Prodělal těžkou mrtvici, teď vyráží na Konické štrapáce „Netrénovat, tak dnes jen ležím,“ ví muž

 Alois Křupka nepatří pravidelně k úplně nejstarším účastníkům oblíbené akce Konické štrapáce. Je ale bezesporu jedním z těch, kteří toho hodně podstoupili, aby se vůbec mohli postavit na start. Prodělal totiž těžkou mrtvici. „Probral jsem se jednou po operaci z narkózy, bylo to v Olomouci. A z půlky jsem byl prakticky ochrnutý,“ vzpomíná muž, který je nejen symbolem celoživotního sportovce, ale také člověka, který se umí s nepříjemným osudem poprat. Přestože mu tedy podle jeho vlastních slov hrozilo, že většinu zbytku života proleží, cvičením a rehabilitacemi se mohl aspoň částečně vrátit ke sportu. A i nyní na prahu sedmdesátky si tak dává do těla víc než leckterý současný třicátník.

* Absolvoval jste „štrapáce“ vždycky na kole?
„Ano, jel jsem vždy. A letos je to snad už po patnácté, i když nesleduji to přesně. A nezapisuji si to.“ (směje se)
* Neděláte si čárky?
„Ne, vážně ne. Dělal jsem si, ale pak jsem si taky řekl, že to nikoho nezajímá. Tak jsem to vyhodil.“
* Jak dlouhou trasu jste si tentokrát vybral?
„Teď pojedu čtyřicet. A pak podle počasí, když bude pěkně, tak si to prodloužím třeba na šedesát.“
* Prý jste ale i v sedmašedesáti hodně aktivní sportovec, nejezdíte jen na kole.
„Snažím se pohybovat, protože jsem napůl po mrtvici, tak aby člověk neležel nebo neseděl doma. Musí se tedy snažit. Takže i plavu, hodně jezdím na kole a dříve jsem taky za Konici hrál fotbal. Po mrtvici to nejde.“
* Znáte dobře Konicko, kam byste tedy doporučil zajet na kole?
„Dobrá trasa je na kyselku, tam jsou lesní cesty a asfalt, dále na Dzbel bych doporučil jet a poté na Skřípov. Tam jsou asfaltky mezi lukama. Nikoho tam nepotkáte, stejně tak na Brodek u Konice. Je tu hodně míst.“
* Jen je znát...
„Ano, dobré je mít průvodce, co to zde dobře zná. Nebo taky na Suchý, což je pětadvacet kilometrů. Sice hodně do kopce, ale zase je tam rybník. Může si tam odpočinout. A zase jet zpět.“