- 21. duben 2020
- 692x
V Prostějově se šestačtyřicetiletý Martin Janeček (na snímku) narodil a taky za něj pěkných pár sezón odehrál. Zažil slavné doby i sestup HC Prostějov, stejně jako kluby předchůdců. Na Hané však byl v roli asistenta trenéra pouze krátce bezprostředně po skončení hráčské dráhy v sezóně 2007/08. A návrat se nekoná ani letos. Poté, co byl „Janes“ hlavním koučem Šumperka, s nímž jako nůž máslem projel základní částí a následně předváděl kvalitní výkony také v play-off, načež si klub vysloužil vstupenku do Chance ligy, čekalo se, kam povedou kroky bývalého kapitána prostějovských hokejistů dál. V úspěšném angažmá se nakonec rozhodl nepokračovat, neboť dal přednost šanci trénovat po boku velké legendy Františka Výborného, s nímž navázal vztah při intermezzu v pražské Spartě. Nově tak bude součástí realizačního týmu porubského Toraxu, který má ambice bojovat o horní příčky druhé nejvyšší soutěže.
* Kdy přišla nabídka z ostravské Poruby? Co vás na ní oslovilo?
„První kontakt proběhl již před play-off na konci základní části, kdy jsem se domluvil s panem Výborným, že půjdeme na kafe. Byl mým kolegou ve Spartě Praha a udržovali jsme přátelský vztah, i když jen po telefonu. A naposledy jsme se viděli v srpnu na turnaji v Porubě, kterého jsem se zúčastnil se Šumperkem. Byl jsem osloven, jestli bych za ním šel do Poruby. Šlo o takové předběžné mapování situace, jak to mám příští sezónu. Já jsem v ten den poprosil o posečkání, nechtěl jsem na další sezónu absolutně řešit. V první řadě jsem měl před sebou play-off, na které jsem se chtěl soustředit. Pocítili jsme šanci poprat se o postup a chtěl jsem být zcela soustředěný a nezabývat se ničím jiným. A zadruhé bylo ještě brzo, myšlenky se upíraly k Šumperku i na další sezónu. Nabídku jsem tedy posunul. Druhý kontakt přišel minulý týden. A to už byla rychlovka.“ (úsměv)
* Co vás přesvědčilo, že spojíte své další kroky právě s Porubou?
„Jednal jsem o smlouvě v Šumperku, tvořili jsme s prezidentem klubu varianty spolupráce ať už osobní, nebo klubové, kde jsme se bavili o budování týmu ve variantách první i druhé ligy. U druholigové jsem začal trochu váhat, jestli se mám rozhodnout pokračovat, protože jsem toužil po Chance lize. V této variantě to pro mě bylo takové veselejší, takže jsme na tom pracovali. Nicméně kromě osobních věcí musím říct, že mi dal Šumperk velmi slušnou a férovou nabídku. Bylo cítit, že má zájem o mé další služby. Avšak trochu, nechci říct, že narazili, ale rozcházeli jsme se v názorech nastavování věcí pro tým pro další sezónu. Uvědomil jsem si, že bojuji o každý milimetr ledu v tom svém působení, a v tu chvíli jsem začal řešit i trh volných trenérů. Ozval jsem se zájemcům, kteří byli čtyři, a přes agenta rozhodil sítě. Pak přišel telefon od pana Výborného, který zavolal, že zájem trvá. Pro Porubu rozhodlo i to, že je to klub, co má zázemí, které by mu mohl každý závidět. Druhý důvod představovala záruka spolupráce s panem Výborným. Tam je neustále se co učit a posouvat kariéru dál. A za třetí Ostrava je i takový můj domácký klub, prostředí znám, jako hráč jsem byl v Porubě dva roky. Takže jsem se rozhodl, nabídka Toraxu převážila nad ostatními.“
* Vracíte se tedy do prvoligové společnosti, je to pro vás opětovný krok vpřed?
„Jednoznačně. Po konci v Havířově jsem po návratu toužil. Byl jsem tehdy bez práce asi jen půl dne, protože se mi záhy nečekaně ozvala Sparta Praha. Ale už tenkrát jsem cítil, že by se měla moje kariéra posunout zpátky, že patřím do Chance ligy. Ve Spartě byla složitá situace, byli jsme tam s Frantou Výborným a Radimem Rulíkem víceméně přechodně, tajila se spolupráce s Uwe Kruppem, který měl ještě smlouvu v Německu. Tak jsem žil v nejistotě, nakonec jsme nevěděli, zda máme, nebo nemáme jednat, byly tam takové mlžící signály. Najednou moc na výběr nebylo a já přemýšlel, zda se nevrátit k mládeži. U dospělých bylo v té době vše rozebrané. Skočil jsem tedy do druhé ligy, zlákala mě Opava. Po sezóně přišla vyšší kvalita v podobě Šumperku. Cítil jsem, že to může být má velká šance. Že budu mít možnost trénovat velmi slušné hráče a pokud se mi z toho podaří udělat tým, tak zabojovat o postup do Chance ligy. Anebo když odvedu dobrou práci, tak si mě někdo všimne. Doufám, že to nebude znít nějak velkohubě, ale své práci věřím a své místo v první lize mám.“
* Jaká bude vaše úloha v Porubě? Budete asistentem Františka Výborného?
„Ještě nemáme určené detaily spolupráce. Samozřejmě už jsem teď v pozici, kdy jsem dělal hlavního trenéra a jsem na to zvyklý, ale možnost angažmá po boku takové persony se neodmítá. Není to tedy tak, že bych nenaskočil do role asistenta, pokud by to mělo mít smysl. Pracovně jsem si to nazval Tým Františka Výborného. S kolegou Markem Pavlačkou, kterého znám jako bývalého spoluhráče z Poruby, budeme dělat veškerý servis a tréninkovou přípravu, Franta Výborný to bude zastřešovat. Bude ten, co zpovzdálí i zkušeností a přítomností na lavičce bude tým jako mentor a šéftrenér. Jelikož ho znám, vím, jak pracuje s kolegy, tak se neobávám, že bych nedostal prostor ke svým myšlenkám. Má role bude velká, což je dobře, já potřebuji pracovat.“ (úsměv)
* Jaké by měly být ambice Poruby? Letošní osmé místo je sice posun, ale čekalo se asi ještě víc...
„To je taky jeden z důvodů, proč jsem nabídku vzal. Očekává se zase o něco lepší sezóna. V té už skončené měla Poruba parádní začátek, pak přišla nějaká krize, prohry, výměna trenéra. A známe to z Prostějova, že výměny fungují jak kdy, něco se povede, něco spadne. Poruba podle mě měla velmi slušné mužstvo a bude ho mít zas. Znamená to, že ambice jsou jednoznačně vyšší než osmé místo. Jak vysoko ale budeme chtít být, to musí říct majitel.“ (směje se)
* Byl mezi variantami vašeho příštího angažmá také návrat do Prostějova?
„Nebyl. S Prostějovem jsem v uplynulém sezóně hojně spolupracoval, pár hráčů Šumperku jezdilo Jestřábům pomáhat, ale po sezóně žádná nabídka na moje angažmá nepřišla. Proč mě neoslovili, ale teď neřeším. Každý jdeme jiným směrem, i když se navzájem sledujeme. Třeba ale ten čas jednou přijde. Jsem samozřejmě rodák, Prostějov mám rád a přeji si, ať se klubu daří. Vím, že to teď pro Jestřáby byla těžká sezóna, párkrát jsem se byl na zápasy podívat. Když jsem viděl těch dvě stě tři sta lidí naštvaných na tribuně, byl to smutný obrázek. To ničemu nepomůže. Ani fanouškům, ani hráčům.“
MARTIN JANEČEK
* narodil se 31. března 1974 v Prostějově
* bývalý hokejový útočník, nyní trenér
* dětství a mládí trávil v Prostějově, zde také začínal s hokejem
* velkou část své kariéry (skoro 500 zápasů) odehrál v 1. lize za prostějovské týmy IHC, BHS, HC i LHK Jestřábi
* hrál také za Přerov, Olomouc, Znojmo, Sarezu Ostrava a Vsetín, celkově si ve druhé nejvyšší soutěži připsal 148 kanadských za 71 branek a 77 asistencí
* mezi největší úspěchy patří semifinále 1.ligy s HC Prostějov a 24 startů v české extralize (15 v dresu Vsetína, 7 za Olomouc a 2 za Znojmo) s bilancí 1+1
* hráčskou kariéru zakončil v roce 2007, následně se vrhl na trenérskou dráhu
* jednu sezónu byl na lavičce Jestřábů jako asistent, poté trénoval mládež Havířova (juniorka, starší i mladší dorost), jako hlavní trenér dorostu krátce působil v Českých Budějovicích
* v sezóně 2015/16 a 2016/17 byl asistentem mužů Havířova v 1. lize, které v prosinci převzal jako hlavní trenér, odvolán byl po roce působení
* v extraligové společnosti získal zkušenost jako asistent na lavičce Sparty Praha v sezóně 2017/18
* v ročníku 2018/19 převzal jako hlavní trenér HC Slezan Opava
* naposledy vedl v sezóně 2019/20 Šumperk, se kterým vyhrál skupinu Východ druhé ligy a získal pro klub právo postupu do Chance ligy
zajímavost: jeho otec Jiří byl v prostějovském hokeji dlouholetým funkcionářem, bratr Michal trenérem mládeže a v současnosti i sekretářem SK Prostějov 1913
Další chyba na Vápenici.