Kaprálová: „SNAŽÍME SE ŠÍT NESMRTELNÉ KOUSKY ŠATNÍKU JAKO ZA NAŠICH BABIČEK!“

Mladá a nadějná módní návrhářka Silvie Kaprálová (na snímku) vrací na módní trh kvalitu a jedinečnost. Její modely inspirované stylem pin-up 40. a 50. let minulého století jsou šité vždy na míru každé ženě tak, aby podtrhly její dokonalé křivky, probudily ženskost a majitelce přinesly radost z jejich nošení. Kromě vlastní firmy Femme Fatale Dress je také členkou Pin Up & Vintage studia a markytánkou u napoleonské armády.

* Kde se vzala myšlenka na založení vlastní firmy s férovým oblečením? Byl to vždy váš sen?
„Abych pravdu řekla, tak jsem hodně dlouho vůbec nevěděla, co bych vlastně v životě ráda dělala. To, že ze všech mých zájmů a koníčků vyplynula, vlastně jen tak mimochodem, malá oděvní značka, bylo dílem několika příhod. Před lety jsem začala objevovat svět módy skrze jeden tehdy velice populární web zaměřený na tuto tematiku. Právě to mě přivedlo k většímu zájmu o módu a oděvní průmysl. Tehdy jsem toužila se krásně oblékat, ale mým problémem byly netradiční, výrazně ženské proporce, na které obchodní řetězce u nás nepamatují. To mě vlastně přivedlo k šití na míru a ke spolupráci s mou první krejčovou. Začaly jsme tedy spolu tvořit, já se do díla vložila nápady, návrhy a výběrem látek a paní krejčová přidala precizní řemeslné zpracování. Postupem času přibývalo pozitivních ohlasů a otázek, kde se takové šaty dají sehnat. Tak jsem si řekla, kdy jindy se věnovat ztřeštěným nápadům než při studiu na vysoké škole a těsně po něm. Vrhla jsem se do světa módy naplno a začala uvažovat o malé české značce, která by českým ženám plnila jejich přání.“
* Objasnila byste nám, co to férové oblečení vlastně je?
„To je velice jednoduché. Pokud oblečete šaty koupené od lokálních značek, které zde své výrobky i produkují, nekupujete tím jen poctivý kus práce, ale také pocit, že vaše peníze z velké částí slouží k obživě člověka, který je pro vás ušil, zpracoval a navrhl. To je ta férovost, podělit se o společný užitek. Lokální značky obvykle nevyužívají levné pracovní síly asijských továren, natož tak dětské práce, jak je častým nešvarem velkých značek. Většinu ceny produktu netvoří zisk koncernu, ale právě odměna za práci paní krejčové, náklad na kvalitní materiál a provoz lokální značky.“
* Proč jste si vybrala módu ve stylu pin-up 40. a 50. let minulého století? Jak jste se sama k tomuto období dostala?
„Moje obliba tohoto období pramení hned z několika faktorů. Tím prvním byla volnost ve zvoleném stylu, kterou jsem získala díky paní krejčové. Ta byla ochotna realizovat každý můj nápad. Najednou jsem si mohla vymyslet prakticky cokoliv, proto jsem se vrhla především na období, které bylo vůči ženské postavě nejlichotivější, a to období čtyřicátých a padesátých let minulého století. No, dámy, považte, kdo by si nepřál vypadat alespoň trošku jako Marylin Monroe, nebo Liz Taylor? (úsměv) Kdo by si nepřál inspirovat se elegancí hvězd stříbrného plátna? Proto bylo toto období jasnou volbou. Druhým faktorem byla moje obliba dobové hudby. Především pak jsem propadla hot jazzu a swingu úžasných Melody Makers Ondřeje Havelky, kteří se postupem let stali mými přáteli. A já jsem si vždy přála se jejich hudbě alespoň trošku přiblížit formou dobově inspirovaných modelů.“
* Je vás možno v těchto šatech potkat běžně „na ulici“?
„Ano, ráda nosím svoje modely jen tak. Když je hezký den, plánuji jít na procházku do města nebo k vodě na přehradu, snažím se obléct stylově. Pak vytáhnu elegantní šaty, klobouček a rukavičky do města, případně námořnické modely se slamákem k vodě. Samozřejmě do práce chodím v umírněnější verzi svého šatníku, většinou v pohodlných šatech nebo pouzdrové sukni a halence. Ale upřímně ráda potkávám na ulici lidi, kteří vyčnívají z davu, a jsem ráda jednou z nich. Je pravda, že v Olomouci, kam jsem se přestěhovala, zapadnu do běžného shonu na ulicích o něco lépe. Ale i z Prostějova mám spoustu milých zážitků. Nikdy nezapomenu na našeho profesora Koláře, který byl ředitelem reálného gymnázia, a já jsem byla dva roky jeho studentkou v semináři. Po absolvování gymnázia jsme se neviděli. Když mě po letech jednou potkal na náměstí, prohlédl si mě od hlavy až k patě a pravil: ‚Vy jste moje studentka, slečna Kaprálová viďte? A nebudu se plést, když řeknu, že jste žila v Anglii.‘ A měl tehdy pravdu, zrovna jsem se vracela z delšího pobytu v Británii, na sobě kostýmek inspirovaný čtyřicátými léty, klobouk a rukavičky. Tak mě tehdy pan profesor potěšil společnou rozpravou. Nikdy na to nezapomenu.“
* V současnosti je trh s oblečením přehlcen levnými výrobky ze zahraničí. Jak je obtížné za této situace na trhu prorazit?
„Víte, naším cílem určitě není konkurovat levné asijské produkci, kterou prodává většina velkých řetězců. O to jsme se ani nikdy nesnažily. Šijeme opravdu v malém ročním nákladu a výhradně klientkám na míru. Klademe důraz na kvalitu materiálu i zpracování a také na osobní přístup ke klientkám. Součástí šití našich modelů – ať už se jedná v letní sezóně o svatební šaty, nebo poctivé kabáty v zimě – jsou vždy ideálně dvě osobní zkoušky za přítomnosti mé a paní krejčové. Je jasné, že takový produkt pak nemůžeme prodávat v řádech stokorun, to by byla hrubá devalvace práce všech lidí, kteří se na daném modelu podíleli.“
* K jaké příležitosti si ženy nejčastěji nechávají u vás šít šaty?
„Obvykle jsou to slavnostní příležitosti, například svatby a plesy, ale někdy jen tak, pro radost z vysněného modelu. V zimě se věnujeme šití kvalitních, extra teplých vlněných kabátů, které ovšem nejsou určeny na jednu dvě sezóny. Naší filozofií je, aby to byly nesmrtelné a trvanlivé kousky šatníků, tak jak za dob našich babiček.“
* Jaké látky používáte?
„Látky vybíráme vždy až na míru a přání dané klientce. U šití na míru se snažíme používat ty nejkvalitnější dostupné materiály – často pracujeme s hedvábím, viskózou, vlnou, modalem. U zimních kabátů používáme výhradně kvalitní střižní vlnu. Nicméně pátrání po konkrétní látce mě zavede kolikrát od dodavatelů z Indie, Izraele a Británie až k našim prostějovským Látkám u Lubina, nebo do prodejny Grand Corporation, kde se dají, při troše štěstí, sehnat krásné látky. Výjimkou není ani to, že si klientka přinese vlastní ‚vintage‘ látku, ze které si přeje model šít. Pokud látku příliš nepoznamenal zub času, pak není problém ji použít.“
* Účesy a líčení na akce si zvládnete udělat sama?
„Ano. Vždy se češu i líčím sama, případně dělám styling i ostatním modelkám. Do rukou odborníků jsem se svěřila jednou a nemám s tím dobré zkušenosti. Ono není úplně snadné najít někoho, kdo plně rozumí účesům a líčení dob takto minulých. V tomto opravdu věřím jen sama sobě. Koneckonců všechny modelky, které je možné vidět v nové kuchařce ve stylu pin-up značky Šmakoun mají modely i styling zajištěné mou maličkostí.“
* Dostal se nějaký model z vaší produkce na zajímavé místo?
„Musím říct, že ano. Velice mě potěšilo, když mě před dobou oslovila Miroslava Burianová s prosbou o spolupráci. Paní Burianová je kurátorkou textilních sbírek Národního muzea a mimo jiné autorkou několika výjimečných publikací z oboru historie odívání, ve kterém je vysoce uznávanou odbornicí. Velice mě potěšilo, že si právě naši značku vybrala k šití modelu inspirovaného věhlasným prvorepublikovým salonem Hany Podolské. A tak byl náš model z krásného hedvábného taftu součástí výstavy Národního muzea a dodnes je součástí tamní stálé sbírky.“
* Myslíte si, že se tento styl odívání vrátí zase do módy?
„Já bych řekla, že se již před několika lety tak trochu vrátil. V Česku se hojně rozmohla pin-up móda, v ulicích můžeme potkat dámy s midi nebo kolovými sukněmi, swingoví tanečníci se zase rádi vracejí k módě let čtyřicátých. Nikdy se samozřejmě dané období nevrátí úplně, co do módy, ale inspirace v daných letech je patrná. Koneckonců móda se v určitých obměnách neustále opakuje. Není neznámou věcí, že například móda let osmdesátých byla výrazně inspirována módou let čtyřicátých. Různá období se zkrátka do kurzu cyklicky vracejí.“
* Jste také členkou Pin Up & Vintage studia. Co je to za uskupení a jaká je jeho náplň?
„Je to malá skupinka několika dam a pánů, kteří mají v oblibě módu třicátých až padesátých let minulého století a styl pin-up. Tato skupina vznikla před několika lety a zaměřuje se na popularizaci dobové módy. To provádíme ať už formou často humorných módních přehlídek s divadelním přesahem, nebo přímo akcemi typu Living history, kdy se rekonstruuje určitá historická událost. Co se týče přehlídek jako takových, jsou opravdu širokého záběru. S jednou takovou jsme dokonce vystupovali i v Městském divadle v Prostějově. Konkrétně tato výstižně mapovala posledních 100 let módy a byla připravena k jubilejnímu výročí vzniku naší republiky.“
* Jaký mají úspěch tyto přehlídky a kde je možné je vidět?
„Vystupujeme s děvčaty na opravdu různorodých akcích. Od plesů přes městské slavnosti, připomínky historických výročí až po soukromé a firemní večírky. Akcí, kde se objevujeme pravidelně, je více, ale naší zamilovanou událostí je Aviatická pouť v Pardubicích, kde je možné nás vidět po celý víkend. Jsme rády, že se setkáváme s milými reakcemi publika, často se společně zasmějeme, přestože se věnujeme i ne příliš radostným obdobím existence našeho státu.“
* Mimo jiné děláte také markytánku u napoleonské armády. Co tato role obnáší?
„K takzvanému reenactmentu napoleonských válek jsem se dostala vlastně úplnou náhodou díky kolegyni z Pin Up & Vintage studia. Jelikož obě patříme k francouzské jezdecké jednotce gardových dragounů, moje role je daná – postarat se o koně a o tábor. Na bitvy jezdíme s kompletním dobovým táborovým vybavením. Vaříme na ohni, pobýváme ve vojenském táboře a snažíme se udržovat maximální možnou autentičnost vojenského ležení. Vše pak vyvrcholí vojenským střetem. Na ten společně s našimi dragouny připravujeme jak koně, tak výstroj a výzbroj. Krom koní se my markytánky staráme také o stravu a pořádek v táboře. Mám tento koníček velice ráda, umožňuje mi vždy na několik dní takzvaně vypnout a užívat si jiné doby společně s přáteli. Malým bonusem je, že se s jednotkou podíváme po celé Evropě na místa velkých bitevních střetů napoleonských válek. Takovým pomyslným hřebem sezóny je pak Bitva u Waterloo, ta je letos bohužel kvůli aktuální situaci zrušena, ale pevně věříme, že se tam podíváme příští rok.“

SILVIE KAPRÁLOVÁ

* narodila se 28. září 1991 v Prostějově
* aktuálně žije v Olomouci
* vystudovala Reálné gymnázium a základní školu města Prostějova a svá vysokoškolská léta prožila ve Zlíně, kde vystudovala obor finance
* kromě Femme Fatale Dress pracuje v oboru bankovnictví
* má ráda dobrou hudbu, ať už je to klasická, swing, jazz, opera, balet, dále si užívá jízdu na koni, tanec, Living history
zajímavost: ráda sbírá atlasy, ve kterých pak po večerech se sklenkou dobrého vína studuje nejen historické mapy, ale i místa, kam by se ráda jednou podívala