Smejkal: „HOKEJ UŽ NENÍ ODSTŘELENÝ SPORT“

Krátce se mihl v extralize, v první a ve druhé lize zanechal nemalou stopu. A to přesto, že s hokejovou kariérou skončil už ve třiceti letech. Tedy s tou hráčskou, od té doby se totiž Filip Smejkal (na snímku) věnuje trénování mládeže. Po osmi letech už má nemalé zkušenosti. Pamatuje ještě doby jestřábí mládeže, nyní se ale věnuje žákům v SK Prostějov 1913. Společně s dalšími nadšenci založil hokejový klub, jenž disponuje všemi mládežnickými kategoriemi a začíná mít výsledky.

* SK Prostějov 1913 funguje tři roky. Jak byste současnou situaci srovnal s tím, co bylo za dob mládeže LHK Jestřábi Prostějov?
„Tak to je těžká otázka... Já působil u dorostenců a měl jsem tenkrát dobrého parťáka Lukáše Majera. A měli jsme takový svůj svět. Chtěli jsme dělat dobrý hokej, byli jsme nadšení pro věc a moc jsme si do toho nechtěli nechat kecat. On tady vlastně ani tehdy nebyl nikdo, kdy by do toho byl nějak extra zapálený. Když jsem působil ještě jako hráč v ‚áčku‘, nějaké sny byly, ale postupem času to šlo dolů a dolů. A spíš jsme se doprošovali, co chceme a co nechceme. Kolikrát jsme ani nikoho kompetentního nemohli najít... Kdybych měl porovnávat mládež Jestřábů a SK 1913, jak to funguje teď, tak když na zimáku při tréninku něco potřebujeme, tak příslušnou osobu vždy najdeme. Je k dispozici a nachystá vše potřebné. Fungují tady všechny kategorie, dětí máme každý rok víc, trenérské porady fungují, schůzky s vedením taky. Není to zkrátka o jednom člověku, jako byl dříve pan Tomiga, je to o více lidech. A to si myslím, že je mnohem lepší a funguje to na jedničku. A samozřejmě chceme posouvat sportovní stránku a vše skládat tak, aby kategorie navazovaly. Naším cílem je, aby vše šlapalo, jak má, aby to tady v budoucnu fungovalo dalších x let.“
* Co byl tedy dřív největší průšvih? Že vše takříkajíc viselo na Michalu Tomigovi?
„Myslím si, že do toho moc lidí nevidělo. A přestože měl původně třeba dobrý úmysl, tak se do toho nakonec tak zamotal, že asi ani sám nevěděl, jak z toho ven. To byl asi hlavní problém. Už to valil před sebou, asi z toho nešlo vyskočit.“
* Jedna z věcí, kterou jste se chtěli odlišovat, bylo zapojit do fungování klubu i rodiče. Jak to tedy nyní funguje?
„Není to otázka ani tak na mě, jako na vedení. Stanovy jsou postavené, každý z nich je členem a může vznést věcnou připomínku. Rozhodování je ale na výkonném výboru, který je čtyřčlenný, radí se o věcech a rozhoduje. Každý z rodičů má samozřejmě právo přijít a říct: ‚Mám takovou a takovou připomínku, co s tím?‘.“
* A jaké jsou tedy zkušenosti a vztahy s rodiči? Je vše v normě, nebo se najde víc těžších případů?
„Tak s rodiči... Není to jednoduché na fungování, ale...“
* Tak jinak. Nečekají třeba od svých synů a dcer někdy až moc a neženou je do výkonu místo toho, aby je těšilo, že je hokej baví?
„Samozřejmě jsou ambiciózní rodiče, někteří víc, někteří míň. Problémy byly a budou všude, o tom to není. Chci si stát za svou prací na ledě a nějak v normě komunikovat s rodiči. Určitě to ale nechci dovést do fáze, kdy rodič bude tlačit: ‚Teď musí hrát, teď nemusí hrát, ten můj je nejlepší.‘ Neříkám, že se něco podobného objevuje v takové míře, aby člověk cítil tlak, ale když v dnešní době internetu jsou všichni chytří... (pousměje se) Všichni vědí, co by se mělo dělat, jak by se mělo trénovat, chtějí mít hokejistu v deseti letech mistrem světa. Tak to ale nefunguje!“
* Jak se říká, Češi jsou národem trenérů...
„Je to tak.“
* Bohužel.
„V každém případě by měli v tomhle mít větší důvěru v trenéry, nechat kluky pracovat a nijak do toho nezasahovat.“
* V současnosti se hořekuje, že v mládežnickém hokeji chybí kreativita a čeští kluci oproti zahraničí zaostávají v bruslení a hlavně v práci s pukem v rychlosti. Vnímáte to podobně?
„Ne. Když se dneska otevřou noviny, Facebooky, Instagramy, všude se píše, jak do šestnácti let jsme na tom stejně se světem, pak nám to ujede a nůžky se rozevřou. Já si nemyslím, že do šestnácti je to u nás nějak a potom jinak. Myslím si, že je to o mentalitě rodičů i dětí. A my chceme, aby kluci první druhý rok uměli všechno. Když mu to nejde a on pomalu neumí bruslit, načež rodiče řeší, proč nepilujeme střelbu, některý trenér tomu podlehne. Pak z toho jsou takové potíže, že obecně nestíháme bruslit a hráči neumí zpracovat puk. Je ale potřeba jít postupně, být trpělivý. Já věřím tomu, že za deset let bude mít hokej v České republice zase úspěch.“
* Jak vnímáte možnost spolupráce s Jestřáby?
„Pro mě jako pro trenéra by samozřejmě bylo skvělé, kdybychom co nejvíc kluků vychovali do ‚A‘-týmu. Myslím si, že spolupráce nějak funguje a určitě kdybychom měli tady několik juniorů a nebyla tu díra, která vznikla, tak věřím, že i pan Luňák (šéf Jestřábů – pozn.red.) bude rád, že může v ‚áčku‘ využít mladé kluky. A jestli to bude pod stejnou hlavičkou, nebo ne, je vcelku jedno.“
* Kolik členů tak máte v kategoriích mladších, starších žáků nebo dorostenců?
„Ročník 2006 a 2007 je početně slabší, ale od ročníku 2008 už jsme naplnění, tam je těch patnáct až osmnáct kluků v ročníku. Myslím, že to je už solidní.“
* A jsou nějaké ambice na postup?
„Určitě chceme do budoucna vybojovat extraligu dorostu, aby kluci nejen zůstávali, ale naopak ještě přicházeli, lákalo je to sem. Rádi bychom vybudovali povědomí, že se tady dělá hokej dobře a hraje se tu nejvyšší soutěž. Tím pádem je pak šance vychovávat naděje pro ‚A‘-tým, neboť hráči budou mít nějakou vidinu. Co se týká dorostu, tak doufejme, že se mladším i starším žákům podaří o ligu bojovat. Je to na dobré cestě, na trénincích bývá kolem osmnácti hráčů, což už má nějaký efekt. Navíc s ročníkem 2005 se pracuje již třetí rok a je to znát.“
* Co říkáte na projekt Týden hokeje? Má patřičný efekt, tedy přináší zájem dětí, rodičů a veřejnosti?
„Akce to není špatná a má nepochybně velký význam. Je otázka, jestli ji dělat jednou za rok, nebo dvakrát, to úplně nevím. Teď byl leden pro nás lepší, přišlo více dětí. Určitě chceme díky těmto akcím pomáhat i v rámci klubu, v plánu máme i spoustu dalších věcí.“
* Hovoří se stále více o florbalu jako velkém konkurentovi hokeje, hlavně po finanční stránce a časové náročnosti. Jak tedy přivést rodiče k tomu, aby děti zůstaly právě u bruslí?
„Nově příchozí hráči mají na rok vypůjčenou výstroj zdarma. Je to od klubu vstřícný krok a zkouška, jestli u toho vydrží, nebo nevydrží. Jinak hokej je finančně náročnější, ale dneska už se nejedná o odstřelený sport, určitě není už jen pro bohaté. Každý sport je finančně náročný, ale příspěvky nejsou zase až tak vysoké.“
* Na co nejraději vzpomínáte ze své kariéry?
„Kdybych měl vypíchnout něco kladného, tak to byly začátky mojí profesionální v Prostějově. Tehdy tady chodilo na hokej i pět tisíc lidí, město hokejem žilo. Dnes tu má navrch basketbal, volejbal nebo fotbal. Ale bylo by moc fajn, kdyby se jednou do Prostějova ta hokejová horečka vrátila.“

FILIP SMEJKAL

* narodil se 6. listopadu 1981 v Olomouci
* bývalý profesionální hokejista, v současnosti trenér hokejové mládeže
* dětství trávil v Olomouci, kde později hokejově vyrůstal
* za muže poprvé nastoupil právě v Olomouci a v Prostějově v sezóně 2001/2002
* za prostějovské týmy HC a LHK Jestřábi odehrál v útoku přes 150 zápasů 1. nebo 2. ligy, v Prostějově také v roce 2011 zakončil aktivní hráčskou kariéru
* zažil veleúspěšnou sezónu 2002/2003, kdy se Hanáci pod vedením trenéra Kamila Přecechtěla probojovali až do semifinále 1. ligy a útočník tak nechyběl u dosud největšího úspěchu v novodobé historii prostějovského hokeje
* v kariéře oblékl ještě dresy Znojemských Orlů (2 zápasy v sezóně 2005-06) a Havířova (26 utkání v ročníku 2009-10)
* po roce 2011 se začal věnovat trénování dětí a mládeže
* v roce 2016 byl u vzniku klubu SK Prostějov 1913, kde v současnosti vede žákovské kategorie a působí jako šéftrenér mládeže
zajímavost: pomáhá manželce v provozu kavárny a cukrárny, která se nachází na konickém náměstí