AKTUALIZOVÁNO: Havlíček: „V RAKOUSKU MUSÍTE BÝT ROZDÍLOVÝM HRÁČEM“

Na začátku své kariéry v seniorském fotbalu se pohyboval na solidní úrovni a pokukoval i po profesionální smlouvu. Postupem času ale věděl, že fotbalem se v Česku neuživí, tak se rozhodl přijmout nabídku do Rakouska, kde odehrál dlouhých dvanáct sezón za klub USV Sulz. V létě letošního roku zvolil návrat a nastupuje v Okresním přeboru za rezervu Kralic na Hané, kde, jak sám říká, chce dokopat kariéru na stará kolena.

* Kde jste začal s fotbalem?
„Bylo to v Prostějově, ještě v dobách SK LeRK. Ale já na rozdíl od ostatních začal později, protože jsem nejdříve hrával tenis. Tak jsem v patnácti letech odešel na hostování do Čechovic. Tam mi to dalo opravdu hodně, a i do života jsem dostal tvrdost. To pro mě bylo obrovské plus při návratu do Prostějova.“
* Vy jste se pak ještě vracel do Prostějova, kde už to bylo 1.SK Prostějov.
„Já jsem odcházel z dorostu v sezóně, kdy se spadlo do třetí ligy. Tam jsem odehrál za tři sezóny tři soutěže. Dvakrát jsme totiž spadli a ve třetí sezóně jsme zachránili o fous krajský přebor. V tom roce také prodal pan Kresta klub městu. Pak to ještě rok drželi, ale já odešel do Kralic, protože v Prostějově byly v té době katastrofální podmínky především po finanční stránce.“
* Zlákaly vás Kralice na Hané. Jak se jim to podařilo?
„V té době tam hrála spousta kamarádů. Já už nechtěl zůstat v Prostějově a Kralice pro mě byly jasnou volbou. Tam jsem vydržel půldruhého roku a šel jsem do Rakouska.“
* Jak jste se k našim jižním sousedům vůbec dostal? Byla tam nějaká nabídka nebo jste vyrazil na doporučení?
„Nějaké nabídky jsem měl při mém působení v Kralicích, ale odešel jsem tam nakonec za kamarádem Martinem Kolkopem, který už tam hrál. Ten tam se mnou byl rok a půl. Pak skončil a nechtěl jsem tam být sám, tak jsem tam dotáhl ještě Radka Ošlejška a Petra Švédu, kteří v klubu působí ještě nyní.“
* Zůstal jste celou dobu v jednom klubu. Měl jste jiné možnosti?
„Většina nabídek, co mi chodila, byla na návrat do Česka. Ale já jsem měl na rakouský klub opravdu obrovské štěstí. V Sulzu bylo fantastické zázemí, panovala tam doslova rodinná atmosféra. A když jsme měli nějakou oslavu tady v Čechách, tak přijeli hráči i s vedením. To bylo opravdu úžasné. Přestože se týmu třeba tolik nedařilo, vedení dokázalo ocenit i snahu, což tady docela chybí.“
* O fotbale v Rakousku koluje spousta zvěstí. Dá se tam i uživit, i když hrajete na nižší úrovni?
„Já jsem ze začátku žádnou extra výplatu neměl a byl to pro mě takový druhý plat. Během sezóny se ale dají v Rakousku vydělat opravdu dobré peníze. Je to určitě lepší než tady hrát za mlada nějakou vyšší soutěž. Tak může vydělat fotbalem a současně se posouvat ve své budoucí profesi. Pokud ovšem někdo cítí, že by to mohl dotáhnout daleko, určitě bych mu odchod do Rakouska nedoporučoval.“
* Spousta trenérů bere útěk do Rakouska hodně kriticky. Podle nich tam odchází fotbalisté a vrací se pouze „hráči“. Souhlasil byste s tím?
„Je to tak, musím s tím souhlasit. Do Rakousku jde totiž hráč do nižší soutěže, než třeba hrával tady, aby tam vynikal. Za to je vlastně také placený. On musí být tím rozdílovým hráčem týmu. Ti místní tam totiž takové platy nemají. Takže on už se tam příliš nezdokonaluje, nic nového se tam nenaučí.“
* Jak často jste do Sulzu jezdili?
„Pravidelně na jeden trénink, který býval ve čtvrtek. V pět odpoledne jsme sedli do auta, v sedm byl trénink a o půl jedenácté jsme byli zase doma, takže to nemělo ani špatný vliv na naše zaměstnání. O víkendu se jezdilo na zápas. Měli jsme to kousek za hranicemi, takže samotné cestování bylo relativně v pohodě.“
* Jak jste se s hráči v kabině a s vedením domlouvali?
„Já umím anglicky, a i tu rakouští kluci se dobře dorozumí. I když se tam paradoxně mluví německy, tak jsem se tam zdokonalil v angličtině.“
* U nás jste prošel spoustou soutěží od divize po okres. Jak byste tedy srovnal úroveň tady a v Rakousku?
„Když jsem tam přišel těch dvanáct let zpátky, tak to byl opravdu fotbal daleko nižší kategorie. Podle soupeřů bych řekl, že kvalita byla od naší úrovně I.A třídy po okres. Poté se povolilo více cizinců v mužstvu a kvalita šla nahoru. My jsme například hráli kousek od slovenských hranic a tam bylo snad sedm Slováků a i trenér. Zahraniční posily úroveň hodně zvedají.“
* Kde vidíte hlavní problém, že v Rakousku umí hráčům zaplatit za kvalitu, zatímco v Česku to nefunguje?
„Pokud jsme tam byli pouze dva, tak nás platila přímo obec. Když jsem teď odcházel, tak už klub měl na výplatní listině sedm hráčů. Po této stránce to jde v Rakousku stále nahoru. Sulz měl dva hlavní sponzory a oba do toho neměli problém peníze dávat. Takové firmy u nás najdeme v této úrovni jen těžko.“
* Jaký je rakouský fanoušek ve srovnání s naším?
„Úplně něco jiného. Oni přijdou už třeba dvě hodiny před zápasem, posedají si, dají si víno, je to pro ně takový svátek. Skvěle povzbuzují a motivují hráče k lepším k výkonům. Daleko více si tam ten život užívají, nejsou tak ve stresu jako u nás.“
* Udržujete kontakt i poté, co jste odešel?
„S klukama si píšeme tu a tam, byl jsem v Sulzu i na jejich vánočním večírku. Také s vedením si napíšeme nějakou zprávu, přece jen za dvanáct let tam jsou pevné vazby.“
* Přemýšlel jste ještě, že byste šel hrát nějakou vyšší soutěž v Česku po návratu, nebo byla rezerva Kralic na prvním místě?
„Nad ničím jiným jsem nepřemýšlel. Chtěl jsem se už věnovat především rodině. Mám tříletého syna, kterého si chci co nejvíce užít a věnovat se práci. Fotbal už zůstal pouze mým koníčkem.“
* Změnila se úroveň v Čechách hodně za dvanáct let, co jste byl mimo?
„To mi právě vůbec nepřijde. Přijde mi, že u nás fotbal hodně stagnuje. Je to vidět i na tom, jak se postupně ruší soutěže. Spoustu kvalitních Čechů jsem potkával právě v Rakousku. Je tu velký úbytek hráčů. Není to pro český fotbal moc dobré.“
* V Kralicích se často nechávají slyšet, že by vás rádi ještě viděli i v „áčku“…
„No, nejvíc mě ukecávali hned na začátku. Ale já už na to nemám čas ani náladu se tam honit s těma mladýma klukama.“ (smích)
* Navíc „béčko“ po postupu do Okresního přeboru válí. Asi si návrat hodně užíváte, ne?
„Je to naprosto boží. Baví to nás i diváky, padá hodně gólů. My jsme takové ofenzivní mužstvo a taky trochu starší, takže sprintovat dozadu se nám moc nechce. (smích) Máme tam super partu, myslím si, že někteří hráči by mohli ještě hrát taky výš, ale už se jim nechce stejně jako mně.“

MAREK HAVLÍČEK
* narodil se 9. října 1984 v Prostějově
* je ženatý, má tříletého syna
* vystudoval Švehlovu střední odbornou školu v Prostějově
* rok studoval informatiku na Univerzitě Palackého v Olomouci
* kariéru začal v Prostějově, kde si zahrál i Moravskoslezskou fotbalovou ligu
* ve 22 letech se rozhodl odejít za zahraničním angažmá do Rakouska
* v klubu USV Sulz odehrál dvanáct sezón
* v létě se vrátil do Kralic na Hané, odkud odcházel za zahraničním angažmá, hraje za „B“-tým v Okresním přeboru OFS Prostějov
zajímavost: pracuje ve stavebnictví jako živnostník