Aleš Procházka: „JSME NA VLNĚ! JAK JE ALE VYSOKÁ, TO NIKDO NEVÍ..“

Hned z několika úhlů se dá hodnotit rok 2019. Ze společenského, politického, ekonomického nebo kulturního. Ale také z osobního. Aleš Procházka se pustil do ohlédnutí především z ranku posledních dvou oblastí. A že měl věru co hodnotit: kromě toho, že se na řadě kulturních a společenských akcí uvedl jako schopný moderátor, je zároveň nadále ředitelem jak knihovny, tak Divadla Point. Navíc slaví zároveň rozšíření rodiny. Spokojenost a vtípky tak z něj jen sršely. I pro rok 2020 má nemalé plány ve spojení se svými dvěma koníčky, z nichž už jsou dávno koně: v divadelnictví a v knížkách.

* Jak byste se ohlédl za rokem 2019?
„Vynikající byl, narodil se mi druhý syn. Komplexně nemůžu říct, že by se nějak lišil od toho předchozího roku, že ten společenský chaos se asi projevuje ve všech oblastech života. Ať už města, nebo státu, nebo celého světa. Ta doba je taková trochu nepřehledná. Ale minulý rok na tom nebyl nijak výrazně hůř, nebo líp než posledních pět let.“
* Co vám letopočet celkově dal a vzal? Tedy kromě přírůstku do rodiny.
„Odešlo pár osobností, ale nechci je jmenovat. Bylo jich víc a některé patřily k mým osobním přátelům. Jde i o mnoho osobností z kulturního světa, ke kultuře mám samozřejmě blíž.“
* Na co rád budete vzpomínat?
„Těch událostí je strašně moc. Ale musím říct, že člověk se vždy vrátí k tomu, co prožil jednak v rodině, ale také v divadle. Tam máme za sebou spoustu hezkých věcí. Hlavně se nám podařilo po nějaké době otevřít Point. Máme za sebou premiéry, také derniéry. Čili by se dalo odpovědět na to, že rok dal a vzal premiéry a derniéru. Strašně rád ale vzpomínám na všechny ty věci s tím spojené. A nemůžu říct, že jen na ty hezké. Rád si připomenu i chvíle, kdy drhlo zkoušení v divadle, kdy jsme se nedokázali hnout z místa. Ale tím je proces zajímavý. Když člověk ví, že nic nedostane zadarmo, tak tím je nadšenější, když se dílo nakonec podaří.“
* Zůstaňme u divadla. Je třeba možnost, že by se nějaká hra vrátila po roce, po dvou? Že by se divadlo vrátilo ke kořenům?
(smích) „Myslíte třeba Testosteron?“
* Mimo jiné...
„Tak to teda nebudeme, i když samozřejmě všichni v určitém čase máme nějaké cukání, že to bylo fajn. Ale myslím si, že by to bylo špatně. Že potom už je to taková vykopávka. Jediné představení, ke kterému bych se rád vrátil, ale byla by to už taková recese, je Ostrov pokladů. Ten vlastně udělal tvář divadlu. A dneska kdybychom se k tomu eventuálně vrátili, by to byla sranda. Protože ti kluci tehdejší, to byla ucha, patnácti a čtrnáctiletí, dnes už jsou dospělí a hrají profesionálně jako hudebníci nebo herci. A ti starší už jsou vyzrálí herci. Byla by to fakt legrace a je to věc, kterou mám v hlavě. Ale určitě bychom nic, co je mladšího deseti let, nevykopávali. Protože to potom vede k tomu, že strašně člověk zleniví. A diváci si řeknou, no oni už jsou úplně v háji, nemají co nabídnout, protože se vrací k něčemu, co kdysi bylo osvědčené. To je taky ten důvod. Chceme prostě jít dál. Ohlížení je hezké, lepší ale je se posouvat.“
* Měl jste loni starost, že se Point rozpadne? Myslím dobu nedávno minulou, kdy jste neměli kde hrát?
„To paradoxně ne. Jedna věc je, že jsme neměli kde hrát, ale měli jsme stále kde zkoušet. Takže strach, že se rozpadneme, jsem neměl. Paradoxně za dobu trvání Pointu jsem měl starosti, že se rozpadne, bez ohledu na to, zda jsme měli, nebo neměli prostor. Samozřejmě to divadlo vždycky, ať už je amatérské, nebo profesionální, si musí zákonitě procházet vlnami úspěchů a krizí, a to je právě hnací motor, který ho drží.“
* A teď jste na té vlně kde?
„To je strašně těžká otázka. Já si myslím, že ta loď s názvem Divadlo Point je na takové velice slušné vlně. Ale někdy ti pasažéři a posádka propadají nějakým pochybnostem nebo náhlým výbuchům entusiasmu, spíš nadšení. Jedna věc ale, podle které to poznám, jsou diváci, kteří chtějí představení vidět. A že máme pořád vyprodáno. To je pro mě nápověda, že jsme na vlně nahoře. Ale jak ta vlna je vysoká, to nikdo neví.“
* Kromě rolí ředitele divadla a herce jste taky ředitelem knihovny. Jak se vše daří kloubit dohromady?
„A to jsou právě ty chvíle beznaděje...“ (smích)
* Skvělé, že to připomínám...
(úsměv) „No ale pozor, ono, když se něco podaří, tak následuje ta chvíle neřízeného nadšení. Ono se to tedy dařit musí, naštěstí obory od sebe nejsou nijak vzdálené. Ještě se ale musím vrátit k věci, co se nám podařila, a která se týká knihovny. Jde o krásnou čtyřdílnou publikaci o Jiřím Wolkerovi. A zájemci ji uvidí, až se bude oslavovat stodvacáté výročí narození slavného básníka.“
* Jaký posun zaznamenala knihovna v minulém roce? A berete ji do určité míry jako takové své další dítě?
„No tak samozřejmě, ale já už dostal to dítě takové vousaté, když jsem nastoupil. (směje se) Měl jsem dobrou možnost na něco navázat. Leccos bylo nastartované, Miloš Kvapil byl výborný ředitel, který tady něco zanechal. A zatímco knihovna se ubírala jen směrem ke čtenářům, my se potom pokusili udělat to takové víc otevřené i k akcím, které sice úzce souvisí, ale není to jen o půjčení a čtení knížky či vybrání nejlepších titulů. Chceme vedle toho nabídnout spoustu besed se spisovateli a s dalšími zajímavými osobnostmi i další akce. Úplně v začátcích tehdy probíhala akce Kniha mého srdce. Před deseti lety jsme tu měli zajímavé osobnosti města, které povídaly o tom, jaké knihy a proč mají rády. A najednou se nám tady začínali objevovat třeba cestovatelé, kteří zde mají cestopisy. Zajímavé přednášky na různá témata. My knihovníci rádi používáme výraz, že knihovna má být obývákem města. Mě pak těší, když mám v obýváku zajímavé hosty, dobře si s nimi popovídám a sedím přitom v hezkém prostředí. Takže jsem moc rád, že se podařila rekonstrukce. Knihovna je tedy takové mé dítě, které jsem adoptoval už v dospělosti, a doufám, že se mi ho daří nekazit.“
* Knihovna taky pořádá hodně projektů: třeba Spisovatelé do knihoven, kufříky pro děti nebo knihobudky. V čem hodlá v roce 2020 pokračovat?
„V podstatě ve všem, kromě spisovatelů. To je projekt, co už skončil. My jsme pomaličku přemýšleli, jestli spisovatelské besedy nejsou přesycením. Takže jsme se více ponořili k akcím, které běžely před Spisovateli do knihoven. Ale my teď máme spisovatele do dětské knihovny a zajímavé osobnosti, které tam chodí. Naši návštěvníci a čtenáři nebudou ochuzeni o nic. Pevně věřím, že si najdou i nějaké novinky.“