ZUZANA ZNOJILOVÁ: ZAMĚSTNAVATELÉ JSOU DOCELA VSTŘÍCNÍ, JINÍ ALE MAJÍ OBAVY

Sehnat práci v Olomouckém kraji je relativně malý problém. Nezaměstnanost je malá, a i region Jeseník, který trvale vykazuje jednu z nevyšších v zemi, hlásí pouze pět a půl procenta lidí bez práce. O Prostějově s nejnižší nezaměstnaností v kraji ani nemluvě. Najít místo však není pro všechny skupiny obyvatel stejně snadné, v cestě může stát například zdravotní handicap. Jedním z výrazných je nevidomost nebo vážná porucha zraku. Ani v tomhle případě však člověk, který usiluje o zisk stálého zaměstnání a platu, není bez šance. Možností na uplatnění je podle sociální pracovnice Tyflocentra Zuzany Znojilové (na snímku) hodně, k čemuž pochopitelně dopomáhá i moderní technika.

* Jak se daří shánět práci lidem se zrakovým postižením, zejména nevidomým?
„Myslím, že docela ano. Ale je pravda, že čím má osoba horší vidění, tím je to složitější. Ale určitě své uplatnění najdou i úplně nevidomí lidé. Byť je to trochu náročnější.“
* Je to těžší u lidí, kteří k nevidomosti přišli v průběhu svého života, nebo u těch, kteří jsou odjakživa bez plné viditelnosti zraku?
„Lidé, kteří jsou od narození nevidomí, jsou na ten svůj zrakový handicap adaptovaní. Umí mnohem víc věcí než někdo, kdo přijde o zrak v průběhu života. Ten se naopak to vše musí naučit. A to nějaký čas zabere. Řekla bych tedy, že lidé, kteří jsou nevidomí od narození, si seženou práci o trochu snadněji.“
* V jakém oboru se daří lidem se zrakovým handicapem shánět práci?
„Hlavně v oblasti počítačové techniky, tam je hodně velký rozvoj. A taky velký potenciál. Vše je ozvučeno, kromě grafické úpravy se veškeré ostatní činnosti dají zvládnout, počítače jsou opravdu budoucnost i pro lidi se zrakovým handicapem. V oblasti IT máme už i jednoho člověka, co programuje, lidé se zrakovým handicapem jsou také zaměstnáváni na pozici lektora výpočetní techniky. Pak se jedná i o klasické práce jako třeba masérství nebo košíkářství. Lidé, kteří oslepli, a musí se naučit s počítačem vše znovu, protože vše funguje jinak, tak oni je lektorují, učí, jak používat počítač. Můžou prodávat, vyhledávat různé informace. Těch možností je spousta. Kromě obrázků vlastně zvládnou totéž, co člověk bez zrakového handicapu.“
* Jak se staví firmy v Olomouckém kraji k zaměstnávání lidí se zrakovým handicapem?
„Myslím, že to povědomí už je určitě větší, než bývalo. Zaměstnavatelé jsou docela ochotní i vstřícní, a i přes počáteční obavy, kdy s takovým člověkem třeba nemají zkušenosti a nevědí, jak se jim bude dařit, jak moc se o něj budou muset starat, tak zjistí, že je to celkem na pohodu.“ (úsměv)
* Co se týká vodících psů, ti jsou samozřejmě nepostradatelným pomocníkem. Vnímají to tak ale i zaměstnavatelé? Nebývá s tímhle na pracovišti problém?
„Zaměstnavatelé, kteří se rozhodnou vzít do práce nevidomého, tak už podmínky obvykle přizpůsobí i pro toho pejska. Takže u toho většinou nebývá problém. Ale záleží, jak moc o toho člověka firma stojí, Protože jak jsou zdraví lidé, kteří mají různé kvalifikace, tak jsou nevidomí, kteří jsou různě kvalifikovaní, znalí. Avšak většinou toho pejska zaměstnavatelé normálně přijmou a vytvoří podmínky pro to, aby ten pes s ním mohl být.“
* Jak konkrétně lidem může TyfloCentrum pomoci sehnat práci? Mám teď na mysli hlavně lidi, kteří přijdou o zrak během života.
„Ti, kterým se tohle stane, nejprve projdou organizací Tyfloservis, která je naučí, jak se o sebe starat, jak se obsloužit. Protože takto postižený člověk najednou neumí nic. To, co dříve dělal očima, tak bez očí je samozřejmě jiné. Napřed tedy projde výcvikem sebeobsluhy. Třeba toho, jak si uvařit čaj. To jsou právě maličkosti, které nevnímáte, když vidíte, ale ve chvíli, kdy přijdete o zrak, je tento jednoduchý úkon moc těžký A až se tohle naučí, tak přijde k nám a my jej učíme například ovládat počítač, mobilní telefon včetně psaní SMS zpráv a další běžné náležitosti denního života. Pořádáme také různé kurzy, záleží na objednávce konkrétních lidí se zrakovým postižením, na jaké dovednosti budou zaměřené. Pomáháme sestavit životopis a motivační dopis. Hodně žádostí od nevidomých je hlavně na jeho grafickou úpravu. Někdy se také domlouváme se zaměstnavateli nebo je třeba doprovodíme na pohovor.“
* Jak vypadá pomoc státu se zajišťováním dotovaných pracovních míst? Je dostatečná, nebo by ještě měla nabrat na obrátkách?
„Tak to je spíše otázka na zaměstnavatele… Já o tom samozřejmě něco vím, například že jsou hrazeny tři čtvrtiny mzdy handicapovaného, plus je tam asi tisíc korun paušál, ale záleží zaměstnavatel od zaměstnavatele. Myslím si ale, že tato podpora ze strany státu dostačuje, nemůžu ale samozřejmě obsáhnout všechna odvětví, mluvím sama za sebe.“
* V médiích mluví o skupině obyvatel, takzvaných pracujících chudých. Tito lidé mají práci a stabilní příjem, ale stejně nemají peníze na své základní potřeby. Setkáváte se s tím i u nevidomých?
„To se takhle nedá zobecnit. Pravdou je, že zaměstnavatel často tak trochu počítá s tím, že dotyčný už má důchod. Ale existuje minimální mzda, která je stanovená pro všechny, takže stejnou částku, co musí dát zaměstnavatel zdravému člověku, musí dát i člověku s postižením. Zaměstnavatelé jim dávají kratší úvazky, protože když je někdo v důchodě, tak ani nemá takový pracovní potenciál. Určitě tedy pobírají minimální mzdu, někde je to i více, samozřejmě ale záleží na vykonávané profesi.“
* Jak vnímáte postoj veřejnosti k nevidomým a nevidomým pracujícím?
„Rezervy tam určitě jsou. Je spousta podnikatelů, co se tyto lidi bojí zaměstnat. Hodně jich má obavy. Vysvětlovali jsme třeba v call centru, že ten nevidomý zvládne vše. Odkývali nám to, ale přesto jej nevzali. Stejně tam byla cítit obava z toho, že se o nej bude muset někdo z dalších zaměstnanců starat.“