„BUDEME STAVĚT NA MLADÝCH,“ pohovořil Jiří Šejba

Kamil Přecechtěl, Petr Zachar, Zdeněk Čech. A v poslední sezóně také Jiří Vykoukal a Ladislav Lubina. To je jen namátkou výčet trenérů, kteří se od posledního postupu Jestřábů do první ligy vystřídali na lavičce prvoligových Jestřábů. K zástupu legend se nyní přidává Jiří Šejba (na snímku). Sedmapadesátiletý zkušený kouč působil jak v české extralize, tak v nejvyšší polské soutěži, naposledy stál za projektem China Golden Dragon. Ten se však ocitl v nesnázích a autor slavného hattricku proti Kanadě na MS 1985 v Praze má před sebou velkou výzvu – dotáhnout Jestřáby do bojů o play-off. Dát dohromady mladý a nově se tvořící tým, a navíc získat na svoji stranu zpět fanoušky, kteří během uplynulé sezóny nad Jestřáby opakovaně zlomili hůl, však nebude lehká mise.

* Nelze začít jinak. Jak vzpomínáte na své nejslavnější góly z mistrovství světa 1985 proti Kanadě? Dal jste hned tři, to je víc než slušný počin...
„Tak víte co, to jsou důležité momenty. Mistrovství a k tomu finále. V utkání se rozhoduje o všem a když se to hráči povede, je z něj hvězda. Myslím si, že je to i o typu hráče, kdo takový zápas rozhodne. Musí to být osobnost, kdo se nezalekne obtížnosti utkání a chce v něm vydat ze sebe něco navíc. Chtěl jsem tím říct, že se jedná o kluky sebevědomé, nebojí se a snaží se i ve vypjatých momentech něco udělat. Je dál potřeba vychovávat hráče, kteří to tak mají. Co jdou za výhrou a nezaleknou se takových mačů. Já na Prahu myslím pochopitelně rád. Bylo to úžasné, proti Kanadě a navíc doma! Šampionátů jsem odehrál víc, ale tohle bylo hlavně výsledkově nejlepší. Ale zase moc často na to nevzpomínám. Jenom když to dávají v televizi a já to náhodou vidím. Nebo se mě na to někdo zeptá. Jinak ne.“
* Jeden z gólů, co jste tehdy vstřelil, zařadila Česká televize mezi nejlepší trefy českého a československého národního týmu. Co na to říkáte?
„Tak vždycky góly, které jsou dané, jsou zároveň o nějakém výsledku. Takže pak je také otázka, jak se týmu vedlo, jestli byly branky náhodné, nebo hezky vypracované, kolik ten který hráč vstřelil gólů. To jsou všechno fakta. Ale tehdy se hrálo jiným systémem, nemůžu to teda tak zpětně hodnotit. Dnes platí, že přijde jeden zápas a vše je pryč, můžete taky hrát špatně a dostanete se pomalu až do finále. U nás to bylo obráceně, nehráli jsme zprvu až tak dobře, ale finále, to se nám povedlo.“