- 9. duben 2020
- 724x
Před rokem odešel takzvaně za lepším – a zpětně si mohl k tehdejšímu kroku jedině gratulovat. Třicetiletý útočník Matouš Venkrbec (na snímku) prožil v týmu hokejistů Českých Budějovic vynikající ročník a pomohl k vysněnému postupu do extraligy, zatímco prostějovští Jestřábi, kterým dělal mnoho let kapitána, bez něj spadli hluboko dolů mimo desítku pro play-off Chance ligy. Ze současných pocitů jsme charakterního oblíbence místních fanoušků vyzpovídali alespoň na dálku telefonicky, když to nyní nejde osobně.
* Jak byste se za úspěšnou sezónou v kostce ohlédl?
„Do Českých Budějovic jsem loni šel za velkou výzvou jak osobní, tak týmovou. Motor je organizace na nejvyšší prvoligové úrovni, spíš bych řekl standardní extraligové. Moc jsem se těšil na špičkově zajištěný klub po všech stránkách, na vysoce profesionální podmínky, na nové kvalitní spoluhráče i výborné trenéry v čele s legendárním Vencou Prospalem. A musím říct, že veškerá moje očekávání byla naprosto naplněna. Od začátku přípravy až do předčasného ukončení soutěže byl právě od koučů kladen obrovský důraz na to, abychom úplně každý trénink i zápas bez výjimky odmakali v nejvyšší možné náročnosti a intenzitě. Ani na chvíli jsme nesměli polevit, nic nevypustit. A myslím si, že právě tenhle maximalistický přístup sdílený celým mančaftem vedl k tak dobrým výkonům i výsledkům. Většinu utkání jsme předváděli dominantní hokej, skoro pořád vítězili a utrpěli jen minimum porážek. Tím pádem se povedlo vytvořit nový bodový rekord první ligy, naše převaha nad soupeři byla opravdu výrazná. Což vlastně všichni ocenili potvrzením našeho postupu do extraligy i bez zrušeného play-off.“
* Panuje spokojenost i pro vás osobně?
„Hokej je kolektivní sport, proto mám na prvním místě vždy fungování týmu. A z tohoto hlediska jsme víc dokázat skutečně nemohli, takže spokojenost je samozřejmě velká. Navíc jsem cítil opravdovou důvěru hlavního trenéra, který mi dal roli defenzivního útočníka a naší pětce v daném ohledu věřil. Pak je logické, že když to na ledě jde celému mančaftu i vám osobně, cítíte se výborně, všechno pozitivní se nabaluje a užíváte si společný úspěch.
* Už jste vstřebal předčasné utnutí sezóny bez vyřazovacích bojů?
„Sice už uběhla nějaká doba, ale člověk si denně čte články na hokej.cz a tím se mu vše stále vrací. Všichni jsme se chystali na vrchol v podobě play-off, kde jsme chtěli potvrdit skvělou dlouhodobou část. A pak nastala během několika dnů rázem úplně jiná situace, veškeré celoroční snažení bylo najednou pryč. Tenhle náhlý nečekaný konec, který nemá v našich životech žádnou obdobu, budeme muset vstřebávat delší dobu, ještě to nějaký čas potrvá. Myslím, že to přebije až postupný návrat k životnímu normálu a hlavně úvod přípravy na novou sezónu, až bude moci začít.“
* Sledoval jste na dálku trápení někdejších parťáků v LHK Jestřábi?
„Pochopitelně jsem to vnímal, musím říct docela silně. V Prostějově jsem totiž strávil spoustu let a takové pouto nejde jen tak lehce přetrhnout... (povzdechne si) Tím pádem jsem pozorně sledoval, jak to klukům jde, nebo spíš nejde. Bohužel moc nechytili vstup do soutěže, postupně se jim nedařilo víc a víc, přidaly se do toho různé problémy zdravotní i jiné. Všechno se to nabalovalo, vedle samotných hráčů a realizačního týmu tomu nepomohli ani fanoušci nebo přes veškerou snahu ani vedení. Zpětně se taková špatná sezóna hodnotí snadno, ale je mi i z vlastní zkušenosti jasné, že v jejím průběhu se ze spodku složitě hrabe výš. Něco se snažíte udělat, změnit a zlepšit, ale nic nezabírá. Navíc se zvolené kroky často obracejí proti vám tak dlouho, až je celý ročník ztracený. Průběžně jsem byl v kontaktu s Divochem (Tomášem Divíškem – pozn.red.), proto mám trochu přehled, jak to v Prostějově probíhalo. Kluků je mi líto, teď je potřeba se ze všeho zvednout pro lepší budoucnost.“
* Jak vlastně prožíváte pandemii koronaviru?
„Před týdnem jsme se s rodinou přesunuli z Budějovic domů do Olomouce, kde máme větší byt i se zahradou. A musím říct, že zatím žádnou hroznou změnu k horšímu nepociťujeme. Se dvěma malými dětmi předškolního věku trávíme čas doma, případně na té zahradě, děláme podobné věci jako jindy. Akorát ven skoro nechodíme. Místo toho si ze srandy dáme vždycky ráno rozcvičku, společně vymýšlíme různé cviky. Jinak si teď dávám úplné volno, nějak víc trénovat kondici začnu až později. Osobně jsme tedy s rodinou v pohodě, ani nikdo z blízkých není nemocný nebo v nějakých větších problémech. Na druhou stranu je potřeba si uvědomovat, že spousta lidí po celém světě je na tom obecně mnohem hůř, momentálně tedy i vinou koronaviru. Určitě je správné snažit se zůstávat nad věcí a nepanikařit, současně je však důležité zodpovědně dodržovat všechna nařízení, opatření. A v rámci možností podporovat méně šťastné lidi, třeba se jim i snažit nějak pomoci. Nejen dokud řádí tahle nákaza, ale pokud možno trvale.“
Další chyba na Vápenici.