Dobré dopoledne, dnes je sobota 15.6.2024
svátek slaví Vít,
zítra Zbyněk
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

Téměř devadesátidenní zápasovou přestávku ukončila tenistka Petra Kvitová (na snímku) na pražském turnaji O pohár prezidenta ČTS, na kterém se představila takřka kompletní tuzemská špička. V komorní atmosféře bez diváků, s omezeným počtem rozhodčích i sběrači v bílých rukavicích. A také s lahví dezinfekce mezi lavičkami u empiru. Ustupující pandemie koronaviru hodně změnila zaběhnuté návyky. Aktéři zápasů si po posledním míči klepali u sítě raketami, stisk ruky s rozhodčím vystřídalo pokývnutí hlavou. „Pochopitelně mě mrzí, že na tribunách chybí diváci, ale beru to tak, že se snad pomalu tenis a s ním celý svět zvolna vrací do normálu. Jako signál a naděje všeobecného uklidnění,“ nechala se slyšet dvojnásobná vítězka Wimbledonu a čerstvá premiantka klání pod patronací nejvyššího muže českého tenisu. Přes zdravotní problémy s předloktím nakonec našla výbornou formu, když postupně porazila Krejčíkovou, Siniakovou i Muchovou a neztratila při tom ani set.

 

* Ví se o vás, že jste zápasový typ a soutěžní duely vám hodně chyběly. Jaké byly ty na turnaji O pohár prezidenta ČTS před prázdnými tribunami? A jak jste si celé klání užila?
„Někdo mi spočítal, že jsem bez utkání byla sedmaosmdesát dní. To je v našem sportu hodně dlouhá doba. Takže každý zápas je dobrý, i když vše bylo takové zdrženlivější. Ovšem pořád lepší než hraní o body na tréninku. Jsem ráda za každou příležitost hrát doma. Tenis mě baví a mám radost, když vidím usmívající se lidi. Doufám, že jsem svým výkonem k nějakým úsměvům přispěla. Jsem opravdu strašně ráda, že se něco děje a že jsem zvládla odehrát tři zápasy. Je to hezké zpestření nejen pro hráčky, ale i pro fanoušky. Snad se tenisový svět začíná vracet do normálu.“
* Přestože ochozy a asi ještě nějakou dobu budou prázdné?
„Musím přiznat, že jsem se docela té atmosféry bála. Nevěděla jsem, jaké to bude. Publikum je pro nás nejdůležitější, žene nás dopředu. Bylo to zvláštní. Po povedené výměně nepřišel žádný potlesk. Doufala jsem, že alespoň trenér trošku zaplácá. A nic.“ (smích)

* Během prvního utkání proti Barboře Krejčíkové kouče zastoupil alespoň jeden malý sběrač...
„Jo, byl roztomilý. (usměje se) Po jednom prohozu jsem slyšela, jak řekl: ‚Hezkýýý‘. Na běžném turnaji bych si asi sama zakřičela radostí. Tady to nějak nešlo. Ale alespoň někdo to ocenil.“
* Často se sama povzbuzujete, to také odpadlo. Nešlo vám hecování z pusy?
„Tak nějak. Sama jsem se přistihla, že jsem se chtěla povzbudit, něco říct nahlas. A pak jsem se zasekla. Nevím, jestli to je dobře, nebo ne. Možná bych hrála o něco lépe, kdybych se vyhecovala. Je to takový výkon. Mrzí mě, že se hraje bez lidí.“
* Příznivci vás vždy dokázali patřičně vybudit. Bylo obtížné dostat ze sebe bez nich kvalitní výkon?
„Když jdu na kurt, chci pokaždé vyhrát. Na tom se nic nezměnilo. Chvílemi to bylo ale složité. Stála jsem na returnu a říkala si: ‚Tak se soustřeď!‘ A moc to nešlo. V důležitých momentech to ještě šlo. Ale vybudit se do zápasového módu se mi úplně nepodařilo. Zápasy byly opravdu zvláštní. Už jen tím, že obsazení bylo výhradně české. Na druhou stranu je skvělé, kolik výborných hráček máme a že se mohl uspořádat špičkově obsazený turnaj.“
* Ale jiný v řadě aspektů. Co jste říkala na omezený počet lidí na kurtu?
„Na menší počet rozhodčích jsme si rychle zvykli, přestože to byla změna. A ručník na kurt jsem si prostě nebrala. Sběrači nám je nesměli podávat a nechtělo se mi pro něj pořád někam chodit.“
* A co pozdrav u sítě po střetnutí?
„To bylo docela divné... Před prvním turnajovým zápasem jsme si s Barčou Krejčíkovou řekly, že si pinkneme raketami místo podání ruky. Ale pak jsme se nějak nemohly sehrát a chvilku nám to trvalo. Všechno je prostě trošku jinak...“
* Dalo by se tímto způsobem hrát delší dobu?
„Všechny jsme rády, že turnaj proběhl. Dostaly jsme se na kurt, výkony šly postupně nahoru a zápasy měly opravdu dobrou úroveň. Za to jsme vděčné. Po té dlouhé pauze jsem se těšila, tenis mi chyběl. Ovšem kdyby mělo být bez lidí US Open nebo French Open, tak to bych se přimlouvala za to, aby se vůbec nehrálo. Fanoušci jsou naším motorem a bez něj to dlouhodobě nejde.“
* Turnaj jste vyhrála, přičemž nechybělo málo a vůbec jste nenastoupila...
„Dva dny před začátkem mi začalo tuhnout předloktí, podobně jako vloni před French Open. Proto jsem v pondělí netrénovala, kdy měl být trénink pro novináře. Čekala jsem na verdikt pana Koláře, ten ale řekl, že to nějakým způsobem zvládnu. Jsem zvyklá hrát pod prášky. Naštěstí to dobře dopadlo.“
* Z čeho pocházejí vaše problémy?
„Loni jsem myslela, že to bylo antukou a těžšími míči. Když jsem začala hrát teď na body a zvyšovala se zátěž, tak jsem do toho víc chodila a švihala, tak se to někde muselo objevit. Levou ruku mám operaci, takže to asi už nebude, jak to bývalo.“
* Finále jste měla až na pár okamžiků pod kontrolou, nejvíce vás asi narušil déšť…
„Skoro celý druhý set jsem koukala nad hlavu, co se to tam žene. Podle předpovědí mělo něco přijít, modlila jsem se, abychom zápas stihly. Nakonec to ale nevyšlo a s Kájou jsme musely do šaten. Přišlo mi to jako například Wimbledon, tam jsem zažila už několik přerušených zápasů. Ale i tak bylo finále super.“
* Od stavu 1:3 v prvním setu získala osm her v řadě.
„Nezačala jsem špatně, v prvním gamu jsem měla brejkboly, ale Kája to vzala na svou stranu. Já se pak začala lépe hýbat, lépe jsem podávala, hrála jsem tvrdší údery a už to jelo samo. I když nikdo z nás netrénuje úplně na sto procent, myslím, že to bylo dobré zpestření.“
* Co pro vás bylo na turnaji nejzvláštnější?
„Na hodně Češek v turnaji už jsme zvyklé, takže to ne. (smích) Byly to roušky, rukavice, zápasy bez podávání rukou, diváků a atmosféry, na jakou jsme zvyklé. Ale nakonec se to povedlo, i kluci měli svůj turnaj, kde se ukázali mladí talenti.“
* Jak jste vůbec trávila poslední týdny?
„Vyplnila jsem si čas, jak se dalo. Prací v bytě, koukáním na filmy nebo četbou. Ale současně jsem se udržovala v kondici. Cvičením nebo běháním, což mi obvykle zabralo půl dne.“
* Máte dny, kdy se vám nechce dělat vůbec nic?
„V běžném režimu ani ne. Je to trochu rutina. Prostě vstanu a jdu dělat co obvykle. Hlavně v dětství to někdy bylo jinak. Tatínek mě musel občas přinutit jít na trénink. To pak nebylo ideální a maminka po návratu všechno uklidňovala.“ (úsměv)
* Tatínek byl vaším prvním trenérem. Byl náročný?
„Docela ano. Byl samouk, sám se tenis naučil hraním o zeď. Hodně o něm četl, všechno studoval. Ke stejnému sportu přivedl i mé dva bratry, já byla třetí a dotáhla to nejdál. Takže jeho přísnost se vyplatila. Jako malou mě ale nepřipravoval na nějaký profi tenis. Občas jsem nechápala, proč nemůžu s holkama na bazén, pochopila jsem to až později.“
* Po přestupu do Prostějova?
„Přesně tak. Byla to velká změna. Trošku jsem měla strach, jestli to zvládnu. Byla jsem poprvé sama, ale dopadlo to dobře. Pro rodinu to bylo těžké, najednou odešla jediná dcera. Pro taťku to bylo také složité. Zvykal si na to, že mě vede někdo jiný než on.“
* Vzpomínáte často na své začátky?
„To zase ne. Nedávno jsem ale byla na kurtu, kde jsem začínala. Celý areál dnes nese mé jméno, před lety ale všechno vypadalo jinak. Byly tam jenom dvě buňky na převlékání. Na záchod se muselo za boudu nebo do nedaleké sokolovny.“ (směje se)
* Přispěly složité začátky k pozdějším velkým triumfům?
„Všechno souvisí se vším. Dodnes třeba platí, že jsem nikdy nerozbila raketu. Byla jsem k tomu vedená. Doma nebyly peníze nazbyt a na nové rakety by prostě nebylo. Táta by raději skrečoval zápas, než abych ji rozbila.“
* Takže platí úsloví skromností k úspěchu?
„No, potřebujete toho víc. Neumím ani pořádně zanalyzovat, co všechno se pod současné výsledky podepsalo. Něco mi bylo dáno jako talent a píle. Měla jsem také štěstí na lidi kolem. Hodně mi pomohli, každé spojení mě posunulo. K tomu jsem se naučila využívat své přednosti. Třeba to, že ve finále vždy hraji lépe než v prvním kole, pokaždé v sobě objevím něco navíc. To mi v klíčových zápasech často pomohlo.“
* Ta touha po úspěchu?
„Mohlo by se to tak pojmenovat. Když jsem na kurtu a hraji rozhodující zápas, myslím jen na vítězství. Na peníze za triumf vůbec. Ani na body, ty řeší trenér. Vidím jen ten pohár. Z vidiny, že ho můžete zvednout nad hlavu, se můžou kolena roztřepat. I to jsem se naučila docela zvládat.“
* Umíte si představit, že ten tenisový život jednou skončí?
„Ale umím. Vím, že to přijde. Kdyby skončil hned teď, nějak bych to zvládla. Řekla bych si, že kariéra byla vážně dobrá. Každému se nepovede vyhrát dvakrát Wimbledon a být druhý na světě. Ale přece jen bych ještě chtěla něco dokázat. Ještě nějaký pocit vítězství bych si přála zažít. Nejlepší by bylo vyhrát ještě nějaký grandslamový titul.“ (usměje se)
* V březnu jste měla třicet. Začínáte přemýšlet o tom, jak dlouho ještě chcete hrát na nejvyšší úrovni?
„To víte, že ano. Před lety jsem si sama říkala, že až budu mít třicet, tak už tenis hrát nebudu. Připadalo mi to strašně daleko a teď je to tady. Rychle to všechno uteklo. Pár let bych ještě chtěla zvládnout. Uvidíme, jak na tomu budu se zdravím. Zatím všechno drží. Končit nehodlám, na to mám tenis příliš ráda. Ještě chci na své cestě chvíli zůstat.“
* Takže nemáte žádné představy o tom, co bude po konci kariéry?
„Představy pochopitelně mám. Jen to vše přichází postupně a přirozeně. Jednou bych chtěla být maminkou a mít děti. Mám je strašně ráda. A k tomu možná salon krásy. Baví mě kosmetika, třeba to zkusím.“


PETRA KVITOVÁ

* 8. března 1990 v Bílovci
* česká profesionální tenistka, dlouholetá hráčka TK Agrofert Prostějov
* do profesionálního tenisu vstoupila v roce 2006
* na okruhu WTA vyhrála sedmadvacet turnajů ve dvouhře žen, v rámci ITF zvítězila na sedmi singlových událostech
* dvojnásobná vítězka Wimbledonu (2011 a 2014), finalistka Australian Open (2019), semifinalistka French Open (2012), dvojnásobná čtvrtfinalistka US Open (2015,2017)
* v roce 2011 zvítězila na Turnaji mistryň a Ženská tenisová asociace ji na konci sezóny vyhlásila hráčkou roku, Mezinárodní tenisová federace pak mistryní světa ve dvouhře
* na letních olympijských hrách v Riu de Janeiro získala bronzovou medaili ve dvouhře
* na žebříčku WTA byla nejvýše klasifikována na 2. místě (31. října 2011)
* v letech 2011 a 2014 zvítězila v anketě Sportovec roku České republiky
* šestkrát byla členkou vítězného fedcupového týmu České republiky (2011, 2012, 2014, 2015, 2016, 2018)
* v roce 2012 uspěla na Hopman Cupu
* v letošní sezóně si zahrála ve finále v Dubaji a vyhrála turnaj ve Stuttgartu
* během kariéry vydělala na okruhu WTA Tour 31 838 378 amerických dolarů, což jí k 2. březnu 2020 vyneslo 6. místo v historickém žebříčku
* od poloviny prosince 2016 ji trenérsky vede bývalý tenista Jiří Vaněk, největší úspěchy slavila pod Davidem Kotyzou
zajímavost: s TK Agrofert Prostějov desetkrát vyhrála mistrovství republiky extraligu smíšených družstev a od 4. července 2011 je doživotní čestnou členkou

  • Makový pohřební služba
  • 1

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Anketa - hlavní

Co vás v poslední době nejvíce potěšilo?

2017 vitejte na svete banner

Speciály Večerníku

2019 tv pohoda banner

 

Barometr

Vánoční strom bude.

Tohle nám nemůže vzít ani ten lotr koronavirus! Prostějovští radní oznámili, že konání vánočního jarmarku na náměstí T. G. Masaryka je sice v ohrožení, ale o tradiční a neodmyslitelnou součást rynku nepřijdeme. Vánoční strom je už vybrán a letos ho městu darovala rodina z Lipové.

 

Další chyba na Vápenici.
Špatně vypočítané kilometry na směrovníku u Národního domu nejsou jedinou „mýlkou“ na Vápenici v Prostějově. Jak Večerník upozornili čtenáři, při odbočení vlevo do centra v Prostějově je nakřivo namalován odbočující pruh. Podle zlých jazyků museli být lajnovači pod parou...

Nezapomněli na lidi.

Osobnost týdne

Ladislav ADAMÍK

Úctyhodného věku šestadevadesáti let se před týdnem dožil bývalý kvalitní prostějovský atlet. Osobní výročí blížící se magické stovce oslavil v pondělí 19. října.

11 stasova

THUAN DINH DUC

 

Číslo týdne

1 983

Podle posledního sčítání žije v Prostějově 1 983 cizinců. Nejvíce zde pobývá Slováků a Ukrajinců, silné zázemí zde mají Vietnamci.

33

Výrok týdne

„ZATÍM PO NICH NENÍ POJMENOVÁNO VŮBEC NIC!“

Lidé budou vybírat nový název parku v Okružní ulici podle jmen slavných rodáků. A jak zmínil primátor Jura, zatím po nich není pojmenováno vůbec nic...