Lukáš Sťahuliak: „S Nikolou jsme se rozhodli zůstat do uklidnění situace s koronavirem v Prostějově“

Ještě před rokem byl Lukáš Sťahuliak hráčem volejbalové extraligy mužů na Slovensku. Po předchozí sezóně však s aktivní vrcholovou kariérou sekl a rozhodl se okamžitě přejít k trenéřině. Šanci dostal ve VK Prostějov, kde se loni v létě stal asistentem hlavního kouče. Do hanáckého oddílu přitom zamířil společně se svou přítelkyní a životní partnerkou Nikolou Stümpelovou, která se stala velkou oporou místního družstva extraligových volejbalistek. Tím zajímavější bylo zdejší působení slovenské dvojice pod vysokou sítí.

* Po vypuknutí epidemie COVID-19 jste s Nikolou nejeli hned domů a zůstali v Prostějově. Jak dlouho?
„Stále jsme v Prostějově. Rozhodli jsme se počkat, než se situace okolo koronaviru uklidní. Nejdřív jsme si potřebovali ještě dořešit pár věcí, mezitím se situace dost zkomplikovala. A protože jsme nechtěli jít po návratu na Slovensko do státní karantény, zůstali jsme raději zde.“
* Jak jste tedy prožili uplynulý měsíc a kousek od posledního tréninku 12. března až dosud?
„Úplně normálně. Dodržujeme všechna nařízení vlády, snažíme se vyhýbat místům s větším počtem lidí a chráníme se, protože zdraví je prvořadé.“
* Vzpomenete si na své pocity, které provázely tak náhlý a nečekaně předčasný konec sezóny?
„Byl to pro mě a určitě pro nás všechny šok. Nikdo nepočítal s tím, že se situace až takhle zkomplikuje. Pamatuju si, jak jsme s holkama seděli v hale, a nikdo nemohl uvěřit, že je to na dlouhou dobu možná naposledy, co se takhle potkáváme. Dost mě mrzelo, že soutěž musela předčasně skončit. Těšil jsem se, že poprvé zažiju play-off v roli asistenta trenéra a věřil v sílu našeho týmu, že to společně dotáhneme do bojů o medailové pozice.“
* Co obecně na nákazu koronaviru a s ní spojená omezení říkáte? Cítíte nějaké obavy, strach?
„Strach o zdraví své i blízkých má asi každý. V žádném případě není možné tuhle situaci podceňovat. Věřím však, že se vše už brzy zlepší, jen musíme být trpěliví a zodpovědní. Ten virus určitě nezmizí ze dne na den, ale jeho šíření můžeme zpomalit a ovlivnit jen my.“
* Můžete popsat náplň svého normálního dne v současné nenormální době? Čemu se věnujete a jak trávíte čas?
„Náš klasický den s Nikčou vypadá asi tak, že ráno vstaneme, uděláme si snídani a naplánujeme nějakou aktivitu. Každý den chodíme do přírody na výlet, například ve čtvrtek jsme byli na rozhledně Velký Kosíř. Po návratu z výletu si vždy navaříme něco k obědu a okolo páté hodiny odpoledne si jdeme zaběhat i zacvičit ven. Kousek od Prostějova máme naše tajné místo, kam pokaždé rádi chodíme i proto, že tam nikdy není moc lidí, často jsme tam úplně sami. Zkrátka okolí Prostějova už máme proběhané.“ (smích)
* Když se ještě vrátíme k uplynulému ročníku, jak hodnotíte výkony a výsledky družstva VK?
„Sezónu hodnotím velmi pozitivně. Měli jsme sice mladý tým, ale holky byly hodně cílevědomé a pracovité, makaly na trénincích i při zápasech. Atmosféra v mančaftu byla super i díky tomu, že baby si po kolektivní stránce skvěle sedly a nemuseli jsme tak řešit žádné vztahové problémy.“
* Co byste vyzvedl jako nejsilnější stránky týmu a kde naopak byly jeho slabiny?
„Největší síla našeho kolektivu spočívala podle mě v jeho soudržnosti. Holky vždy držely při sobě, bojovaly jedna za druhou a tohle se mně osobně obzvlášť líbilo. Slabiny? Možná jen výkyvy v určitých herních situacích, když jsme vedli, zasekli se v jednom postavení a nedokázali se z toho dostat, prolomit to.“
* Považujete čtvrté místo, které zůstalo po dlouhodobé části extraligy v platnosti bez zrušeného play-off, za umístění odpovídající možnostem prostějovského souboru?
„Věřil jsem, že se nám podaří projít přes čtvrtfinále a zabojovat o medailové pozice.“
* Co dala první sezóna v roli trenéra vám osobně?
„Zjistil jsem, jak velký je rozdíl mezi mužským a ženským volejbalem, to určitě.“ (úsměv)
* Jak se vám spolupracovalo s hlavním koučem Lubomírem Petrášem, dalšími členy realizačního týmu i samými hráčkami?
„S Lubošem se mi pracovalo perfektně. Už při našem prvním setkání jsem věděl, že si budeme rozumět. Luboš mi hned na začátku řekl své cíle, co ode mě očekává a celou sezónu jsme pak fungovali úplně bez problémů. S hráčkami se mi spolupracovalo taky super. Snažil jsem se s každou vytvořit nejen trenérský, ale i kamarádský vztah, aby mě braly jako trenéra a současně kamaráda, kterého můžou požádat o radu nebo se s ním zasmát. Co se týká dalších členů realizačního týmu, myslím si, že jsme vytvořili dobrou partu lidí, se kterými se mi parádně pracovalo.“
* Máte v tuto chvíli už jasno o své další budoucnosti, jestli zůstanete v Prostějově, nebo zamíříte jinam?
„Vždy se rozhodujeme spolu s Nikčou, co bude pro nás oba nejlepší a nejpřijatelnější. V Prostějově jsme byli moc spokojení, proto pro nás byl těžký krok udělat rozhodnutí, že zamíříme jinam. Bude nám to tu moc chybět.“