AKTUALIZOVÁNO: Balák: „JE DOBŘE, ŽE RODÍ ŽENY! BOLEST SNÁŠÍ LÉPE NEŽ MUŽI“

Nic na světě člověku nedodá větší pocit zadostiučinění jako to, když dělá radost jiným. A není větší radosti, jako když se narodí zdravé dítě. „Ta je natolik výjimečná, že se nedá k ničemu přirovnat! Je velmi obtížné ji popsat slovy a těžké pak sdílet,“ uvědomuje si primář porodnice prostějovské nemocnice Martin Balák (na snímku). Jeho cílem je, aby se maminky na oddělení necítily jako v nemocnici, ale pobyt jim co nejvíce připomínal domov. A jak známo, ten se neobejde bez vzájemné důvěry a pochopení. Nejen o tom jsme hovořili v obsáhlém rozhovoru se špičkovým gynekologem.

* Kdy jste se rozhodl, že budete lékařem?
„Na gymnáziu jsem chtěl být nejprve veterinářem a asi ve třetím ročníku jsem se rozhodl jít na medicínu. Ale odmalička jsem tento sen neměl.“
* Proč jste si vybral právě specializaci v oboru gynekologie?
„Po škole jsem chtěl dělat chirurgický obor a doufal jsem, že se dostanu na ortopedii, kde tou dobou ale nebylo volné místo, takže jsem šel na gynekologii. Svého rozhodnutí rozhodně nelituji.“
* Co je na vaší práci nejtěžší?
„Dle mého názoru stres, který k oboru porodnictví neodmyslitelně patří. A také je někdy velmi obtížné některé ženy přesvědčit, že to, co četly na internetu, není vždy to pravé...“ (povzdechne si)

* Z čeho naopak máte největší radost? 

„Vždycky je pro mě největší odměnou spokojená maminka a zdraví jejího miminka, ale také to, když rodičkám pomůžeme s porodem, ulehčíme jim ho a najdeme východisko z těžké situace. Porodníka vždycky potěší vracející se maminka.“ (úsměv)
* Primářem gynekologicko-porodnického oddělení prostějovské nemocnice jste se stal před více jak třemi lety. S čím jste na tento post nastupoval?
„Chtěl jsem pokračovat v práci svých předchůdců. Prostějovská porodnice měla vždy dobré jméno a já jsem doufal, že svou prací pomohu, aby to tak bylo i nadále. Nastoupil jsem na toto oddělení jako mladý lékař po škole a pracuji zde od roku 1993, takže je pro mě důležité, aby se rozvíjelo a mělo dobrou pověst.“
* Na co tedy navazujete?
„Především na práci svých předchůdců, a to nejen primářů, ale i starších kolegů, kteří byli mými učiteli. Myslím, že je dobře nakročeno k tomu, aby si naše porodnice svou dobrou pověst zachovala.“ (úsměv)
* Co se za uplynulé roky podařilo změnit, případně vylepšit?
„Povedlo se nám zrekonstruovat nadstandardní pokoje na šestinedělí, takže vylepšit prostředí pro maminky. Dovybavili jsme jej věcmi, které rodičky potřebují pro miminka a pro sebe. Snažíme se přistupovat k maminkám individuálně, aby se u nás necítily jako v nemocnici, ale opravdu jako doma.“
* Co vaše oddělení v tuto chvíli nejvíce potřebuje?
„Myslím si, že co se týče materiálního vybavení, jsme vybaveni dobře. Ocenili bychom další personální posily, takže hledáme postupně další lékaře na doplnění týmu.“
* Jak se podle vás pozná dobrá porodnice?
„Domnívám se, že těžko... (pousměje se) Jsou medicínská kritéria na hodnocení kvality péče, která zahrnují procenta císařských řezů, procenta porodních poranění či perinatální úmrtnost. A pak jsou nemedicínská kritéria, především spokojenost rodičky. Nelze říct, co má větší význam. Pro odborníky jsou směrodatná medicínská kritéria, kdežto pro maminky někdy spíše kritéria spokojenosti. My se snažíme, aby obojí bylo v rovnováze. Je pro nás důležité poskytnout bezchybnou lékařskou péči a zároveň uspět i v nárocích spokojenosti maminek, které k nám přicházejí přivést na svět své miminko. Je pro nás důležité, aby se k nám maminky v dalším těhotenství zase vrátily. Naše porodnice je také držitelem titulu Baby Friendly Hospital, tedy nemocnice přátelské k dětem.“
* Většina žen musí u gynekologa překonávat stud. Setkal jste se s nějakou obzvláště stydlivou pacientkou?
„Vždycky se snažím s pacientkou komunikovat a vyšetření přizpůsobit jejím potřebám. Snažíme se ženu uklidnit tak, aby z návštěvy gynekologa neměla trauma a nebála se dalších eventuálních vyšetření a kontrol. Myslím, že ve většině případů se nám toto daří. Žádný takový příběh se stydlivou maminkou nemám. Vždy to holky dají.“ (směje se)
* Jaký je to pocit, když potkáváte své pacientky na ulici?
„Ženy, které potkávám, nevnímám jako pacientky, ale jako někoho, koho prostě znám. Někdo pozdraví nebo odpoví na pozdrav a někdo ne.“
* Pokud se přesuneme k tématu porodnictví, pak se říká, že těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy, a to zejména proto, že má dovoleno jíst cokoliv a v jakémkoliv množství. Není to ovšem zrádné?
„Zdravý životní styl a zdravý jídelníček mají v těhotenství obrovský význam. Nastávající maminky by měly konzumovat stravu bohatou na minerály, vitamíny a vlákninu. Samozřejmě není špatně se příležitostně poddat chutím, které jsou obzvláště v těhotenství někdy velmi intenzivní, ale nesmí se z toho stát běžný jídelníček.“
* Ve starších knihách o těhotenství jsem objevil, že „normální“ nárůst váhy u těhotných žen je 9 až 12 kg. V těch novějších se psalo, že je to 12 až 15 kg. Jak to tedy je?
„Je to ryze individuální záležitost. Za optimální se považuje dvanáct, maximálně patnáct kilogramů, ale jsou ženy, které vlivem svých genetických dispozic přiberou více, a to i přesto, že dodržují zdravý životní styl.“
* Nezvyšuje se tato doporučená hodnota nejen v závislosti na původní váze žen, ale i s ohledem na současný životní styl?
„Současný pasivní životní styl stoprocentně ovlivňuje nárůst hmotnosti nastávajících maminek. Máme spoustu mladých rodiček, které své těhotenství začínají na váze devadesáti kilogramů, což má velký vliv na průběh těhotenství i na ženu samotnou.“
* Zejména prvorodičky mají z porodu přirozené obavy. Dá se tento strach nějak zmírnit?
„Porod je nesdělitelná zkušenost. Vždy budoucím maminkám říkám, aby se nebály dopředu. Jejich strach a obavy se snažíme také rozptýlit předporodními kurzy, které pořádá naše porodnice. Každá žena, která těhotenství chtěla, těší se na miminko a důvěřuje porodníkovi, má napůl vyhráno.“
* Stále více žen preferuje porod císařským řezem. Je možné si takový způsob porodu vyžádat, přestože to není nutné?
„Porodů císařským řezem je více než v době, kdy jsem začínal jako lékař, a mohou za to kombinace faktorů, jako je zvyšující se věk rodiček, pasivní životní styl a někdy i společenský tlak. Porod císařským řezem si není možno vyžádat. Císařský řez je stále velká operace, k jejíž indikaci existují přesně daná kritéria.“
* Jaké jsou zásadní přednosti fyziologického porodu oproti císařskému řezu?
„Fyziologický porod má pro maminku i dítě obrovský význam. Je to jak z hlediska medicínského, kdy jde o rychlejší rekonvalescence bez jizvy na děloze, která představuje hendikep do dalšího těhotenství. Stejně důležité je hledisko psychické. Okamžitý kontakt maminky s právě narozeným miminkem, možnost ihned přiložit miminko k prsu jsou věci, které nelze ničím jiným nahradit.“
* Čím si vysvětlujete, že některé porodnice mají 45 procent císařských řezů a jiná 6 procent?
„Procenta císařských řezů se liší v závislosti na druhu a velikosti porodnic. V perinatologických centrech, která řeší komplikované případy a předčasné porody, je frekvence císařských řezů většinou výrazně vyšší než v porodnicích okresního typu. Snažíme se snižovat porody císařským řezem, pokud to lze.“
* Co si myslíte o hojně diskutovaném tématu, kterým jsou domácí porody?
„Je to hazard se zdravím rodičky i novorozence. Jsem zásadním odpůrcem domácích porodů!“
* V dnešní době je běžnou praxí, že rodičky na porodním sále doprovází jejich partner. Je něco, čeho by se muž v takové situaci měl vyvarovat? Napadají mě otázky typu: kdy už to bude...?
„Nejlepší situace je, když partner u porodu chce být sám a není k tomu dotlačen partnerkou. Ve chvíli, kdy o to má zájem, je velkým přínosem rodící ženě. Stane se, že jsou s rodičkou u porodu muži, kteří k porodu nechtěli, a jejich psychická opora rodičce je nulová.“
* Nikoliv nadarmo se porodnímu sálu někdy přezdívá „hekárna“. Slyšel jsem o případech žen, které na něm mimo jiné proklínají své partnery, někdy jim i vulgárně nadávají, což zřejmě slouží k jejich uvolnění. Skutečně se to stává?
„Ano, někdy se stává, že napětí a stres během porodu se obrátí proti přítomnému partnerovi...“ (směje se)
* Existuje kromě epidurálu ještě nějaký fígl, jak zmírnit porodní bolest?
„Kromě epidurální analgezie, kdy žena vnímá kontrakce, ale necítí bolest, využíváme medikamentózní analgezie, aromaterapie či rajský plyn. Rodička může v první době porodní využít k tlumení bolesti porodní vanu, sprchu, rehabilitační balony, žíněnky i speciální polohovací lůžko. Záleží to individuálně na průběhu porodu a přání rodičky. Jsou ženy, které vědí, že epidurální analgezii chtějí ještě před začátkem porodu.“
* Porod je s odstupem času krásné a emotivní dobrodružství, které končí křikem dítěte. Ale co když se tak nestane? Co pak?
„Naštěstí jsou tyto případy velmi ojedinělé, ale nedá se jim i přes naši veškerou snahu zcela zabránit. Pokud tato situace nastane, je to velká tragédie pro maminku a celou její rodinu. Musím říct, že současně je to obrovský stres i pro porodníka a veškerý zdravotnický personál, který se o rodičku stará.“
* Říká se, že kdyby měli děti rodit muži, už dávno bychom vymřeli. Co si o tom myslíte vy? Jak by muž zvládal bolest, která porod provází?
„Souhlasím, ženy lépe snáší bolest. (úsměv) Proto je to správně tak, jak to je.“
* Vyměnil byste si coby chlap někdy roli se ženami?
„Myslím, že bych v žádném případě neměnil...“ (usměje se)

MUDr. MARTIN BALÁK

* narodil se 26. prosince 1967 v Prostějově
* vystudoval Gymnázium Jiřího Wolkera a Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci
* od roku 1993 pracoval jako lékař Gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Prostějov a vedl i privátní gynekologickou praxi
* od ledna 2017 působí jako primář Gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Prostějov
* je ženatý, má dvě děti
* mezi jeho záliby patří sport, zejména pak tenis a golf
zajímavost: v roce 2014 poprvé kandidoval v komunálních volbách za hnutí PéVéčko, za něž byl zvolen prostějovským zastupitelem. Svůj mandát obhájil i o čtyři roky později, a to i přesto, že do voleb šel až z osmého místa společné kandidátky.