Kouč Michal Janeček: „Chtěli bychom vyhrávat více zápasů než doteď a s omezeným kádrem dosáhnout co nejlepšího výsledku, abychom neměli nějaký propad.“

Nelehkou sezónu prožívá s juniorkou trenér Michal Janeček, který je současně také sekretářem klubu. Operuje s omezeným kádrem, na němž se podepisuje nedostatek prostějovských odchovanců, kterému se výsledkově nedaří. Přesto chce se svými svěřenci, kterým už do mužů chybí jen kousíček, pořád dosáhnout co nejkvalitnějšího umístění. Ještě více by však tým rád stabilizoval.

* Jakými úkoly jste v letošní sezóně obdařen jako sekretář?
„Sezóna oficiálně začala už 1. května, tehdy jsem se jí začal zabývat. Čekala mě výměna registračních průkazu za úplně nové. Staré průkazy se musely vybrat, poslat do Prahy, musely se nachystat podklady pro nové. Když jsme je obdrželi, musely se všechny zkontrolovat, jestli nejsou prošlé. Poté jsme je připravili na další mistrovský ročník. Tohle všechno se dělalo od června do začátku září. Další věci, které pode mě jako pod sekretáře spadají, jsou zajištění soutěžních utkání, v srpnu to byly přáteláky, od září jedeme naostro. Muselo se kolem toho zařídit plno věcí, časomíra, zdravotníci, časy a data zápasů. V sezóně nás čekají další úkoly, které budu muset splnit. A na povel budu rozhodně mít ještě další organizační věci.“
* Jak se práce sekretáře kombinuje s prací trenéra juniorky? Je to jiné, než když jste byl u dorostu?
„Jiné to není. Naopak si myslím, že mám o něco málo více prostoru. Tréninky juniorky se konají ještě později, než je míval dorost. Práci si tak mohu zorganizovat ještě lépe, prostoru mám vcelku dost a je to v pohodě.“
* Jaké jsou ambice juniorského týmu v probíhající sezóně?
„Jak už jsem několikrát zmiňoval v předešlých rozhovorech, zásadním cílem je pro mě s juniorkou stabilizace kádru. Prostějovských hráčů je málo, takže musíme spoléhat i na hráče z jiných klubů, jako jsou Přerov nebo Olomouc. Kluci k nám odtud mají vyřízené střídavé starty, pokud zrovna nemohou dojet, doplňujeme tým hráči z dorostu. Budu rád, když se juniorský kádr podaří co nejdříve stabilizovat, aby všechno nestálo na pár lidech. Výsledkové cíle žádné stanovené nemáme, jdeme zápas od zápasu a uvidíme, na co to nakonec bude stačit. Pokaždé nicméně chceme předvést co možná nejlepší výkon.“
* Jak se stabilizace kádru daří?
„Moc ne, není kde brát. Jsem domluvený s přerovským trenérem, že pokud by doplnili kádr a někdo se jim uvolnil, okamžitě nám ho pošlou. Pořád čekáme a trpělivě zkoušíme všechny možnosti. Každý týden telefonuji, kam se dá, aby nám to alespoň počtově sedělo. Hrát celou sezonu na jedenáct, dvanáct hráčů je strašně složitá věc. Kluci pak jsou špatní, že ve třetích třetinách odcházíme psychicky a prohráváme. Ani nás trenéry to pochopitelně netěší. Pokud to půjde, doplníme kádr alespoň tak, abychom mohli hrát na tři útoky a pět obránců.“
* Jak jste tedy spokojený s výkony a přístupem hráčů z Přerova, kteří se v Prostějově objevují?
„Nemám s nimi žádný problém. Vždycky, když přijedou na utkání, si svou práci odvedou. Mají i příkladný přístup k hokeji. Pro naše prostějovské hráče to je jenom dobře, mohou si z nich brát příklad a něco se od nich přiučit.“
* Jaká je dohoda ohledně jejich uvolňování?
„Už od založení SK Prostějov 1913 byla spolupráce s Přerovem nastavená dobře. Jelikož v Přerově u hokeje pracují kluci, které znám už hodně dlouho, spolupracuje se nám parádně. Kdyby to tak bylo i u ostatních klubů, bylo by to super. Nemůžu si vůbec stěžovat. Naopak musím kolegy z Přerova pochválit. Kdykoliv jsme něco potřebovali, vyšli nám vstříc. Jsem za to moc rád a doufám, že se spolupráce bude do budoucna ještě prohlubovat.“
* Ohledně ruského útočníka Savvy Shchipakina, kmenového hráče Přerova, počítáte s tím, že v klubu bude celou sezónu?
„O Savvu měl pořád zájem Přerov, ale on chtěl hrát v Prostějově. Čekali jsme však, jak se rozhodnou Zubři, kteří jsou v Česku jeho mateřským oddílem. Nakonec se ale Shchipakin nějakým způsobem v Přerově domluvil a ten nám jej podepsal na celou sezónu formou hostování. Můžeme jej tak využívat jak v dorostu, tak v juniorce.“
* Věkem je dorostenec, ročník 2004, jak se jeví v juniorce?
„Fyzicky je na tom docela dobře, je to kus chlapa. Jsou ale věci, které mu dělají problémy. Třeba dodržování taktiky, je zvyklý si na ledě dělat, tak trochu co chce. Ze své pozice útočníka si na ledě musí plnit nějaké povinnosti, které od něj vyžaduji. Nevím, jestli rozumí, ale snažím se mu to vždycky vysvětlit, namalovat. Sice kýve, že tomu rozumí, ale ve hře to zatím vidět nejde. Pokud to nicméně zvládne změnit, jeho výkon ještě stoupne a bude více platný pro tým.“
* Mohlo by na něm mužstvo juniorky do budoucna stát?
„Záleží na tom, jestli zůstane. Pokud ano, tak až doroste do juniorského věku – ještě dvě sezóny má čas – bude pro naši juniorku stoprocentně přínosem. Fyzicky je na tom velice dobře už teď. Pokud se naučí taktiku, může hodně pomoci.“
* Jak se s ním komunikuje?
„Česky rozumí, ale moc nemluví. Nebo aspoň já jsem toho z něj moc nedostal. (smích) Vždycky, když se s ním bavím, kýve hlavou. Je vidět, že chápe, ovšem byl zvyklý na jiný styl hokeje a s taktikou, jak jsem říkal, bojuje. Nyní jej směřujeme trochu jinam. Věřím, že to nakonec povede k úspěchu.“
* Výsledkově se juniorce SK 1913 moc nevede. Proč?
„Do většiny zápasů jsme nastoupili v jedenácti či dvanácti lidech. Skoro polovinu z nich přitom tvořili dorostenci, což je složitá situace. O to víc, když na druhé straně hřiště nastoupil například soupeř typu Kroměříže s osmi hráči ročníku 2000 trénujícími s A-mužstvem. Rozdíl oproti našim klukům ročníku 2004 byl obrovský. Zkušenostmi i fyzicky. Navíc jsme v utkáních nezvládali třetí třetiny hlavami. Na začátku jsme dostali jednu blbou branku a psychicky se položili. Výsledky pak byly mnohdy divoké, i když hra tomu neodpovídala.“
* Vítězství jste získali jen ve dvou případech, pokaždé proti Hodonínu.
„Na oba zápasy s Hodonínem jsme se sešli v maximálním možném počtu hráčů. Přijeli všichni kluci z Přerova, kteří mohli. V tu dobu totiž zrovna Přerov nehrál, měl volné kolo. Udělali jsme z nich celou lajnu, takže jsme mohli hrát na tři útoky. Ten přerovský soupeře převyšoval a nastřílel většinu branek. Díky tomu jsme Hodonín v obou případech předčili. Kdybychom stejné podmínky měli i v dalších duelech, nasbírali bychom více výher. Určitě ještě takové dvě jsme přidat mohli.“
* Dá se stavět na mládí?
„Musím říct, že se zhostili těžké role statečně. Perou se s tím opravdu velmi dobře, zacelili díru po hráčích, kteří nám v kádru chybí. Hlavně útočník Tomáš Tábor a brankář Matěj Dubský jsou takoví, jak já říkám, ‚držáci‘. O našich dalších klucích nechci říct, že by zklamali, ale ukazuje se, že loni nebyli hlavními lídry týmu. Letos to stojí vyloženě na nich, ovšem oni ještě ‚nedozráli‘ tak, aby tým táhli. Zatím na to nemají mentální ani fyzickou výkonnost.“
* S čím jdete do zbytku soutěže?
„Chtěli bychom vyhrát více zápasů než doteď. Všechno ale bude závislé na počtu, ve kterém se budeme scházet. Od toho se bude odvíjet celá naše hra.“
* Co vůbec říkáte na systém vaší juniorské soutěže. V první části jste měli jen čtyři soupeře...
„Každý, kdo se kolem hokeje pohybuje, má na situaci kolem juniorky svůj vlastní názor. Podle mě je to, co se stalo, dost nešťastné. Na tříúrovňovou soutěž nejsou kapacity hráčů. My máme v juniorské kategorii vlastních odchovanců málo. Když ale komunikuji s kluby z vyšších soutěžích – Šumperkem, Olomoucí, Přerovem – zjišťuji, že s hráči je problém všude. Čtyři lajny už je luxus, který snad nemají ani v Olomouci. Stejně tak není vůbec šťastná věc nesportovní vyřazení Přerova, Havířova a Vsetína z nejvyšší juniorské ligy. Pokud chtěl svaz udělat redukci, měl to provést sportovní cestou. Teď to má důsledky v podobě soudů, zastavování soutěží… Juniorka by měla být osekaná, to ano. Můj názor je, že by její nejlepší soutěž měla mít stejnou kapacitu jako extraliga mužů. A pak, ať se to řeže, je to nekompromisní. Ale ne postupovat takovým způsobem, jakým to svaz směřuje! Takhle ani hráči nebudou na seniorský hokej pořádně nachystaní. V nesestupové soutěži nebudou pořádně otrkaní, nebudou se umět vyrovnávat se skutečným tlakem…“
* Dá se říct, že nebýt některých událostí z minulosti, potýkal by se Prostějov ohledně juniorky se stejnými potížemi způsobenými svazem jako Přerov a spol.?
„Řekl bych, že asi ano. Když jsem odcházel z Prostějova do Havířova, byla juniorka na úrovni Přerova. Potom spousta kluků odešla… Ale těžko se to celkově hodnotí. Co by bylo, kdyby. Nevím, jestli by ti kluci odešli, nebo ne.“
* Má Prostějov do budoucna ambice postoupit s juniorkou do druhé nejvyšší soutěže?
„Jako klub máme své cíle a jedním z nich je posunout dorost a juniorku o soutěž výš. Chceme se posouvat dál, vychovávat si vlastní hráče. Nemůžeme přece mít ambice hrát jenom ty nižší soutěže. Všichni uděláme maximum pro to, aby se mládež v Prostějově vrátila tam, kde byla.“
* Akademií ČSLH, předpokládám, hned tak nebudete ...
„Představa je to moc pěkná, ale obnáší to strašně moc věcí. Například druhou ledovou plochu, což je pro nás zatím hudba budoucnosti. Stojíme nohama na zemi a snažíme se postupně pomalými krůčky posunovat kupředu. Na metu akademie se zatím ani nepokoušíme dosáhnout, protože by to momentálně nemělo vůbec smysl.“
* Jak se hokejově daří vašemu synovi Michalovi?
„Syn odešel do Chomutova, kde se mu strašně líbí. Podmínky tam mají slušné. Soutěž se jim ze známých důvodů přerušila, teď tak hrají O pohár DHL. Samozřejmě jej sleduji a přeji mu, ať se mu daří. Čeká jej poslední rok v juniorce, tak ať má slušný odrazový můstek do mužů. Uvidíme, co bude příští rok.“
* Sledujete více svého bratra Martina, když teď trénuje v Šumperku?
„Jasně že sleduji. Voláme si a bavíme se, jak se v Šumperku má. Podmínky mu vytvořili slušné, ambice mu také nechybí. Bude chtít udělat co nejlepší výsledek a namířit klub k boji o postup do první ligy.“
* Na co se v této sezóně nejvíce těšíte?
(úsměv) „Těším se, že se juniorka zase posune. S omezeným kádrem chceme dosáhnout co nejlepšího výsledku, abychom neměli nějaký propad. Spíš bych ale řekl, že je to takové mé přání, než že se těším.“