AKTUALIZOVÁNO: NEORAL: „JE DŮLEŽITÉ BÝT POUZE PROSTŘEDNÍKEM MEZI FOTBALEM A HRÁČEM“

Již čtvrtým rokem působí v celku 1.SK Prostějov Martin Neoral (na snímku) jako šéftrenér mládeže. Absolvent Fakulty tělesné kultury v Olomouci pracuje s fotbalovými nadějemi již od rané dospělosti. Začal v Prostějově, pokračoval v Sigmě Olomouc, aby se tedy vrátil do eskáčka. Kromě každodenní práce s mládeží dál hraje aktivně krajský přebor za FC Kralice na Hané. „Spousta klubů řešila pouze své ‚A‘-týmy a najednou jim došlo, že když nebude mládež, tak nebude odkud brát. Jsem rád, že se tento pohled mění,“ pochvaluje si současný přístup funkcionářů k budoucnosti.

* Jak dlouho se již věnujete mládeži?
„Startoval jsem, když jsem byl v ´prváku´ na vysoké škole. (úsměv) Začal jsem trénovat právě tady v Prostějově u přípravek. Tehdy jsem spolupracoval s panem Krestou, kdy jsem se plynule přidal k jeho týmu a postupně jsme rozvíjeli děti. Trénovali jsme s nimi třikrát čtyřikrát v týdnu a o víkendech objížděli turnaje. Začalo nás to spojovat a bavit. Pro mě to bylo během studia takové poznávání toho, co jsem se učil ve škole, a taky toho, co jsem si i já pamatoval ze svých tréninků v mládeži.“
* Chytlo vás to tedy od začátku?
„Ano, bavilo mě to opravdu hodně. Postupně jsem viděl, že se posunuju i já, a jak mi pomalu končila škola, tak jsem k tomu tíhl ještě více. Po zhruba dvou letech jsem objevil možnost se přesunout do Olomouce, kde jsem se zapojil u žákovských týmů Sigmy. Tam jsem nejdříve působil v roli asistenta a učil jsem se od různých trenérů další nové věci.“
* Bylo vaším cílem tedy pokračovat v trenéřině jako zaměstnání?
„Věděl jsem, že se tomu chci věnovat naplno. Navíc jsem učil na Základní škole Heyrovského v Olomouci, která je propojena právě se Sigmou. A moc mě bavilo i zajímalo to propojení sportu se školou. Po několika letech mi přišla nabídka z Prostějova na pozici šéftrenéra mládeže 1.SK. Abych předával své zkušenosti zde.“
* Přemýšlel jste hodně o nabídce?
„Chvilku, ale dlouhé to nebylo. (úsměv) Působil jsem tu jako hráč v dorostu, začal jsem zde svoji trenérskou kariéru, navíc tu i bydlím. Bral jsem to tak, že bych se měl vrátit a pokusit se spoustu věcí zlepšit, aby se to tu celkově posunulo. Začali jsme na tom tedy pracovat. Nyní si myslím, že jsme našli zlatou střední cestu mezi fotbalem a vzděláním, což je důležité. Mým hlavním cílem byla symbióza mezi hráčem, rodičem, učitelem a trenérem. To se nám daří.“
* Když jste se vracel do Prostějova, tak to bylo už na pozici šéftrenéra?
„Ano, já byl spokojený, kde jsem v Olomouci byl, učil jsem zeměpis a tělocvik a dělal hlavního trenéra u žáků. Prostějov mi z ničeho nic poslal tuto nabídku a já se rozhodl, že do toho půjdu. Lákala mě zde spousta věcí.“
* Jaké konkrétně?
„Jedna z hlavních byla, když jsem viděl, jaký zájem je z vedení o dobré fungování mládeže. Ale osobně mě asi nejvíce lákalo to, že se zde hrají nejvyšší žákovské kategorie v republice. A samozřejmě jsem věděl, že kluci tu nejsou ta úplná špička celorepubliková. Chtěl jsem zjistit, když změníme určité návyky u těch kluků, jestli se dokáží srovnat i s těmi úplně nejlepšími v republice.“
* A daří se to?
„Podle mého názoru se nám to opravdu podařilo, a to i zásluhou dalších trenérů, kteří se stále snaží zdokonalovat.“
* Jak probíhá váš běžný den?
„Já to chtěl i v Prostějově mít spojené také s dohledem nad nimi i ve škole. Kluci na základní škole E. Valenty mají pětkrát týdně tělocvik, u kterého se snažím vždy být. Takže ráno vždy začínám dvěma hodinami tělocviku. Od brzkých odpoledních hodin máme tréninky. Je velká výhoda, že kluci mohou mít ty tréninky hned po škole. Plně se věnuju ročníku 2006.“
* Kdybyste měl sám sebe charakterizovat jako trenéra, jaké vlastnosti byste vypíchl?
„Empatie. Vnímání emocí a pocitů hráčů. Myslím si, že dokážu hráče dobře vnitřně motivovat, aby se dokázali vydat na maximum a rozvíjet se tím, že sami chtějí.“
* A kterou naopak byste rád odstranil?
„Určitě bych se potřeboval ještě zlepšit na taktickém vnímání a nacvičování různých zápasových akcí.“
* Postupují trenéři společně se svým ročníkem, nebo naopak zůstávají u jedné kategorie?
„Dříve se trenér ujal dětí a pokračoval s nimi několik let. Nyní se je snažíme často obměňovat. Nejlépe se nám to daří u žákovských kategorií, u nich je velký skok mezi mladšími a staršími. Tam se snažíme, aby byl u dětí vždy ten nejvhodnější trenér.“
* S jakými kluby si v mládeži pomáháte v regionu?
„Co se týče například přímo mě, tak já nemám problém spolupracovat vůbec s nikým. S regionem se snažíme pravidelně si pomáhat. Kolikrát ovšem slýchávám, že těm malým klubům hráče bereme. Ale určitě to tak není. My se je snažíme vychovat a nabídnout jim zázemí, aby se mohli věnovat a rozvíjet ve fotbalu. Chceme je vychovat nejen pro velký fotbal, ale aby klidně zůstali i u regionálního fotbalu.“
* Jen velmi málo odchovanců u velkého fotbalu zůstane, čím to je?
„Největší problém je podle mě hlava. Většina kluků v devatenácti si myslí, že na ně čeká první liga, ale ta konkurence je obrovská. Kolikrát si to nedokáží srovnat v hlavě, tak raději skončí, než aby pokračovali ve fotbale na nižší úrovni. To je ten největší problém. My se teď snažíme kluky chystat také na to, aby začali postupně klidně od regionálních úrovní, snažili se co nejvíce trénovat a ukázat se těm vyšším soutěžím.“
* Nechybí eskáčku béčko? Přece jen by rezerva v divizi jistě mohla mladým pomoct, ne?
„Je to otázka dvou pohledů. Samozřejmě by to těm klukům rozhodně mohlo pomoci. Hodně to v klubu rozebíráme, klukům by to opravdu hodně usnadnilo situaci. Na druhou stranu je otázka, jestli by to zase neublížilo týmům v regionu.“
* V posledních letech mládež zase ožila čím si to vysvětlujete?
„Spousta klubů řešila pouze své ‚A‘-týmy a najednou jim došlo, že když nebude mládež, tak nebude odkud brát. Najednou teď tedy vzniká hodně přípravek, což je super. Regionu to může do budoucna velmi pomoci. Vidím, že i spousta trenérů se snaží stále zlepšovat a pracovat na sobě, a věřím, že to bude do budoucna znamenat to, že by zase nemusela být obava o dostatek hráčů. Je to běh na dlouhou trať, ale nyní to jde správným směrem.“
* Je to znát i na výběrech pro eskáčko? Je základna z menších klubů větší a zásluhou toho větší konkurence?
„Pomalu to začíná být znát, ale nejde vůbec o eskáčko. Jde celkově o region, kde i v těch malých klubech je jednoduchá rovnice, že čím více mladých hráčů bude hrát, tím bude větší konkurence a hráči budou kvalitnější.“
* Dříve u dětí hodně jeli tatínci, teď je velký trend mladých trenérů, co to přináší?
„Určitě to přináší hodně velký posun podle mého názoru. Je pravda, že dříve fungovali především tatínci na všech úrovních, také pak s nimi absolvovali více kategorií. Nyní se situace celkově mění. Je ale opravdu důležité, aby se mladí učili od těch starších, aby se taky opačně starší snažili pochytit nové věci, které do tréninku přinesou mladší trenéři.“
* Kdybyste chtěl předat to nejhlavnější pro trenéry z malých klubů, co by to bylo?
„Aby to dělali hlavně pro děti. Vymýšlet jim spoustu různých her a rozvíjet i celkově pohybové dovednosti. Snažit se jim především pomoci a dělat pro ně maximum. Nebýt pro ně autoritou, ale spíše takovým prostředníkem mezi hráčem a fotbalem.“
* Stále ještě hrajete krajskou soutěž za Kralice. Stíháte to bez obtíží?
„Během zimy jsem léčil zranění, takže mám v plánu pokračovat. (smích) Je pravda, že moc tréninků jsem teď s kluky neabsolvoval, ale poctivě jsem se připravoval a dával se dohromady. Určitě v tom kluky nenechám. Stíhat se to zatím dá bez problémů.“

MARTIN NEORAL

* narodil se 2. července 1987 v Prostějově
* čtvrtým rokem zastává v 1.SK Prostějov pozici šéftrenéra mládeže
* jako hráč prošel mládežnickými kategoriemi Prostějova
* vystudoval na UP v Olomouci na Fakultě tělesné kultury obor učitelství se zaměřením na tělesnou výchovu a zeměpis
* třináct let se věnuje práci u mládeže, kterou vedl jak v prostějovském klubu, tak i v SK Sigma Olomouc
* všeobecně se zajímá o sport a regeneraci
* mezi jeho hlavní koníčky patří cestování
* je svobodný
zajímavost: aktivně hraje fotbal na krajské úrovni v Kralicích na Hané

-