Bánské Bystrice, navíc ještě učím na konzervatoři v Košicích, takže já jsem ve ‚školním kole‘ pořád a líbí se mi tam. Do školy jsem se těšil vždy, protože jsem tam měl kamarády, nebyla nouze i o hezké zážitky... (úsměv) Možná je to i tím, že devět našich strýců a tet byli učitelé, děda Timko dokonce ředitel školy, takže to učitelování spojené se studiem máme v krvi (smích).“
Který předmět vás na základní škole nejvíce bavil, a který naopak ne?
„Měl jsem rád slovenštinu a výtvarnou výchovu. A nevzpomínám si na předmět, který by mě vyloženě nebavil. Vše to totiž záleží hlavně na pedagogovi, který vás učí. Například oba uvedené předměty nás učil můj třídní profesor a v zásadě i můj první velký pedagog, pan Oska Gajdoš. Všeobecně mám v životě štěstí na pedagogy. Doufám, že své studenty motivuji podobně, jako oni mě (úsměv).“
Spousta fanoušků v průběhu koncertu oceňovala vaše sympatické vystupování a váš elán, se kterým jste vytvořil na náměstí úžasnou atmosféru. Kde berete energii pro svá vystoupení? Co vás nejvíc nabíjí a co naopak?
„Ten kontakt s lidmi a když vidíte, jak se lidé na vás usmívají... To je k nezaplacení, když si užívají to, jak s nimi jednáme. Lidé, kteří přijdou na No Name, už dobře vědí, že dostanou daleko víc, než jen muziku. Samozřejmě, že když je za mnou fantastická kapela, je to fantastické představení navíc s kvalitním hudebním projevem (smích).“
Zpíváte ve slovenštině, přestože název vaší kapely je anglický. Měli jste původně v plánu zpívat texty v angličtině?
„Já tvrdím, že zpěvák by měl zpívat a psát texty v jazyce, ve kterém se mu zdají sny! Jen tak dokáže na sto procent prodat tu emoci divákovi. Mně se v angličtině sny nezdají a slovenštinu miluji, navíc jsem si jistý, že ve vaší krajině nás máte za své právě proto, že zpíváme někdejším bratrským jazykem (úsměv).“
Vnímáte nějaké rozdíly mezi přijetím fanoušky doma na Slovensku a doma v Česku?
„Ani ne. Nedávno jsme koncertovali v Humenném, to je asi sedm set kilometrů od Prostějova a sál byl plný k prasknutí. Takže pohoda, když na vás lidé přijdou a znají vaši hudbu, je úplně jedno, kde hrajete.“
S kapelou jste prozatím vydali deset cédéček, poslední loni na podzim. Máte pro fanoušky připravený i pro letošek podobný dárek?
„Tuto zimu zahrajeme speciální unplugged koncert pro televizi „Óčko“, bude to jedinečný koncert, na který nebude možné koupit si lístek. Buď ho fanoušci vyhrají přes TV Óčko, nebo na našich webových stránkách. To vše by se mělo uskutečnit ještě tyto Vánoce a pro příští rok chystáme nové album a k němu samozřejmě patří turné.“
Poradíte začínajícím hudebníkům, kteří by rádi šli ve vašich stopách, jak na to, aby byli alespoň zpola tak populární jako vaše kapela?
„Musí hodně hrát, setkávat se s lidmi, filozofovat, zkoušet cesty, kterými ještě nikdo nešel... A hlavně se nebát jít za svým snem, to je alfa omega celého našeho úspěchu.“
Co byl podle vás ten zlomový okamžik, který vás katapultoval mezi stálice česko-slovenského hudebního nebe?
„To byl den, kdy se narodil Ivan Timko. V ten den náš otec prohlásil, ‚super, máme bubeníka!‘ A začala ta pravá slovenská jízda... (smích)“
V kapele hrajete spolu s bratry. Mají zbylí členové kapely velký problém prosadit svůj názor v takové rodinné přesile?
„To není o bratrech nebo ‚nebratrech‘. Je to hlavně o tom, kdo jak argumentuje. Když máte pádné argumenty, tak si svůj názor prosadíte, když míříte mimo, tak nic...“
Jaký máte názor na současné televizní talentové soutěže? Myslíte si, že je možné tímto způsobem objevit nového Gotta, Žbirku, Olympic nebo No Name?
„Každá doba se sebou přináší jisté možnosti, jak se prosadit. Kdysi to byl třeba festival politické písně, jindy Marlboro Rock in. Tak proč ne Superstar? Nezáleží na soutěži, ale na talentu a vůli člověka, který na sebe upozorní. Vždy je to o člověku, ne o době!“
V případě, že byste v současnosti teprve začínali se svou kariérou, přihlásili byste se s kapelou do podobné soutěže?
„Jasně, my jsme se nikdy netajili tím, že jsme ambiciózní. Máme dobrý tah na bránu, takže i kdybychom začínali dnes, určitě bychom znova zamíchali karty v hudební branži (úsměv).“
A na závěr otázka, která leží na srdci každému z vašich (nejen) prostějovských fanoušků, kdy se opět můžeme těšit na vystoupení vaší kapely u nás v Prostějově nebo poblíž?
„Stačí kliknut na www.no-name.sk, nebo na naše facebookové stránky, tam je toho o koncertech víc než v mojí momentální paměti (smích). Děkujeme ještě jednou zpětně Prostějovu za další nádherný večer na Moravě!“
Další chyba na Vápenici.