Dobré dopoledne, dnes je čtvrtek 1.12.2022
svátek slaví Iva,
zítra Blanka
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

Fotbal, tenis, hokej, to jsou tradiční sporty. A jak říká sedmadvacetiletý Radek Barvíř (na snímku), pro někoho už možná i trochu nuda. Jsou zkrátka lidé, kteří chtějí najít originálnější vyžití. Pro část z nich je tu famfrpál. Zapomeňte ale na košťata, odrážečské pálky nebo madame Hoochovou. Tento sport se v mudlovské verzi hraje poněkud jinak. A i když v něm hráči nebrázdí vzduch klidně sto či dvě stě stop nad zemí, na atraktivitě a zábavnosti zlepšováky nekouzelnického světa příliš neubírají. Právě o famfrpálu jsme si povídali s jedním z jeho aktivních hráčů a také důležitých organizátorů tohoto sportu v České republice. A vězte, co jste asi nevěděli, že sídlo České asociace famfrpálu sídlí na Prostějovsku!

 

* Proč jste si vybral za sport famfrpál? A jak jste se k němu dostal?
„Bylo to vlastně náhodou. Byl jsem, abych tak řekl, odpůrce sportů. A pak jsem jel na studijní stáž do norského Trondheimu. Tam jsme měli uvítací týden, kdy jsme všechno možné poznávali. A jeden z těch dnů byl sportovní. Museli jsme si tedy nějaký vybrat,. V nabídce jsem našel famfrpál a já si řekl, že bude alespoň sranda. Tak jsem půl roku začal chodit na tréninky. A když jsem se vrátil, zjistil jsem, že se famfrpál hraje také tady v Olomouci. Tedy nejen zde, i na jiných místech v Česku. Ten sport mě hrozně bavil, takže ho hraji dodnes.“
* Jak tedy v české realitě famfrpál vypadá?
„Je to taková kombinace házené, vybíjené a trochu ragby. Není to úplně tak, že bychom se převlékali za čaroděje do hábitů a létali na košťatech. Nicméně docela to vychází z té předlohy. To znamená, že tým má sedm lidí. Každý z nich je na koštěti, která jsou z bezpečnostních důvodů nahrazena metrovou plastovou tyčí. Po celou dobu musí být hráč na koštěti. Je to jakýsi handicap podobně jako třeba to, že v basketbalu musíte driblovat nebo ve fotbale naopak nesmíte hrát rukou, tak je to obdobné i ve famfrpálu. V týmu pak jsou tři střelci a jeden brankář, ti všichni hrají s camrálem. Což je vyfouknutý volejbalový míč…

* Takže opravdu jak v Harrym Potterovi...
„Ano, přesně tak, ty pozice odpovídají. Hodně je to podle originálu, akorát překlopené do reality. Takže čtyři zmínění hrají s camrálem a snaží se ho dostat do jedné z obručí. Za každé prohození či prokopnutí je deset bodů. Pak jsou tu dva hráči v každém týmu, a to jsou odrážeči a k tomu sou tři potlouky. Na hřišti jsou tedy čtyři odrážeči a tři potlouky, přičemž každý tým se snaží pro sebe získat dva. A ty potlouky vybíjí hráče. Kdo je vybitý, musí slézt z koštěte a vrátit se k vlastním obručím. Než se může vrátit zpátky do hry.“
* Zlatonka je ale míček, který myslí v Harrym Potterovi sám za sebe. Jak to s ní tedy děláte?
„Tohle jsme právě museli trochu upravit. V každém týmu je tak chytač, který se vyhýbá potloukům a snaží se chytit zlatonku. Zlatonkou je další, nestranný hráč, který začíná od sedmnácté minuty zápasu pobíhat po hřišti. Má na sobě na kraťasech zezadu připnutý takový míček na suchý zip. A ten se snaží bránit. Může se mu to dařit bez problému klidně i půl hodiny s tím, že ti chytači ho nesmí nijak napadat, pouze mu musí odebrat míček. A naopak chytač se může bránit poměrně dost. Takže má to, dá se říct, i prvky zápasu. (smích) Je to zkrátka sport kombinující spoustu disciplín dohromady.“
* Platí zde stejně jako v knížkách J. K. Rowlingové že může být zápas jakkoli dlouhý?
„Ano, protože končí také až chycením zlatonky. Za to je ovšem jen třicet bodů, ne sto padesát jako ve fantasy předloze. Konec tak může být klidně minutu poté, co zlatonka vyběhne, ale táhnout se může klidně i další hodinu. Naopak na turnajích už platí nějaké časové omezení, kdy se zápas ukončí. A zlatonka dostává různé handicapy – že se třeba může bránit jen jednou rukou, nebo žádnou rukou, nebo že se musí pohybovat pouze kolem středu hřiště a podobně.“
* Nemůže se tedy stát, že byste třeba hráli do půlnoci, podívali se na hodinky a řekli si, že už přetahujete?
„To se nestává, i zlatonka se po čase unaví. Zápas tak zatím vždycky skončil. A snad to tak bude i nadále.“ (úsměv)
* Jaké tedy máte časové maximum? Dvě hodiny?
„Na turnajích to bývá hodina čistého času. Jak jsem říkal, může to být i neomezené. Ale většinou do hodiny, do hodiny a půl se každý zápas ukončí.“
* Narážím na to, že ve Švédsku se jednou poněkud protáhl hokejový zápas. A lidé už volali na policii, že pohřešují své příbuzné. Stalo se vám to někdy taky?
„No, kdo hraje famfrpál, tak se o něm už říká a ví, že je trochu praštěný...“
* Takže už se po něm lidi ani neshání?
„Tak ví se, že někdy člověk přijde dříve, někdy se ale může famfrpál pořádně protáhnout. Ale míváme pravidelné tréninky a ty obvykle trvají hodinu a půl. Tento čas dodržujeme.“ (úsměv)
* Vy nejste jen hráč, ale také viceprezidentem svazu. Jak jste k tomu přišel?
„Ano, máme asociaci, která tento sport v Česku zaštiťuje. Máme zde šest týmů a já jako kapitán olomouckého jsem se k tomu nějak dostal, ani nevím jak. (směje se) A teď tu funkci vykonávám. Jde o to, že pořádáme mistrovství České republiky. Letos jsme se taky snažili rozjet ligu, ale vlivem koronavirových opatření jsme start posunuli na podzim. A řešíme i výjezdy do zahraničí na mezinárodní turnaje, rádi bychom se zúčastnili i mistrovství světa.“
* Máte bližší spolupráci s nějakým zahraničním klubem?
„Takhle, ve famfrpálu obecně je velmi přátelské prostředí. Týmy se rády potkávají a spolu si zahrají. Stává se tedy, že k nám přijedou Slováci nebo naopak některé z našich družstev jede do Vídně. Potkáváme se tedy jakžtakž pravidelně, minimálně jednou ročně. A v zahraničích máme také spoustu přátel. I tím, že já jsem se s tímhle sportem setkal v Norsku. Vlastně i do České republiky přišel famfrpál z Norska, protože studentka Markéta Šťovíčková byla na tom samém místě jako já a po návratu to zde založila. Na základě českého famfrpálu zase naopak vznikl famfrpál v Irsku. Takže je to takové provázané a komunita drží spolu.“
* A kolik je tedy nyní hráčů famfrpálu v České republice?
„Ono se to vždy těžko říká. Protože jsou hráči, kteří hrají a trénují pravidelně, pak takoví, co přijdou dvakrát do roka. Ale říká se, že takových padesát šedesát aktivních hráčů v Česku máme. Teď možná i více.“
* A šest týmů, což je zatím celkem málo. Přepokládám, že jsou hlavně u vysokých škol?
„Je to tak, alespoň to tak tedy bývalo. Famfrpál začal tady v Olomouci a postupně se přidávaly týmy v Brně, v Praze, později v Plzni a Českých Budějovicích. Před rokem vznikl tým v Žatci, který je čistě gymplácký, bez vazby na nějakou univerzitu. Takže je to různé. Hlavní je, aby se sešla dobrá parta lidí, hra je bavila a tým může být na světě raz dva. Taky ve Vysokém Mýtě se už dlouho pravidelně trénuje. Hrají docela dlouho, ještě předtím, než jsme měli vůbec nějakou asociaci. Takže se to hraje v různých podobách. Třeba také na táborech pro děti se hraje obdoba famfrpálu.“
* Vidíte, to jsem netušil, že se tato hra dostává i na tábory.
„Ano, ono se to odlišuje tím, že se tam zakazuje kontakt mezi hráči. Protože jinak je famfrpál poměrně kontaktní hra, právě trochu ve stylu ragby. Byť jsou tam určitá omezení, aby se docílilo nějaké bezpečnosti hry.“
* Přímo v Prostějově jsou nějací hráči?
„Teď si to úplně nevybavuji. Je to celkově těžké říct. Hráči jsou u nás třeba na půl roku a pak se jim v dalším semestru změní rozvrh, takže už jim to nevyhovuje časově. Já taky toho kapitána nedělám od začátku, vystřídalo se nás několik. Takže úplně přehled nemám. Chodí k nám lidé, co působí tady na univerzitě nebo zde dlouhodobě pobývají. Všechny tréninky máme otevřené, takže kdo chce, přijde, přijde si zahrát. A není to nijak zpoplatněné. Vybavení taky máme, takže stačí přijít a mít chuť si zahrát.“
* Dříve jste se mi zmínil o Polomí na Prostějovsku. Jak souvisí s famfrpálem?
„V Polomí už proběhlo několik soustředění, dokonce i celorepublikových. V Polomí je shodou okolností také sídlo naší asociace. A loni i předloni tam probíhala akce s názvem Olomouc Quiditch camp, což je kemp, na který přijeli lidé z celé republiky. V prvním roce k nám přijeli dokonce hráči ze Slovenska, přátelé z bratislavského oddílu. No a tam jsme se sešli a měli takový kolektivní trénink.“
* Bude se tato akce konat i letos?
„Ještě se uvidí. Máme v plánu na podzim více akcí, chceme například začít ligu. Navíc by mělo proběhnout mistrovství České republiky. Takže uvidíme, hlavně aby to nebylo moc nahuštěné. Možná tak dojde na soutěž až další rok.“
* Má podle vás famfrpál šanci stát se v České republice masovým sportem?
(smích) „To je těžká otázka. Určitě obliba roste a to docela dramaticky. Předtím se na nás lidi dívali jako na blázny, ale už se to pomalu začíná dostávat do povědomí. Famfrpál už se objevuje také v televizi a v dalších médiích. Je to rozhodně zajímavá volba pro lidi, které nebaví klasický fotbal nebo další sporty a chtějí zkusit něco takového. Nemusí to být přitom fanoušci Harryho Pottera. Spousta lidí, co hrají famfrpál, pomalu ani neví, kdo to je nebo co to je.“
* Takoví ještě jsou?
„No určitě. Já sám jsem třeba viděl filmy, ale žádný hypernadšenec do tematiky Harryho Pottera nejsem. Spíš mě chytil ten sport jako takový. Abych se ale vrátil k předchozí otázce, šance tam je, ale cesta je ještě daleká.“ (úsměv)
* Když jste zmiňoval rozdíl mezi kouzelnickým a vaším famfrpálem, zapomněl jste na jeden rozdíl – na mudly. Tady přece mají své místo, a ještě jsou zváni.
„Přesně tak, sport jako takový začal jako mudlovský famfrpál, není to ta kouzelnická verze. Je to prostě sport, který si může zahrát naprosto každý. Bez znalosti nějakých kouzel.“


RADEK BARVÍŘ

* narodil se 14. března 1993 ve Šternberku
* obdivovatel ne zcela tradičních sportů a viceprezident České asociace famfrpálu
* vysokoškolský pedagog na Univerzitě Palackého v Olomouci
* vystudoval gymnázium, následovalo vysokoškolské studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, v oboru Geoinformatiky
* aktuálně je doktorandem na katedře Geoinformatiky, v roce 2016 jako student získal cenu Mapa roku, ovládl studentskou kategorii v tomhle klání
* v roce 2015 se dostal poprvé k famfrpálu
* následně se přidal k famfrpálovému týmu Occamy Olomouc, později se stal jeho kapitánem
* mezi jeho záliby patří vysokohorská turistika a cykloturistika
zajímavost: od roku 2017 má záštitu nad famfrpálovým sportem celosvětová organizace International Quidditch Association (IQA)

Total Comments

  • Makový pohřební služba
  • 1

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

Co vás v poslední době nejvíce potěšilo?

2017 vitejte na svete banner

Speciály Večerníku

2019 tv pohoda banner

 

Barometr

Vánoční strom bude.

Tohle nám nemůže vzít ani ten lotr koronavirus! Prostějovští radní oznámili, že konání vánočního jarmarku na náměstí T. G. Masaryka je sice v ohrožení, ale o tradiční a neodmyslitelnou součást rynku nepřijdeme. Vánoční strom je už vybrán a letos ho městu darovala rodina z Lipové.

 

Další chyba na Vápenici.
Špatně vypočítané kilometry na směrovníku u Národního domu nejsou jedinou „mýlkou“ na Vápenici v Prostějově. Jak Večerník upozornili čtenáři, při odbočení vlevo do centra v Prostějově je nakřivo namalován odbočující pruh. Podle zlých jazyků museli být lajnovači pod parou...

Nezapomněli na lidi.

Osobnost týdne

Ladislav ADAMÍK

Úctyhodného věku šestadevadesáti let se před týdnem dožil bývalý kvalitní prostějovský atlet. Osobní výročí blížící se magické stovce oslavil v pondělí 19. října.

11 stasova

THUAN DINH DUC

 

Číslo týdne

1 983

Podle posledního sčítání žije v Prostějově 1 983 cizinců. Nejvíce zde pobývá Slováků a Ukrajinců, silné zázemí zde mají Vietnamci.

33

Výrok týdne

„ZATÍM PO NICH NENÍ POJMENOVÁNO VŮBEC NIC!“

Lidé budou vybírat nový název parku v Okružní ulici podle jmen slavných rodáků. A jak zmínil primátor Jura, zatím po nich není pojmenováno vůbec nic...