- 17. březen 2020
- 749x
Potřetí v této sezóně nastoupil za kostelecké házenkáře klubový odchovanec Jan Ševčík, momentálně v HK hostující z dorostu Nového Veselí. Teprve sedmnáctiletý mladík řádil předminulou neděli proti „béčku“ Maloměřic úžasným způsobem, o triumfu 34:28 rozhodl jedenáctibrankovou kanonádou! A navíc si užíval vysněný společný mistrák s otcem Davidem, žijící legendou TJ Sokol.
* Jak střetnutí vypadalo z vašeho pohledu?
„První poločas 16:16, z naší strany ne úplně dobrá hra. Dostat tolik gólů do přestávky je moc, naštěstí jsme jich sami dokázali dát stejně a drželi aspoň nerozhodný stav. Ve druhé půlce jsme se pak zlepšili, odskočili na rozdíl osmi branek 28:20, tím rozhodli. Celkový výsledek 34:28 mluví sám za sebe, takže nakonec spokojenost.“
* Čím jste otáčeli nepříznivý průběh z úvodní půle?
„Hlavně jsme zlepšili obranu. V šatně o pauze nám trenéři opakovali, že musíme v defenzivě přidat, včas vystupovat na soupeřovy střelce a taky si hlídat pivota, který tam pod námi pořád běhal. Pochválit musíme i Máju v bráně (gólmana Jana Mayera – pozn.red.), který toho spoustu vyčapal.“
* Směrem dopředu na protivníka platil rychlý pohyb zejména vás mladíků v domácí sestavě, že?
„Snažili jsme se hru co nejvíc zrychlovat, soupeř neměl moc hráčů na střídání, nezvládal tolik běhat nahoru a dolů. Což se projevovalo s blížícím se koncem, kdy už hosté odpadávali a nemohli.“
* Pro vás osobně to bylo zatím nejlepší utkání za áčko Kostelce?
„Určitě jo. Předchozí dva zápasy na podzim mi herně tolik nevyšly, zatímco dneska se mi docela dařilo. A hlavně jsem rád za ten výsledek na světelné tabuli, že se nám povedlo zvítězit. I týmový výkon po přestávce byl dobrý, moje nastřílené góly nejsou tak důležité.“
* Jak jste si užil společný start s tatínkem?
„Pamatuju si, že když jsme se s tátou o téhle možnosti někdy před lety poprvé bavili, tak jsem mu říkal, že než já budu schopný nastoupit za zdejší muže, tak on už bude dávno na vozíčku. (smích) Tenkrát jsem byl ještě kluk a nedokázal si to představit, ale postupem času se z toho stal jeden z mých snů – zahrát si soutěžní zápas s taťkou. Což se teď fakt podařilo, a navíc máme vítězství, takže co víc si přát? Paráda!“
Další chyba na Vápenici.