AKTUALIZOVÁNO: „VEČER CHCI BÝT LEPŠÍ NEŽ RÁNO!“ říká Lukáš Majer

Velkou výzvu má před sebou teprve čtyřiadvacetiletý hokejový trenér Lukáš Majer. Prostějovan, který do 7. třídy hrál za Jestřáby, poté se přesunul do Olomouce, aby v roce 2011 začal s trénováním opět v rodném městě, má před sebou další změnu. Po pěti letech trénování v Kralupech nad Vltavou se vydává do jižních Čech. Tam jej čeká těžký úkol v podobě vedení českobudějovické juniorky a zároveň také řízení úseku mládežnické akademie. Mladý kouč, který má za sebou například spolupráci se sparťanskou legendou Michalem Brošem, se tak vyšvihl z regionálního klubu do jedné z největších a zároveň nejambicióznějších hokejových organizací v České republice. Jak se mu bude dařit, to ukáže až čas. Jedno je ale jisté už nyní, Majer prožívá krásnou hokejovou pohádku.

* Jak se vaše angažmá v českobudějovickém Motoru zrodilo?
„Proces to byl jednoduchý. Ozval se mi pan Liška, manažer českobudějovické mládeže. Jednal se mnou na rovinu, byl přímočarý a cítil jsem z něj profesionalitu. Říkal věci na rovinu. Třeba to, že mě čeká hodně práce.“ (úsměv)
* Přemýšlel jste dlouho?
„Neuvažoval jsem nad touto nabídkou prakticky vůbec. Zastávám názor, že člověk by měl dělat to, co mu říká srdce. Když navíc dlouho nad něčím dumáte a uvažujete, už spíše jen pochybujete. Byla to pro mě za tři roky první nabídka, o které jsem hned věděl, že do toho chci jít.“
* Proč?
„Zaprvé už jsem byl u jednoho týmu v Kralupech pět sezon a říkal jsem si: Hele, teď je čas se tady s někým prohodit. Ideální by třeba bylo, kdybych šel do dorostu. Bohužel i když se organizace v Kralupech někam dostala, na úrovni juniorky nebyla návaznost ani nahoru, ani dolů, takže jsem úplně neviděl, kde se dál pracovně rozvíjet. A hlavně jsem si k sobě vybíral kolegy v juniorce – ať to byli Dan Vrdlovec, nebo David Švagrovský – takové, aby mi šli do oponentury. Já jsem totiž hokej v seniorech nikdy nehrál a nestydím se za to. Opakuji, nabídka pana Lišky mě strašně oslovila. Říká se, že „když ptáčka chytají, pěkně mu zpívají“… Ale on mi na první schůzce rovnou vyložil karty a řekl mi, jak to je. Že mají podmínky a zázemí, ale potřebují prostě pracovat na sportovní stránce. Já věřím v extraligovém klubu ve stejnou práci, kterou jsem odváděl v Kralupech. Když mi to pan Liška řekl, nerozmýšlel jsem se a v podstatě jsem měl jasno.

* Jakou práci jste za sebou v Kralupech nad Vltavou zanechal?
„To ať samozřejmě posoudí jiní. (pousměje se) Když už se ale ptáte, tak si myslím, že za pět let se podařilo Kralupy z úrovně čistě malinkatého klubu dostat na úroveň poloprofesionální a sportovním fungováním přeskočit řadu větších klubů. Podařilo se nám postoupit do REDSTONE extraligy juniorů, čímž se hodně zvedl kredit klubu, což považuji za největší úspěch.“
* Jaká je tedy nyní vaše nová role?
„Bude hlavním koučem juniorky, což znamená tým hned pod extraligovým áčkem. Do toho budu ještě ve vedení Akademie a pode mě budou spadat ještě kategorie U15, U17 „A“ i „B“ a už zmíněná U20. Beru to především jako ocenění. Hlavně ale chci zjistit, zda cesta, kterou jdu, a jak dělám trenérství, může fungovat i v tak velkém klubu. Motor je obrovský kolos. A podle mých zkušeností je dost těžké metodicky vést v České republice trenéry. Mnohem lehčí je samozřejmě vést si a nést zodpovědnost pouze za jednu věkovou kategorii. Vím, že mě čeká spousta nástrah, spousta těžké práce. Doufám, že pomůžu tomu, aby mládež fungovala, že pomůžu vychovávat hráče do mužského hokeje, především pak do českobudějovického áčka ve spolupráci s panem Prospalem.“
* Už jste mluvil s trenéry A-týmu?
„Zatím jenom s asistentem Alešem Totterem, s panem Prospalem ještě ne. Podle mého názoru bude jeden ze stěžejních úkolů, abychom dokázali sladit fungování juniorky a A-týmu. Mým úkolem je dostat juniorku, potažmo celou Akademii, na podobnou vlnu a kulturu sportovní práce, jakou jede A-tým. Musíme do hráčů dostat, že mají možnost se posunout výš a to docílíme jedině tak, že každodenní prací je budeme učit profesionalismu a oni se pak budou posouvat. V Akademii Motoru je spousta parádních věcí. Mým úkolem vytvořit pracovní prostředí, které připraví hráče na přechod do A-týmu.“
* Jakou vizi chcete juniorskému týmu přinést?
„Nemám rád, když přijde nový trenér a pracuje stejným způsobem jako v předchozích klubech. Především herní systém je třeba přizpůsobit hráčům a jejich typologii. Základní principy mé práce však zůstávají stejné. U juniorského týmu se v poslední době často měnili trenéři, takže bych byl rád, kdybych zůstal delší dobu. Budeme se v tandemu s Jirkou Hanzalem snažit, abychom poctivou práci přenesli na hráče. Cílem bude zvednout úroveň, prestiž nebo fungování, zaměřovat se budeme i na pracovní morálku a jejich návyky.“
* Překvapilo vás, že jste jako vedoucí dostal na starost i sportovní řízení Akademie?
„Přiznám se, že ano. Pozici šéftrenéra jsem už dělal v Kralupech a jak už jsem říkal, vím, že práce s ostatními trenéry je velice těžká. Řeknu-li to upřímně, tak si myslím, že je to často plýtvání energií. Kooperace je v Česku opravdu specifická, ale nadšení a profesionalita pana Lišky mne oslovila. Nad nabídkou jsem neváhal a zkusím jít cestou, kterou v hokeji jdu. Uvidím, jestli bude fungovat.“
* Už jste společně s Jiřím Hanzalem probírali skladbu kádru juniorky?
„Co se týče kádru, tak probíráme prakticky všechno. Každý den jsme spolu v kontaktu a Jirka je typ člověka, který může dát organizaci opravdu hodně. Když ho vidím, jak pracuje, tak se na to nesmírně těším. S hráči děláme pohovory, ale veškerý chod týmu je aktuálně dost specifický. Snažím se na nic nečekat a hráče poznat už teď. Uvidíme, kdy budeme moct začít společně.“
* Nebojíte se, že ve svém věku nebudete mít u ostatních trenérů a dalších lidí kolem hokeje patřičný respekt?
„Když vás lidé nerespektují, je otázka, o kom to co vypovídá. Nekoukám na svůj věk, zjistil jsem, že to o něm vůbec není. Je to jen o tom, jak se chováte, jak dennodenně jednáte, vystupujete a hlavně respektujete lidi. Víte, často se stává, že mi lidé vykají, pak zjistí, kolik mi je, a začnou mi zničehonic tykat. Naopak jsem třeba pracoval s Michalem Brošem, jsem hodně v kontaktu s Davidem Kočím, Martinem Janečkem, koneckonců v Motoru jsou zmíněný trenér Aleš Totter nebo legenda, pan trenér Zbyněk Zavadil. A za ty hodiny debat ti lidé nikdy nenaráželi na můj věk. Přitom mají historii a zkušenosti na to mít narážky, jsou to úspěšní lidé v českém hokeji. A možná proto jsou úspěšní, protože se hned nepovyšují, nežijí z historie, ale pořád a každý den pracují pro hokej a na tom, na čem mají. A pokud víte, o čem život je, a vyznáváte nějaké hodnoty, tak vás ani moc nenapadne pitvat, jestli je Majerovi tolik nebo tolik let.“
* Kralupy a České Budějovice. To bude asi velký rozdíl, a to nejen hokejový…
„Stoprocentně! Kralupy určitě neurazíme, když řekneme, že je to malý oddíl, vše funguje s rodinným nádechem. Tam se to nedalo dělat jinak než srdcem. A teď najednou jde člověk do klubu, kde je spousta věcí na profesionální úrovni, parádní zázemí a podmínky pro hráče. V tomhle ohledu to skok je. Ale já když pracuju s mančaftem, tak nerozlišuju, jestli jsem v akademii, nebo jedu do České Lípy. Ať už to bylo v Prostějově u staršího dorostu, nebo teď v Kralupech, tak se snažím pracovat profesionálně pořád. Určitě nepociťuju, že bych teď musel přepnout na nějaký vyšší level. Já se na tom vyšším levelu snažím pracovat každý den. Každý den být lepší. Večer být lepší než ráno! Totéž platí o městě. Bylo to kousek od Prahy, takže spíš člověk bydlel a fungoval v Praze. Budějovice jsou naopak stotisícové město. Kdo mě zná, tak ví, že já jsem na stadionu od rána do jedenácti večer.“
* Nepřemýšlel jste o tom, že byste si zařídil malou kancelář s postelí přímo na zimním stadionu?
(smích) „To ne. Dostal jsem od klubu ve městě byt. Je občas potřeba z toho vypadnout. Je to ale celkově příjemná změna. Za ničím nově člověk nemusí třeba dojíždět. Ale přemýšlel jsem i nad tím, člověk si řekne, že je to těžká práce, proč to vlastně dělá? Proč se tak dře, když má člověk v Prostějově zimák prakticky za barákem?“
* Narážíte na svůj comeback?
„Doufám, že se mi podaří nabrat zkušenosti. A za nějaké ty roky bych měl šanci přijít do Prostějova a předvést se, pomoci zdejšímu hokeji. Ale beru to jako velmi vzdálenou budoucnost, i když naše práce je nevyzpytatelná a věci se mění ze dne na den..“
* Jste stále v kontaktu s kolegy z Prostějova?
„Určitě, v pravidelném například s Filipem Smejkalem. A také jsem v kontaktu s Radkem Mudrlou, občas proběhne nějaký telefon. Když nyní vidím české stadiony a práci v klubech, tak si říkám, že jsme to nevedli úplně špatně. Je ale škoda, že to tehdy tak skončilo. Až mě mrzí, jak bude těžké se zpátky vrátit v Prostějově na určitou úroveň. Ta by podle mě měla být s ´áčkem´ do čtvrtého místa v první lize, REDSTONE extraliga juniorů, extraliga dorostu, žákovské třídy.“

LUKÁŠ MAJER

* narodil se 11. prosince 1995 v Prostějově
* bývalý mládežnický hokejista, nyní hokejový trenér mládeže
* první hokejové krůčky dělal na prostějovském ledě, později nastupoval jako obránce za mládež v Olomouci
* s hokejem přestal v osmnácti letech, v té době už dva roky trénoval
* vyzkoušel si pozice trenéra nebo asistenta u žákovských týmů LHK Jestřábi Prostějov
* v roce 2015 se přesunul do středních Čech, stal se koučem dorostu a později juniorky v Kralupech nad Vltavou, které vytáhl do REDSTONE extraligy juniorů
* aktuálně se stal novým trenérem juniorského týmu a vedoucím mládežnické akademie HC Motor České Budějovice
zajímavost: působil ve společnosti eSports jako sportovní zpravodaj serverů www.hokej.cz a www.lhkjestrabi.cz, načež byl oceněný jako talentovaný redaktor