Jan Tichý: „Těžím z dobré souhry celé naší čtyřky“

 Kanonýrka SK RG Renata Havlová pobývá od konce minulého roku převážně na marodce s bolavou nohou, ale střeleckou taktovku od ní převzal jiný snajpr. A dost nečekaný, během předchozích sezón spíš méně výrazný Jan Tichý. Například Náchod venku sestřelil vyrovnáním jedenáctikošového rekordu své týmové parťačky, v důležitém střetnutí proti Znojmu pak prostějovské korfbalisty dovedl k vydřenému vítězství 22:19 sedmi trefami.

Očekával jste až tak náročný duel?
„Ano, čekal jsem těžký zápas, protože minule jsme se Znojmem na jeho hřišti prohráli. Doma jsme si věřili, že je porazíme, ale bylo to náročné, nic lehkého. V sestavě mají jednoho hodně vysokého kluka, tím pádem na jeho straně vždy dobrý doskok. Těsně nás bránili, navíc se docela trefovali, zatímco my dlouho moc ne. Nedařilo se nám dát nějakou delší šňůru košů, maximálně dva za sebou. A soupeř pokaždé hned odpověděl, pořád snižoval nebo vyrovnával náš menší náskok. Prostě se nám nepovedlo víc trhnout, proto bylo utkání až do závěru dost vyrovnané.“
Dost střeleckých pokusů vašemu družstvu vypadlo smolně z obroučky, že?
„Někdy to tak bývá, že se střely v koši různě točí a buď tam spadnou, nebo ne. Nám dneska tyhle těsné pokusy spíš vypadávaly ven, s tím se člověk prostě musí vyrovnat. A zkoušet to dál.“
Převládá i po herně nikoliv optimálním utkání spokojenost?
„Určitě jo, máme radost z dalšího vítězství. V novém kalendářním roce 2020 zůstáváme dál neporažení, snad to tak ještě nějakou dobu zůstane. A z příštího zápasu v Brně přivezeme další dva body.“ (na jihu Moravy přišla prohra 18:23 – poznámka autora)
Čím to, že jste v poslední době právě vy největší palebnou zbraní ergéčka?
„Nevím, kde se to ve mně bere. (smích) Řekl bych, že rozhodně nejde jen o mou zásluhu, spíš těžím z dobré souhry celé naší čtyřky. Máme teď v útoku takovou taktiku, že nejčastěji zakončuju právě já, když Peťa Galíček perfektně doskakuje a Anet Lešanská s Luckou Štefákovou mi dávají výborné přihrávky. Naše spolupráce je super, já se snažím odvděčovat trefováním co největšího počtu košů. Dokud mi to tam padá, tak dobrý. A až mi to padat přestane, určitě se začne trefovat někdo jiný z týmu.“
Jedenáct košů v Náchodě bylo vaše životní extraligové maximum?
„Jasně, to byl můj rekord – a o hodně. (s úsměvem) Kdysi jsem dal v první lize deset košů, v extralize až doteď mnohem míň. Na hřišti Náchoda mi to prostě sedlo.“
Souhlasíte, že letos můžete v nejvyšší české soutěži útočit minimálně na účast ve finále?
„Extraliga je v téhle sezóně zatím hodně vyrovnaná a vypadá to, že každý může porazit každého. Základním cílem proto je postup do semifinále z takového místa, abychom měli v sérii na dvě vítězství výhodu domácího prostředí pro rozhodující utkání. Lépe postavený po základní části začíná venku, druhý i případný třetí zápas pak hraje na vlastním hřišti. Proto chceme před play-off minimálně udržet současné druhé místo. A v semifinále se uvidí, do finále samozřejmě moc chceme!“