- 5. září 2020
- 549x
Dvě významné akce během pár dnů stihl absolvovat Daniel Babor, cyklista Tufo Pardus Prostějov. Ačkoliv se jedna konala ve Francii a druhá krátce nato doma na Hané. Elitní závodník naskočil do obou a ke spokojenosti mu v sobotním večeru chybělo jediné: alespoň jeden medailový úspěch. Na Memoriálu Otmara Malečka 2020 mu unikl o malý chloupek.
* Nejprve pojďme k silničnímu Mistrovství Evropy U23 v Plouay, kde jste nedokončil závod s hromadným startem. Můžete jej popsat ze svého pohledu?
„Úplně mi to nesedlo. Byla hodně náročná trať, v těch kopcích jsem to čekal strašné, což se potvrdilo. Ze začátku jsem navíc zbytečně skočil do úniku s jedním Holanďanem, který mě pak za sebou nechal ve stoupání. Což mi vzalo síly a později jsem pak musel vzdát. Bylo to na mě po pravdě moc, ještě na takhle těžký silniční závod asi nemám.“
* Jak jste se následně přesunul zpět do Prostějova?
„Nakonec to dopadlo úplně krásně, protože nám s Tomášem Bártou koupil pan Mráček z vedení Tufo Pardus letenky. Rychlovlakem TGV jsme přejeli z Plouay do Paříže, tam jsme sedli na letadlo, z Prahy jsem přijel domů, kde mě máma nakrmila. (smích) No a v pátek o půl desáté večer jsem byl v Prostějově, takže cesta super a v pohodě.“
* Během sobotního programu Memoriálu Malečka jste se tedy cítil dobře?
„Ano, žádnou větší únavu jsem nevnímal. Nohy byly silné a tím víc mě mrzí, že mi to ani jednou medailově necinklo.
* Můžete popsat své šesté místo ze scratche?
„Tam hned ze začátku ujela skupinka a potom jsme tahali tempo jen my dva s Kelišem (českým kolegou Petrem Kelemenem – pozn. red.), nikdo jiný nechtěl jet. Několikrát nám chyběl kousek, abychom tu vedoucí skupinu dotáhli, ale bohužel to nevyšlo.“
* V závěrečném madisonu jste právě s Kelemenem společně bojovali o třetí příčku. Tu byste tentokrát asi bral, že?
„Sice je o mně známo, že chci pořád vítězit a beru jen vítězství, ale v tomhle případě bych byl i za bronz určitě rád. Nizozemci a Italové byli lepší, o třetí místo jsme sváděli vyrovnaný boj s dvojicí Denis Rugovac, Jan Kraus. Rozhodoval poslední spurt, před nímž jsem bohužel udělal chybu a nepočkal trochu víc na závěrečnou předávku od Petra. Kluci z Prahy toho využili, nasadili k trháku a my nabrali ztrátu několika desítek metrů. Ve finiši jsem do nich hrozně letěl a nakonec scházel na pásce kousíček, prostě smůla. Stačilo, aby cíl byl třeba o deset metrů dál. Ale to je kdyby, což se bohužel nepočítá.“
* Takže zklamání?
„Ze čtvrtého místa určitě, jsou to ty nepopulární brambory. Jinak si však myslím, že jsme s Kelišem neodvedli vůbec špatný výkon na to, že to byl teprve náš druhý společný start v madisonu po roce a nejsme tím pádem sehraní. Chtělo to ještě zvládnout ten poslední sprint, mohli jsme na bednu.“
* Domácí vrchol sezóny jste si přesto užil?
„Rozhodně jo, Maleček jsou krásné závody na domácím velodromu a pro mě strašně důležitá akce. Z hlediska organizace i diváků proběhla zase skvěle, patří jim od nás cyklistů maximální support. Grand Prix Prostějov jsem si tedy parádně užíval a tím víc mrzí, že nepřišla medailová odměna. Což by byl pro fanoušky ten nejlepší dárek, fakt škoda.“
* Nyní už se budete připravovat na říjnové ME na dráze do třiadvaceti let?
„Ano. Teď pojedu dva silniční etapáky, kde bych měl nabrat dobrý základ. A pak už začne intenzivní příprava na dráhovou Evropu, kde pevně věřím, že to cinkne. Pojedu si tam pro medaili.“
Další chyba na Vápenici.