AKTUALIZOVÁNO: Petra Stryková: „ČASTO SE PTÁM, ZDA MI SPARTAN RACE ZA TO STOJÍ, ALE NIKDY SE NEVZDÁVÁM!“

„Když nemůžeš, tak přidej.“ Heslo Emila Zátopka se dostalo i do názvu populární písničky kapely Mirai. Přestože jej zná téměř každý, jen málokdo se jím řídí tak důsledně jako Petra Stryková (na snímku), která patří k nejvýraznějším tvářím Spartan race v Prostějově. Extrémním závodů kombinujícím běh a zdolávání překážek ve velmi náročném terénu, se naplno věnuje zhruba pět let, přitom hned třikrát se probojovala na mistrovství světa. Při loňském šampionátu ve velké nadmořské výšce a mrazivém počasí nakonec dokončila v elitní kategorii jako jediná ze všech českých a slovenských závodnic a ve své kategorii skončila na skvělém čtvrtém místě. Přesto všechno po více jak čtyřech hodinách tvrdé dřiny cítila v cíli zklamání. Proč?

* Loni v létě jste se zúčastnila MS ve Spartan Race v USA. Jak jste dopadla?

„Stejně jako poslední tři ročníky jsem se dokázala kvalifikovat na mistrovství světa Spartan Race, které se konalo 29. září 2019 v Kalifornii, přesně v olympijském resortu u jezera Lake Tahoe. V kategorii do 44 let jsem vybojovala „bramborovou“ medaili. Trať dlouhou 13,8 mil se mi podařilo zdolat v čase 4:16:14 a to jako čtvrtá ze devětačtyřiceti žen ve své kategorii plus devětadvacátá z 265 žen z celého světa.“

* Co vše to obnášelo?

Ať už mistrovství Evropy nebo mistrovství světa, vždy se jednalo o trať dlouhou více než jednadvacet kilometrů a zpestřenou třiceti překážkami. Největším problémem na mistrovství světa bylo počasí. To se během čtyřiadvaceti hodin změnilo z krásných dvaceti stupňů Celsia na opravdu mrazivých mínus dva. Start kvůli sněhovým podmínkám a komplikacím musel být posunut o dvě hodiny. Do poslední chvíle se spekulovalo, zda budou či nebudou do závodu zařazeny i vodní překážky. Nakonec všechny překážky byly zachovány vyjma podplavání dřevěné zdi vnořené pod vodní hladinu. Navíc trať se šplhala až do nadmořské výšky tří tisíc metrů“.

* Jaký byl průběh závodu?
„Celý závod jsem se pohybovala do sedmé pozice. V tomto klání nikdy nevíte, kdo je vaším soupeřem a jak si vedete. Celý podnik s ohledem na jeho náročnost a na své bohaté závodní zkušenosti jsem šla spíše s respektem. Průběžně jsem dodržovala pitný režim, snažila se být stále v pohybu a neprochladnout. Důležité bylo neustále doplňovat tekutiny i energii. Po vodní plavací překážce jsem se i za cenu časové ztráty rozhodla převléct se do suchých svršků. A teprve pak pokračovat dále.“
* Co bylo nejnáročnější?
„V závodě se objevují překážky, se kterými nemáme u nás v Evropě zkušenost. Musíme je tak zdolat až v samotném boji, a to bez jakékoliv možnosti předchozí zkoušky. Za nepřekonání každé překážky jsme odměněni třiceti angličáky. Já bojuji vždy s neúspěchem v hodu oštěpem, kdy máte jen jeden pokus a ten bývá v mém případě většinou neúspěšný. Dalším handicapem jsou pro mě dlouhé ručkovací pasáže. Sebekriticky musím připustit, že jsem bohužel podcenila trénink i v této oblasti.“
* Jak celkově na tento konkrétní podnik vzpomínáte?
„Odjížděla jsem bez jakékoliv představy o možných šancích na obsazení předních příček. Ani v průběhu samotného závodu jsem netušila, jak si vedu. Nicméně asi pět set metrů před cílem, kde už pak následovaly jen poslední čtyři překážky jsem byla na úrovni závodnice, která vybojovala konečné druhé místo. Bohužel svou vlastní chybou a ztrátou koncentrace jsem upadla z poslední hrazdy na jedné z posledních překážek, po které už následovalo jen zazvonění na zvoneček znamenající úspěšné zdolání překážky. Tím jsem byla vykázána do trestné zóny na třicítku angličáků a tato ztráta na tak krátkém úseku již nešla dohnat. Do cíle jsem však doběhla šťastná, že jsem tak náročný závod zvládla. Extrémní nebyl jen díky délce trati, ale zejména právě kvůli náročným klimatickým podmínkám. Nicméně po shlédnutí výsledkové listiny, jsem cítila zklamání sama nad sebou. Na druhou stranu je fakt, že z českých a slovenských závodnic v rámci privilegované skupiny Elite jsem byla jediná, která tento závod dokončila.“
* Nebyla to pro vás první zkušenost s podobným kláním na světové úrovni...
„V Lake Tahoe jsem startovala již po druhé. Nicméně mám za sebou i ME v roce 2016 ve skotském Edinbourghu v kategorii Elite, a stále tento závod považuji za svůj nejtěžší. Letošní sezóna byla poměrně vydařená nejen díky ME v Itálii, kde jsem v kategorii AG skončila šestá. Ale i díky evropské sérii, kde jsem stabilně ve všech závodech obsazovala první tři příčky a celkově se v kategorii nad 40 let umístila jako první. Přivezla jsem do Prostějova pět zlatých medailí, dvě stříbra a jeden bronz z Maďarska, Polska, Slovenska i Rumunska.“
* Byl na těchto závodech ještě někdo další z Prostějova?
„Ano, celou sérii jsme absolvovali čtyři: Karel Volf, Lukáš Tyl a Michal Šafránek. Karel Volf z nás absolvoval nejvíce závodů i mimo tuto sérii, a to nejen pod záštitou Spartan Race, ale i další překážkové závody, půlmaratony a maratony. Běhá kategorii nad padesát let a pár trofejí nejen z letošní sezony ve své sbírce také má. Díky nevydařenému závodu v Rumunsku však ztratil možnost na umístění na stupních vítězů v celé sérii. Karel vybojoval v Italii na mistrovství Evropy deváté místo a na světovém šampionátu v Kalifornii sedmou pozici.“
* Zmínila jste, že už na mistrovství světa nikdy nepojedete. To říkáte vždycky po skončení náročného závodu, nebo už to myslíte vážně?
„Letos se mi sezóna vydařila a nevím, zda by taková byla i ta další. Navíc je to mnoho času věnovanému přípravě, pak samotné závody, cestování, finance. Ale Spartan je moje srdeční záležitost již od roku 2015 a není lehké vystoupit z toho rozjetého vlaku, takže už mám registrovaných pár závodů i v následujícím roce.“ (úsměv)
* Vy sama „v pohybu“ trávíte hodně času. Byla jste už jako dítě „hyperaktivní“? A jak se to vyvíjelo?
„Ano, jsem stále v pohybu. Už jako malá jsem zažívala to, co dnešní děti už neznají, věšení se na klepači před domem, skákaní přes švihadlo či gumu. Aktivně jsem prošla několik běžných sportů jako je kolo, bruslení, až po gymnastiku a závodní plavání, kterému jsem se věnovala celou základní školu a krátce poté. Nicméně ani dnes nejsem ženou sedící u pletení, či trávící hodiny u vaření či knihy.“
* Kdy a jak jste se dostala zrovna ke Spartan race?
„Ano sportovní tanec a plavání mne provázely celý život. Jak jsem zmínila výše, sport mi není cizí, i když třeba k lyžování jsem se dostala až se svým mužem. K závodům mě dovedl můj kamarád Honza Jirkal, který se v té době věnoval především dětskému Spartanu. Tak jsem se v září 2014 vydala do Bořetic pod Brnem a postavila zde na start své dvě děti. V té době měli kluci šest a čtyři roky. Když jsem viděla závodníky plazící se v blátě, ucítila jsem takové to šimrání v podbřišku a touhu zkusit něco tak náročného. V lednu 2015 jsme už spolu se skupinkou sedmi dalších Prostějováků stáli na startu ve slovenské Jasné a pak už to byl jeden závod za druhým.“
* Čím vás tento druh překážkových závodů nadchl?
„Tím překonat sama sebe v tak náročných podmínkách, které závod nabízí.“
* Co vám to osobně přináší a co naopak bere?
„Přináší touhu po co nejlepším výsledku a dále přátele, které zde mám i v řadách soupeřek. Je to komunita lidí, které potkáváte závod vedle závodu a je to super. Lidé, co žijí tím, co vy. Bere mi to hlavně čas.“
* Co děláte, když jste naopak chvíli v klidu?
„Těžká otázka, já jsem v klidu i když mám obuté tenisky. (úsměv) Je to druh relaxu, vyčištění hlavy. Ale ano snažím se volný čas, když je mám trávit s mojí rodinou a přáteli. Nově vybudovaná Fitness aréna je totiž závazek na 24hodin denně.“
* Jakým způsobem a jak často se na tyto závody připravujete?
„Trávím v tělocvičně poměrně dost času, ale především jako trenérka. Svému tréninku se věnuji dvakrát týdně v tělocvičně a jednou až třikrát týdně venku.“
* V Prostějově funguje relativně početná Spartan Training Groups (STG), kterou jste spoluzakládala. Jak je to s ní nyní?
„Ano, byla jsem u jejího zrodu v roce 2015, kdy jsem působila jako hlavní trenér. Ke konci roku 2017 jsem vedení této skupiny předala. Začala jsem budovat Fitness arénu, inspirovanou právě potřebami extrémních závodů a to znamenalo spoustu zde stráveného času. Nemohla bych se tak při rodině a práci plnohodnotně věnovat ještě STG.“
* Co členy STG spojuje?
„Je to především pohyb, sport, soudržnost, společné chvíle v tělocvičně i mimo ni. Jsou to závody, čas před startem i v cílí. Potkávání se na trati a další.“
* Přibývá stále počet členů, nebo po počátečním boomu nastala stagnace?
„Myslím, že lidé přicházejí a odcházejí. Někteří si závod vyzkoušeli jednou a stačilo jim to. Důležitá je podpora, motivace, je to nikdy nekončící proces.“
* Čím si vysvětlujete oblíbenost podobných záležitostí? Je to tím, že nám výraznější fyzická námaha může v životě chybět a tímto způsobem si to kompenzujeme?
„Myslím si, že pro většinu lidí je to touha překonat sám sebe, něco si dokázat a mít v cíli tu medaili, o které jen snili a pro niž si do cíle přišli. První závod je neopakovatelný, ale na dalších by člověk měl chtít už víc, zlepšit svůj výsledek, dokázat to sám...“
* Člověk by řekl, že by podobné klání měli být typicky mužskou záležitostí: jednak jde o soutěžení, zkoušku síly i fyzické vytrvalosti. Co na tomto sportu vlastně přitahuje ženy?
„Právě všechno to, co jste uvedl (úsměv)“
* Součástí skupiny je i početná základna dětí. Kolik jich je, jak často se schází a jak je to baví?
„Spartanské děti v Prostějově byly o rok dříve jak dospěláci. Tuto skupinu jsem založila právě po Bořeticích v roce 2014. Od té doby se od nás oddělily již dvě nyní samostatně fungující skupiny, které vedou děti ke sportu. Myslím, že tento všeobecný rozvoj je super. My ve Fitness aréně pracujeme s dětmi od tří měsíců do čtrnácti let. Samozřejmě, že existuje celá řada věkových kategorií. Našim cílem je rozvíjet u děti pohyb, koordinaci, rychlost, týmovost, disciplínu. Jejich počet stoupá pomalu k půldruhé stovce.“
* Pokud se člověk podívá na startovné při závodech Spartan race, zjistí, že se nejedná o nic právě levného. Chápu, že zorganizovat podobný překážkový závod je určitě těžší než uspořádat třeba běh, ale nemáte pocit, že tento druh překážkových závodů je spíše velký byznys?
„Ano, organizace závodu je jistě velice náročná a kritika snadná, nicméně... Jsou to peníze, které chtějí lidé dát, kdo nechce, najde si buď odkoupení startovného na poslední chvíli, kdy jeho cena klesá nebo dělá něco jiného. A jestli je to byznys? Inu, každý může uspořádat stejný závod a uvidí, kolik na tom vydělá. Nicméně uznávám, že startovné bývá v poměru cena-výkon poměrně dost vysoké.“
* Přijde mi, že účast na závodech je někdy spojena i kromě fyzického výkonu s jistou „show“...
„Je to tak. Vždy hlavně záleží na zázemí závodu na moderátorech, na publiku. Lidé nosí převleky a kostýmy, chtějí se odlišovat. My jsme jednou nacvičili taneček v kostýmech a při závodě v Koutech nad Desnou jsme si získali poměrně početné publikum. Tato show je důležitá i v závodě dětí a ony si to opravdu ve velké míře užívají.“
* Podílela jste se i na organizaci Army testu, kde si svoji kondici mohl otestovat skutečně každý. Budete v podobných aktivitách pokračovat?
„Ano, ráda bych podobnou akci zopakovala na jaře 2020. I když organizace a synchronizace této akce byla opravdu poměrně náročná a zabrala dost času příprav nejen před závodem, ale i následně po něm. Díky některým mým kontaktům jsem měla podporu ze strany velitele 102. průzkumného praporu z Prostějova, který mi poskytl v dopoledních hodinách vojáky na zajištění jednotlivých disciplín.“
* Co plánujete do budoucna? Budete se i nadále věnovat závodění, nebo se přesunete už jen do pozice trenérky?
„Čeká nás pár akcí pro celé rodiny jako například každoroční výšlap na Kosíř, který se koná druhý svátek májový. Pravidelně pořádáme také vlastní dětský překážkový závod v nedalekých Přemyslovicích, kde má krásný sportovní areál náš kamarád a spoluzávodník Lukáš Tyl. No a třeba se nám podaří vybudovat venkovní arénu i před naší stávající Fitness arénou. Nicméně všechny bych ráda pozvala na účast Spartan Race v nedaleké Kroměříži, který se bude konat šestého června. To je teď také můj hlavní cíl, kdy se s přáteli a klienty naší Fitness arény postavíme na start tohoto závodu. Bude to jejich první závod a my bychom jim spolu s trenéry rádi ukázali cestu a pomohli tak zúročit hodiny strávené ve ´fitku´.“

PETRA STRYKOVÁ

* narodila se ve znamení blíženců v roce 1979
* absolvovala Střední průmyslovou školu strojnickou, kde maturovala v roce 1998
* následně pokračovala na Vojenské akademii v Brně.
* do konce roku 2018 pracovala v Armádě České republiky
* po ukončení služebního poměru v AČR se věnuje plně trenérství, od 1. července 2018 je totiž majitelkou Fitness arény - TRX bez hranic na ulici Plumlovská v Prostějově
* spolu s manželem jsou spolu od roku 2003 a vychovávají dva syny Tomáše (2008) a Michala (2009)
* mezi její záliby patří rodina, sport, společnost, cestování
zajímavost: jako jedna z mála žen nikdy žádný závod Spartan race nevzdala, přičemž v životě nedokončila pouze jediný - bylo tomu v 5. třídě na plaveckých závodech, kdy si zhruba v polovině trati na obrátce lokla vody a nemohla pokračovat dál…