Tomáš Černíček: „Naše postavení v tabulce bohužel odpovídá tomu, jak jsme na tom během podzimu byli“

Týden po kosteleckých kolezích ukončili podzimní část 2. ligy mužů ČR 2019/20 i házenkáři TJ Sokol II Prostějov. A také v tomto případě jsme alespoň krátce vyzpovídali jejich trenéra, aby nám úvodní polovinu soutěže zhodnotil. Nešlo o moc veselý dialog, neboť výběr „dvojky“ získal za deset střetnutí pouhé čtyři body a na jedenácté příčce uzavírá průběžné pořadí skupiny Jižní Morava. Kouč Tomáš Černíček byl ve svých soudech velmi objektivní, jak je jeho dobrým zvykem.

* Jaká tedy byla podzimní část?
„Už před začátkem sezóny jsem říkal, že ve zkvalitněné soutěži to budeme mít při našich personálních problémech hodně těžké. A složitě najdeme soupeře, kterého bychom jasně přehráli – spíš právě naopak. Tím pádem bylo zřejmé, že každý urvaný bod půjde v našem případě považovat za úspěch, což se stoprocentně potvrdilo.“
* Můžete shrnout příčiny pádu až na dno tabulky?
„Zásadní důvod nemusím nijak složitě hledat, opakuju ho vlastně po každém utkání. Na papíře sice máme spoustu hráčů na soupisce, ale reálně nám z nich pro zápasy vždy většina chybí a pokaždé dáváme mančaft složitě dohromady. Jsou v něm stálice Jirka Kosina, David Jurečka nebo i Zdeněk Micka, kteří skoro nikdy neschází a tým táhnou. Zbytek sestavy se však neustále mění a často zaskakují veteráni, které jsem ukecal k návratu, aby pomohli v nouzi. A řada opor z minulých let buď přestala s házenou úplně, nebo nastupuje jen sporadicky, v případě mladých bratranců Flajsarových dostává samozřejmě přednost extraliga. Navíc většina kluků trénuje minimálně či vůbec, čímž logicky padá dolů i dlouhodobá individuální výkonnost, o kolektivní sehranosti ani nemluvě. Když k tomu přidáme zlepšení většiny soupeřů, nemohl podzim ani dopadnout jinak. A naše postavení v tabulce bohužel odpovídá tomu, jak na tom v současnosti jsme.“
* Dá se s tím vůbec něco dělat?
„Určitě to jde, ale pro mnoho kluků by házená musela výrazně stoupnout v jejich žebříčku hodnot. Na jednu stranu nemám problém pochopit, že děláme sport na de facto zájmové úrovni bez jakéhokoliv finančního výdělku a většina hráčů tak dává přednost zaměstnání, škole nebo rodině. Na stranu druhou si myslím, že se tohle všechno dá aspoň částečně skloubit tak, aby třeba jeden trénink týdně plus zápas šlo zvládnout. Nejde to pochopitelně u všech a vždycky, ovšem tak obrovskou míru absencí jako my nemá v soutěži asi nikdo. A pokud někdo má házenou až někde vzadu za několika jinými koníčky, je to ještě hůř řešitelné. Provozujeme kolektivní sport, kde je elementárně důležitá vnitřní zodpovědnost k týmu. Jakmile všechno dopadá tak, že se skoro ani nesejdeme na tréninky a na utkání potom opakovaně látáme sestavu, jak se dá, je to opravdu těžká práce.“
* Co tedy dál?
„Do konce kalendářního roku 2019 nastal klidový režim, přípravu zahájíme zkraje ledna. Podstatné bude si všichni společně sednout a domluvit se, že zkusíme házené dávat v rámci možností aspoň o něco víc. Jinak se z posledního místa výš nepohneme. Sestup by nám sice neměl reálně hrozit, neboť soutěž má pouze jedenáct účastníků a při trvalém nezájmu o postup z regionálních lig by ani jedenáctý celek konečného pořadí naší druholigové skupiny neměl spadnout. Přesto vidět Prostějov takhle úplně dole není vůbec pěkný pohled, mně osobně je z něj popravdě nanic. Jediná cesta ke zlepšení je zkonsolidovat se, dát tomu víc a zamakat. Uvidíme po Novém roce, jestli to nějak půjde.“