AKTUALIZOVÁNO: Majarová: „BEZ SPOUSTY SKVĚLÝCH LIDÍ BYCH TO NEZVLÁDLA“

Velkou změnu zažívají v oddílu Lukostřelba Prostějov. V čele úspěšného sportovního klubu se totiž rozhodla nepokračovat Magdalena Majarová (na snímku), která byla jeho předsedkyní celé čtvrtstoletí. Večerník se s žijící legendou nejen prostějovské lukostřelby ohlédl jak za jejími začátky, tak i celou dlouhou kariérou a lehce jsme se dotkli také budoucnosti. Za sebou má výchovu kvalitních střelců a střelkyň, kteří se pravidelně umísťují v čele závodů na domácí i mezinárodní scéně, vydařenou rozlučkou se pak pro tuto velkou nadšenkyni stal v březnu domácí halový šampionát, který se vydařil po všech stránkách.

* Jak hodnotíte uplynulých 25 let vašeho vedení prostějovské lukostřelby?
„Nikdy by mě nenapadlo, že prostějovskou lukostřelbu povedu plné čtvrtstoletí. Celé tohle krásné období hodnotím velmi dobře. Měla jsem velké štěstí na lidi kolem sebe i na podporu ze strany rodiny.“
* Proč jste se rozhodla ve funkci nepokračovat?
„Léta jsou tady.. (smích) Další volební období je na pět let. Stále se díkybohu těším dobrému zdraví, ale i tak nastal, myslím, ten správný čas, aby se kormidla chopila mladší generace. Předávám funkci do dobrých, zodpovědných rukou, které zvládnou náročnou agendu související s vedením oddílu i trenérskou profesi. Vysoký standard prostějovské lukostřelby moji nástupci udrží, tím jsem si jistá. Stále budu nablízku, ráda poradím a pomohu, bude-li to zapotřebí. Upřímně, svůj život bez naší střelnice si stejně už neumím představit.

* Jak jste se vůbec k střelbě z luku dostala? Není to zrovna masový sport...
„K lukostřelbě jsem se dostala přes svoje děti. Chtěli jsme, aby holky něco dělaly a aktivně se věnovaly nějakému sportu. A můj manžel měl v té době kamaráda, tehdejšího člena, který nás na střelnici pozval. Lukostřelba zaujala jak manžela, tak děti, všichni začali střílet a samozřejmě následovalo: ‚Mami, zkus to!‘ A já to zkusila a už mi to zůstalo. (smích) Lukostřelba mě bavila, přišly první střelecké úspěchy a byli jsme v tom všichni až po uši. Jezdívali jsme na závody celá rodina, co mohlo být lepšího?“
* A jaké tedy byly vaše začátky?
„Bylo mi už asi sedmatřicet let, když jsem s lukostřelbou začala. To je na tomhle sportu právě skvělé, můžete v podstatě začít kdykoliv. Vypracovala jsem se během prvních čtyř roků do první desítky v republice a pak i do reprezentačního družstva České republiky, zúčastnila jsem se mnoha mezinárodních závodů v zemích tehdejší východní Evropy, byla to hezká doba. Někdy kolem roku 1990 jsem s reprezentací skončila, přišly nějaké zdravotní problémy a já se začala věnovat těm nejmladším lukostřelcům v našem oddíle spolu s manželem a také letitým členem Zdeňkem Čepým. Dá se říct, že jsem se v tom našla, vést a trénovat naši mládež mě nesmírně bavilo, proto jsem postupně prošla všemi trenérskými kurzy.“
* Co vás přivedlo do pozice předsedkyně klubu?
„V roce 1995 jsem byla navržena do funkce předsedy oddílu, tehdy ještě pod Tělovýchovnou jednotou OP Prostějov. A jak už jsme si řekli, trvalo to celých dalších pětadvacet let. Spolupracovala jsem s mnoha lidmi, nemohu je ani všechny vyjmenovat, abych na někoho nezapomněla, to by mě mrzelo. Koho však zmínit chci, je můj muž Jarda, který celá léta nejen trénoval jak naše děti, tak oddílový dorost, ale především se staral o lukostřelecké nářadí všem členům, což byl mnohdy vlastně druhý pracovní úvazek. Servis vybavení je pro kvalitní výsledky nesmírně důležitý, luk i šípy musí být vyladěny na každého konkrétního střelce, aby pak mohl podat ten nejlepší výkon. Byla s tím obrovská spousta práce, ale zúročila se právě ve skvělých výsledcích, kterých naši členové pravidelně na závodech dosahovali a dosahují.“
* Čím si vysvětlujete úspěšnost oddílu?
„Vždy v něm působili lidé na vysoké sportovní úrovni, nemohu nezmínit Františka Sedláčka, Martina Hámora, Tondu Přikryla, bylo jich hodně. Co se výkonů týče, držíme v rámci republiky vysoký standard od založení klubu až do dnešních dnů. Lukostřelba je krásný sport, ale snadná není, musí se sejít talent, poctivý trénink a taky pokora, aby se člověk vypracoval, vystřílel se do předních pozic, a hlavně se tam udržel. Po celou dobu trvání oddílu máme mistry republiky ve všech kategoriích, máme vítěze prvoligových soutěží, vítěze celoročních pohárů. A jsme často i pořádajícím oddílem všech těchto nejvyšších soutěží. V posledním období jsme kupříkladu každý druhý rok uspořádali halové mistrovství České republiky, s velkou pomocí a v dokonalém zázemí prostějovského Hotel Tennis Clubu. Organizačními motory těchto prestižních závodů jsou mé dcery, nejmladší Hanka z pozice ředitele a Magda, která má na starost technický průběh závodů. Nemohu ale nezmínit obrovské nadšení a zápal všech členů našeho oddílu, kteří tyto závody připravují. Je pak už jen pověstnou třešničkou na dortu, když naši členové na takovém závodu uspějí, jako se to povedlo v roce 2016, kdy se mistrem České republiky stal František Hajduk, v roce 2018 pak Pepa Křesala a v tom letošním Michal Hlahůlek. Zlato zůstalo pokaždé doma!“
* Lukostřelba Prostějov je snad jediný větší sportovní klub v regionu, v jehož čele jsou hlavně ženy. Čím to?
„To je pravda, vždycky tomu tak ale nebylo. Ještě nedávno jsem ve výboru byla jedinou ženou. Změnilo se to asi před sedmi osmi lety, kdy se dění v oddíle, a to jak po organizační, tak i trenérské stránce začaly víc věnovat moje dcery. Střílely od dětských let až do dospělosti, dá se říci, že není nic, co by o lukostřelbě nevěděly. A obě to bohatě zúročily. Magda působí jako rozhodčí na závodech a doma se věnuje trenérské činnosti – vede prostějovskou mládež, převzala tak moji štafetu. Hanka pracuje přímo pro Český lukostřelecký svaz a v tuto chvíli je vedoucí českého reprezentačního družstva. Takže ano, dá se říct, že prostějovskou lukostřelbu vedou nyní ženy, prostě se to tak v průběhu let vyvinulo. Oddíl je v dobrých rukou a já si tak můžu užívat důchod, i ten lukostřelecký.“ (úsměv)
* Prostějovská lukostřelba se pak může pochlubit řadou kvalitních odchovanců…
„Máme asi štěstí na děti, které lukostřelba opravdu baví a které mají hlavně zájem na sobě dále pracovat a poctivě trénovat. Sebelepší trenér nic nezmůže, když nemá svěřence, který do toho jde naplno a který ustojí i někdy náročná léta dospívání. Neméně důležitá je pak i dobrá parta, kdy mezi lidmi nejsou rozmíšky a rozpory. Vždyť je to sport, děláme to všichni hlavně pro radost.“
* Hodně sportovních klubů si v současnosti stěžuje na to, že děti nejsou. A pokud ano, tak nejsou spolehlivé a vlastně se ani neví, kdy s tím sportem seknou. U vás to tak ale není?
„To víte, že je. Při podzimním náboru se přihlásí třeba deset dětí a do jara vydrží tři čtyři. Takhle to ale bylo vždy, nejsme navíc masový sport. Na děti, které se takříkajíc chytnou a zůstanou, se mnohdy nabalí jejich kamarádi nebo spolužáci, vytvoří se členská základna a trenéři mají s kým pracovat. Přišla samozřejmě i období, kdy jsme neměli téměř žádné žáky či dorost. Musím říci, že mnohdy proklínané sociální sítě nám velmi pomáhají. Píšeme o lukostřelbě, o našich úspěších, publikujeme a sdílíme novinové články, máme tak mnohem větší informační dosah než dřív. A mnohdy se pak na střelnici zastaví rodiče s dětmi na pravidelné procházce, protože si o nás někde přečetli a přišli se podívat, zkusit si zastřílet. Teď je tedy naše situace dobrá, dokonce už musíme řešit i kapacity co se týče vybavení a trenérského vedení, ale jsem za to ráda. Čas ukáže, kolik mladých u lukostřelby zůstane, z kolika se stane nová Eliška Novotná nebo nový Pepa Křesala. Všem, kteří přijdou, se snažíme vytvořit ty nejlepší podmínky. Ne pro všechny je ale lukostřelba vhodná, což se časem ukáže.“
* Zmínila jste, že ne pro každé dítě je lukostřelba vhodná. Co by tedy mělo dítě splňovat, aby mělo šanci, že se z něj stane, když ne skvělý, tak alespoň dobrý lukostřelec?
„Zaprvé jsou to fyzické předpoklady. Opravdový drobeček bude mít potíže s udržením nářadí, s nátahem luku tak, aby s ním dostřelil určité vzdálenosti, například do dvaceti metrů v nejmladších žákovských kategoriích. Jakkoliv může lukostřelba na pohled působit jednoduše, chce to fyzickou kondici. Je to individuální sport, u kterého je zapotřebí kromě svalů i soustředěnost a klid, takže není vhodná pro hyperaktivní děti, které chvíli nepostojí, jsou roztěkané. Jestliže někdo potřebuje akci, kontakt a tempo, bude lepší, když se poohlédne po nějakém kolektivním sportu. Pro nás je důležitá také trpělivost, dokázat opakovat výstřel za výstřelem, soustředit se, zlepšovat techniku a taky si dát říct. Nesmíme zapomínat, že děti mají v rukou střelecké nářadí, se kterým musí být schopné zodpovědně manipulovat a neohrozit okolí. Ideálním věkem pro začátek s lukostřelbou s ohledem na vše výše zmíněné je tak přibližně deset let.“
* Jak vypadá v České republice podpora lukostřelby?
„Myslím, že v této době je situace mnohem lepší než dříve. Máme podporu od Olomouckého kraje, od statutárního města Prostějov, podporují nás místní firmy, dlouhodobě například Norma RZ. Vždy vítáme i podporu ze strany lukostřeleckého svazu, hlavně co se týče vybavení. Pokud se střelec vypracuje do české špičky, například do reprezentačního týmu, má v rukou nářadí za desítky tisíc korun, což si ne každý může dovolit. V případě účasti na mezinárodních závodech v zahraničí mají čeští reprezentanti k dispozici dva kvalitní luky, protože v případě závady během probíhajícího eliminačního závodu není prostor na opravy. Bez náhradního luku střelec končí, a to je škoda. U nás je lukostřelba malý sport, ale ve světě tomu tak není. Členské základy jsou obrovské, podle toho pak vypadají i reprezentační týmy takových zemí, složené z profesionálů. S těmi pak soupeříme. Pro ilustraci – na mistrovství Evropy dorazilo 140 závodníků, se kterými přijely profesionální týmy. Z tohoto počtu pak do finále postoupili čtyři střelci. Eliminační závody jsou obrovský nápor na nervy, o postupu mnohdy rozhoduje jediný výstřel. K těm nejlepším na světových mistrovských závodech patří například Američané, Korejci či Italové. Moc bychom potřebovali mezinárodní úspěchy, ale je to opravdu těžké, konkurence je nesmírně silná. Teď se situace zkomplikovala způsobem, jaký jsme si ještě před pár týdny neuměli ani představit. Účast našich lukostřelců na Světovém poháru v Guatemale zastavila pandemie, pravděpodobně odpadnou také kvalifikační závody pro letošní olympijské hry, které se měly uskutečnit v Antalyi a Berlíně. To mě velmi mrzí. Nejdůležitější však je zdraví nás všech, a abychom tohle nelehké období zvládli a brzy se vrátili k normálnímu životu a ke sportu.“
* Je podle vás načase, aby se vytvořila česká elita lukostřelců, která by byla profesionální?
„Za sebe mohu říci, že bych byla všemi deseti pro. Pamatuji si dobu, kdy jsem přišla o půl třetí ze zaměstnání, obstarala děti, domácnost, a když se podařilo, mohla jsem být před šestou na tréninku. A ráno zase do práce. Bude-li naše úzká reprezentační špička profesionální, má mnohem větší šanci v mezinárodní konkurenci. Úsměvné je, že dříve tomu tak bylo, avšak v dobách již minulých byla lukostřelba označena za buržoazní sport a skončila na okraji zájmu. Věřím, že nám se za ta léta činnosti podařilo vytáhnout v rámci našeho regionu lukostřelbu na světlo, že o nás Prostějované vědí a že se oddílu daří. Moc děkuji všem, se kterými jsem za ta léta měla možnost pracovat. Vážím si toho a držím prostějovské lukostřelbě palce do dalších let.“

MAGDA MAJAROVÁ

* narodila se 19. července 1943 v Brně
* v roce 1957 nastoupila na odborné učiliště Oděvního podniku, obor pánská krejčová
* lukostřelbě se aktivně věnovala od roku 1983
* reprezentovala na národní i mezinárodní úrovni
* v roce 1995 byla zvolena předsedkyní oddílu TJ OP Prostějov, funkci vykonávala až do roku 2020
* od roku 1993 až do současnosti je trenérkou v oddíle lukostřelby
* v letech 2002 až 2006 a 2009 až 2012 byla trenérkou juniorské reprezentace ČR
* za svoji práci získala řadu ocenění jak na tuzemské, tak i mezinárodní scéně
zajímavost: k lukostřelbě se dostala s celou rodinou, aktuálně působí jedna z dcer (Magda) jako rozhodčí a trenérka prostějovské mládeže, nejmladší Hana je členkou předsednictva Českého lukostřeleckého svazu, s chodem oddílu dlouhodbě pomáhá také manžel a vnuk střílí za juniory