„Hodně jsme se stmelily a máme dobrý kolektiv, to vidím jako naši silnou stránku,“ pochvaluje si kapitánka VK Prostějov Michaela Jurčíková

Nebylo žádným překvapením, když kouč prostějovských volejbalistek před úvodním přípravným duelem určil jako novou kapitánku družstva Michaelu Jurčíkovou. Nejzkušenější hráčka současného VK přesto se smíchem říká: „Od trenéra to byla trochu podpásovka!“ Ve stejně výborné náladě pak odpověděla na všechny naše otázky tohoto předsezónního interview.

* Co pro vás znamená být kapitánkou Prostějova?
„To byla od trenéra trochu podpásovka. (směje se) Ze začátku přípravy totiž řekl, že kapitánku zvolí všechny holky z týmu hlasováním. Potom jsme hrály první přátelák v Brně, rozhodčí pískl a kouč ukázal na mě, že jsem kapitánka, kterou zvolil on. (smích) Ale já to beru, snažím se s touhle rolí co nejlíp poprat. Jsem z kolektivu nejstarší, mám asi i nejvíc zkušeností a proto mě trenér určil. Právě s ním nebo s vedením klubu budu za holky komunikovat, s rozhodčími diskutovat, v šatně dělat pořádky, když to bude potřeba.“
* Jste kapitánka i jako nová členka mančaftu. Překvapilo vás to?
„Možná trochu jo, na druhou stranu starší hráčky z Prostějova po minulé sezóně odešly a tak to nakonec padlo na mě. Říkala jsem si, že by kapitánku klidně mohla dělat Kája Fričová, která je sice dost mladá, ale má už za sebou řadu let extraligových zkušeností na Slovensku a poslední rok i v Česku, navíc právě za VK. Trenér však rozhodl jinak, nemám s tím problém.“
* Co o vašem týmu ukázaly přípravné souboje?
„První dva zápasy jsme hrály v Brně a v tom úvodním bylo vidět, že se na hřišti ještě hledáme, úplně jsme se při hře nepotkávaly, prostě nic moc. Odveta už byla mnohem lepší, náš výkon šel nahoru. A dobře to pak pokračovalo i na turnaji v Ostravě, kde šla sehranost postupně dál nahoru ještě víc, předváděly jsme myslím slušný volejbal. Uvidíme, co poslední přípravný turnaj v Olomouci (rozhovor vznikl ještě před Tomi-Remont Cupem – poznámka autora) a hlavně jak zvládneme následný vstup do extraligy.“
* Směrem do sezóny jste tedy optimistka ohledně výkonnosti vékáčka?
„Určitě ano. Na to, jak jsme mladý tým, nehrajeme už teď vůbec špatně a vidím v nás potenciál se dál zlepšovat. Trénujeme hodně i kvalitně, snažíme se každým dnem dělat pokroky.“
* S čím byste byla v nadcházejícím ročníku spokojená?
„S lepším středem tabulky. Nejsilnější by měly být podle papírových odhadů celky Olomouce, Šelem Brno, Olympu Praha a Liberce, další týmy jako Ostravu nebo KP Brno jsme v přípravě dokázaly porážet. Takže boj o nějaké páté místo nebo případně ještě trochu lepší by z toho mohl být. Musíme ale hrát dobře.“
* Jak se vám žije v koronavirově nejisté době, kdy není vůbec zaručeno, že se sportovní soutěže uskuteční a dohrají podle plánu?
„Já jsem docela optimistický člověk, proto se těmito věcmi okolo moc netrápím ani nezatěžuju. Nějak bylo, je i bude a samozřejmě vnímám jako nejdůležitější, aby se hlavně hrálo. Na sezónu se všechny už hodně těšíme, zatím může do hlediště aspoň pět stovek diváků na každé naše domácí utkání. A s jejich podporou v aspoň nějaké atmosféře to bude rozhodně příjemnější, než když třeba fotbalová reprezentace teď nastupovala před úplně prázdným stadionem, stejně jako tenisti na turnajích. My věříme, že nás věrní příznivci podpoří, tím vyhecují a pomůžou – i s rouškami.“
* Dokážete odhadnout, v čem by mohly spočívat silné stránky a případně slabiny vašeho mančaftu?
„Věřím, že nám pomůže, jak dobrý jsme kolektiv. Hodně jsme se navzájem stmelily, dokážeme bojovat jedna za druhou, podpořit se a obětovat něco ve prospěch družstva. Slabiny? O těch bude lepší moc nemluvit, neradit soupeřkám. (smích) Každopádně se snažíme každý den makat na maximum, pracovat na sobě, jít nahoru individuálně a především týmově.“