Karanténa Jana Šteigla: běhání i psaní o bradlech

Šestitýdenní pauzu prožíval každý hráč jinak a všichni v podstatě stejně. Společným jmenovatelem byla individuální příprava ordinovaná od trenérů, kromě toho měl každý své vlastní aktivity. V případě ofenzivního záložníka Jana Šteigla (na snímku) jimi byla bakalářská práce a příprava na státní zkoušky. Jenže v případě každého profesionálního hráče platí, že fotbal je prostě fotbal.

* Jak jste prožíval koronavirovou karanténu, čím jste se zabýval kromě individuálního tréninku?
„Kromě individuálního tréninku, který jsem se snažil plnit, jsem se věnoval i škole. Dostal jsem se do fáze, kdy mám před sebou státní zkoušky na bakaláře na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Palackého v Olomouci. Plnil jsem tedy v podstatě dva plány najednou, fotbalový a studijní. Psal jsem bakalářskou práci...“
* Můžete prozradit na jaké téma?
„Popravdě ani příliš nevím, proč jsem si vybral zrovna tohle téma, ale v gymnastice píši o využití bradel v tělesné výchově. Přivedl mě k tomu jeden oblíbený učitel, tak jsem se do toho pustil, přestože to je od fotbalu hodně daleko.“
* Měl jste tedy dostatek času na skloubení obou povinností?
„Karanténa pro mě měla malinkou výhodu v tom, že jsem se více mohl věnovat studiu. Tréninky ale zůstat bokem nemohly. Jakmile člověk zůstane stát na místě, je to na něm pak hodně poznat. I tak je znát, že jsme neměli u sebe balón. Běhání nenahradí herní vytíženost.“
* V pondělí jste absolvovali fyzické testy, jak jste se při nich cítil?
„Musím přiznat, že jsem běhání asi nedal tolik, kolik jsem měl, aspoň podle jejich výsledků. Pro mě je vždy obtížnější se dostat zpočátku do tréninků, jakmile se chytnu a jsem takříkajíc rozběhnutý, tak jedu. V tomto okamžiku je motivace o něco složitější než v běžné přípravě mezi sezónami, protože jsme v nejistotě, kdy začneme hrát. Ale s balónem je to přece jen něco jiného, chuť je větší. Trenér nám říkal, že teď se musíme ‚kousnout‘, nastoupili jsme jakoby do druhé přípravy. Začíná se rýsovat termín, kdy bychom mohli nastoupit k mistrovskému zápasu, na to musíme být připraveni. Kouč je velmi důsledný a nic nám neodpustí, což je dobře. Za to je mu potřeba poděkovat.“
* Prožil jste vcelku úspěšnou zimní přípravu, kdy se vám dařilo herně i střelecky, ovšem po jednom zápase přišla dlouhá pauza. Vnímáte to jako jakousi brzdu?
„Je to takový můj dlouhodobý problém. Vždy, když se mi začne dařit a dosahuji slušného výkonu, přijde nějaká smolná situace. Buď se zraním, nebo onemocním, a když už jsem zdravotně v pořádku, přijde nějaký koronavirus a zase se vše přibrzdí. Ale doufám, že se dostaneme zpět do hry a navážeme tam, kde jsme v březnu přestali.“
* Myslíte si, že je v silách mužstev druhé ligy hrát delší dobu systémem středa–sobota?
„Myslím si, že rozdíl mezi první a druhou ligou moc velký není, pokud to tedy fyzicky ustojí kluci v první lize, musíme to dokázat taky. Druhá liga je bojovnější, víc běháme, navíc jsme byli konfrontováni s první ligou v přípravě se Sigmou nebo Baníkem. Rozdíl je samozřejmě ve fotbalových dovednostech, které odpovídají úrovně soutěže. Jinak jsme ale všichni profesionální sportovci, když to jde v lize první, v této soutěži určitě taky.“