- 21. květen 2020
- 603x
Táhne mu již na osmdesátku, ale že by ho současná nelehká doba ovlivněná pandemií COVID-19 jakkoliv poznamenala? Ani náhodou! Milan Čečman (na snímku) býval špičkovým atletem, mnohonásobným mistrem republiky v běhu na 110 metrů překážek a úspěšným národním reprezentantem, po skončení aktivní kariéry dlouhá léta vedl místní atletický oddíl z pozice předsedy. Nyní se stále ještě věnuje trenérské i funkcionářské činnosti, s radostí uvítal nedávné uvolnění situace a tím možnost opět zahájit přípravu se svými mladými svěřenci. „Nejdůležitější bylo nenechat se zlomit psychicky, snažit se v rámci možností dál normálně fungovat,“ zdůrazňuje jedna z velkých sportovních osobností regionu.
* Jak jste se vy osobně vyrovnával s nástupem koronaviru?
„Byla to hlavně psychická záležitost. Ze dne na den se každému dost změnil způsob života, člověk se najednou nemohl tolik vidět s rodinou ani s přáteli či známými a většinu času měl trávit doma. Kde pak bylo složité nepodlehnout všeobecné hysterii, kterou z velké míry vytváří média tím, že koronavirus je v televizi, novinách i rádiu vlastně pořád. Samozřejmě má nebezpečnost především pro staré a nemocné lidi, ale jiných chorob je spousta, taky se na ně umírá třeba i ve větších počtech a přitom kolem nich nevzniká zdaleka taková mediální panika.“
* Musel jste výrazně změnit životní styl?
„Změna to pochopitelně byla, ale snažil jsem se v rámci možností dál žít co nejvíc jako předtím. Já hodně jezdím na kole, k tomu si doma občas zacvičím a celkově se snažím trochu udržovat v pohybu. Například nakupovat si chodím výhradně sám, jako důchodci k tomu máme speciálně vyhrazené hodiny v obchodech. (úsměv) Zatím jsem tedy ještě soběstačný a nemusím nikoho prosit o pomoc.“
* Pamatujete něco aspoň trochu srovnatelného s momentální situací během svého života?
„Já zažil druhou světovou válku, ale to jsem byl ještě maličký kluk a skoro nic si z té doby nepamatuju. Jinak je koronavirus výjimečný tím, že globálně zasáhl úplně celý svět a je prostřednictvím současných moderních médií tak obrovsky sledovaný. Dřív se taky jednou za čas objevily nějaké epidemie, ovšem třeba jen někde bez toho, že by došlo k jejich rozšíření všude. Teď situace dopadla na většinu lidí celé planety zároveň. Z mého pohledu je lepší nesledovat televizní zprávy, v rádiu si pouštět jen hudbu a maximálně si někde s nadhledem přečíst nové informace.“
* Narušila vám nákaza nějaké plány?
„Tak v první řadě museli prostějovští atleti – stejně jako všichni ostatní sportovci – přerušit jakoukoliv společnou přípravu. Což však nakonec trvalo naštěstí pouze měsíc a kousek, než se omezení vlády ČR začala uvolňovat. Proto jsme s děckama z klubu začali venku znova trénovat hned, jakmile to šlo. Mám takovou menší skupinu svěřenců, od druhé půlky dubna zase makáme a je to moc fajn po té nepříjemné pauze. Horší je to zatím s cestováním, protože za mnou měla přiletět dcera z Anglie, kde žije, a momentálně nemůže. Společný výlet do Štúrova na Slovensko tak musíme odložit. Stejně jako plány na dovolenou ve Španělsku.“
* Přivítal jste postupné uvolňování vládních opatření?
„Samozřejmě ano. Být stále jen zavřený doma, z toho by se člověk akorát zbláznil. (směje se) Já jsem aktivní člověk, který potřebuje pohyb a být co nejvíc venku, tím pádem jsem moc rád za možnost opět trénovat s dětmi. Současně se snažím dál dodržovat platná nařízení, neboť my starší lidé máme sníženou imunitu a musíme na sebe dávat větší pozor. Že to není úplná sranda, potvrzuje případ jednoho mého kamaráda atleta z Olomouce, který v souvislosti s koronavirem zemřel.“
* Jak se s danou situací pere prostějovská atletika?
„Více než měsíc od půlky března se mohlo trénovat jen individuálně a dost omezeně, takže většina členů našeho oddílu asi nic moc nedělala. Poslední dva až tři týdny však už příprava běží postupně víc a víc. Trénujeme v menších skupinách, které se vzájemně nepotkávají, a záleží na dalším vývoji zdravotní situace v zemi. Zatím to vypadá dobře, omezení se nadále uvolňují a 1. června by měly po celé České republice proběhnout první závody v rámci jednotlivých klubů. Uvidíme, co bude následovat pak, o všem rozhodne Český atletický svaz.“
* Nemáte obavy z následků a dopadů COVID-19 obecně na sport?
„Čím je člověk mladší, tím je přizpůsobivější. Starší se tak budou zpátky do tempa určitě dostávat hůř, zatímco u mladých nějaké větší problémy nepředpokládám. Spíš jde o to, aby děti v takové míře netrávily hromadu času u mobilů, počítačů nebo televize a samy se chtěly hýbat, sportovat. Ne pouze z donucení dospělými. Taky je otázka, jak se celá společnost vyrovná se současnou situací ekonomicky a jaký bude další vývoj zdravotní situace. Uvidíme.“
kdo je Milan Čečman
* narozen 18. listopadu 1940 v Prostějově
* od dětství sportoval, vyzkoušel různá odvětví a nakonec zakotvil u atletiky
* s královnou sportu začal od roku 1951 v Tatranu Prostějov, dále prošel Duklou Lipník nad Bečvou (1960 až 1961), Duklou Praha (1962 až 1969) a Slavií Praha (1970 až 1972) až po návrat do Prostějova (1973 až 1980)
* celou aktivní kariéru se věnoval běhu na 110 metrů překážek, byl nejlepší v Československu a patřil do mezinárodní špičky
* jako první Čechoslovák zaběhl 110 metrů překážek pod 14 sekund
* byl svěřencem prostějovské atletické legendy Jana Mrázka
* 9x vyhrál mistrovství republiky, 14x překonal národní rekord, na halovém mistrovství Evropy skončil 4. (1967) a 6. (1966), je semifinalistou venkovního ME (1966), reprezentoval v 21 mezistátních utkáních
* od skončení aktivní kariéry až dosud se věnuje trenérské činnosti
* v žákovském věku vedl pozdějšího olympijského vítěze Roberta Změlíka
* byl dlouholetým předsedou Atletického klubu Prostějov, v současnosti je členem výboru Krajského atletického svazu Olomouc
* roku 2009 byl zařazen do Síně slávy prostějovského sportu
Vše o koronavirusu najdete v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vyšlo v pondělí 18. května
Další chyba na Vápenici.