„TOUHA VYPRCHALA, PŘIŠEL MŮJ ČAS“ Tenista Tomáš Berdych popsal konec profesionální kariéry

Dlouhých sedmnáct let se Tomáš Berdych (na snímku) pohyboval na světovém tenisovém okruhu. Poctivým přístupem a velkou profesionalitou se dostal mezi absolutní elitu, jejíž se stal pevnou součástí. Dosáhl na wimbledonské finále v roce 2010, společně s parťáky slavil hned dvakrát triumf v Davisově poháru. Jeho kariéra se přitom obešla bez výstřelků, na kurt vždy přicházel maximálně připravený. Spoléhal na fyzickou kondici, kterou jeho náročný způsob hry vyžadoval. Dlouho si to mohl dovolit, protože jeho tělo zvládalo náročné tréninkové dávky. V posledních letech ale začalo vypovídat službu a podepsalo se pod ukončení kariéry nejlepšího českého tenisty století. „Věkem ještě nejsem starý, dohnaly mě okolnosti. Ale nekončím zklamaný. Jen bych se trápil. To nemám zapotřebí. Čeká mě další životní etapa, na kterou se těším,“ prohlásil na tiskové konferenci v Praze bezprostředně po návratu Londýna, kde vzešlo definitivně ve známost ukončení skvělé kariéry dlouholetého hráče TK Agrofert Prostějov.

* Bylo těžké sednout si a říct, že je konec?
„Ani ne. Když jsem se rozhodoval, vzal jsem si papír, že si napíšu plusy a minusy. Najednou jsem měl ale plnou stranu minusů a neviděl jsem plusy. Vůbec nedávalo smysl pokračovat. Bylo to vlastně docela snadné.“
* Nevypadáte, že by vám tenis chyběl…
„Jednoho dne jsem se probudil a měl zvláštní pocit, jako by ve mně něco zhaslo, jako by mi někdo něco vzal. Nešlo o to, že bych neměl chuť jít na kurt. Ale cítil jsem, že bych spíš chodil za doktory a fyzioterapeuty, aby mě dali dohromady. Bylo by to další trápení a to už jsem nechtěl opakovat.“
* Lékaři vám ale mohli prodloužit kariéru. Nestálo za to ještě jednou objet turnaje s raketou?
„To jsem mohl. Objíždět malé turnaje nebo kvalifikace a motat se ve druhé polovině světové stovky. Tak bych asi ještě dvě sezóny vydržel. Ale tohle by si moje kariéra nezasloužila. Při rozhodování jsem myslel i na to, jaký jsem byl a kde jsem se v žebříčku pohyboval. Konec přišel v pravou chvíli.“
* Jak hodnotili vaše rozhodnutí nedávní soupeři?
„Potěšil mě například Andy Murray. Gratuloval mi s uznáním ke kariéře. Psal, že to muselo být těžké rozhodování Vyjádřil mi respekt, že jsem dokázal takový verdikt udělat. Byl v podobné situaci, kariéru mu zachránila náročná operace. Něco takového osobně neplánuji, v tom jsme opravdu jiní.“
* Ulevilo se vám od definitivním rozhodnutí?
„Vlastně ano. Celý život jsem měl dopředu nalajnovaný. Tréninky, cestování, zápasy. Občas si pořád chystám večer budík a pak mi dojde, že nemusím vstávat. Je to příjemná změna. Být v klidu, bez stresu. Nikam nespěchám.“
* Přijde doba večírků?
„Na to jsem nikdy nebyl, nejsem noční pták. Všechny věci kolem životosprávy jsem měl vždy v sobě přirozeně. Spíš počítám s tím, že se budu pořád hýbat. Když končí vrcholový sportovec, není dobré nechat tělo zahálet.“
* Nebude vám tenis chybět?
„Ten pocit nemám. Už je ze mě tenisový divák. Ani příliš nesleduji výsledky. I podle toho je vidět, že jsem skončil v pravý čas."

* Jak jste si užil loučení v londýnské O2 areně v průběhu Turnaje mistrů?
„Přirozeně to do sebe všechno zapadlo. Vždy jsem se snažil, aby sezóna končila postupem na Turnaj mistrů. Šestkrát jsem se na Masters kvalifikoval, to se každému nepodaří. Bylo fajn to takhle propojit a zavzpomínat si na nejhezčí tenisové okamžiky. Koneckonců právě v Londýně jsem se dostal do finále Wimbledonu, což je můj největší tenisový zážitek. Také z tohoto důvodu to byl příjemný a pohodový večer.“
* Rozloučil se s vámi i Roger Federer?
„Přijeli jsme do haly před jeho semifinálovým zápasem, i tak si udělal čas a přišel se pozdravit a prohodil pár vět. Byl to jeden z nejhezčích momentů celé akce. Ozvala se ale řada dalších. Třeba Bára Strýcová. Zpráv bylo hodně, nějakou dobu potrvá, než se tím proberu.“
* Stál jste vedle hráčů, kteří kariéru ukončili chvíli před vámi. Debatoval jste s nimi, jak zvládli přechod do „civilního“ života?
„Ano, a jejich odpovědi byly hodně podobné. Všichni jako první řekli, že jakmile opadl obrovský zápřah, úplně se jim změnil svět. A to už spousta z nich má rodinu, malé děti. To jsou věci, které mě taky čekají. Ale to není zatím aktuální.“
* Někteří u tenisu zůstali v různých rolích. O něčem takovém neuvažujete?
„V tuto chvíli na to nechci odpovídat, uvidíme, co přinese čas. Ale současně si nemyslím, že by třeba nabídka na trénování byla varianta, o které bych prioritně uvažoval. Kdybych takovou potřebu měl, objevila by se řada možností. Třeba David Ferrer z tenisu téměř nevypadl. Chystá se pomáhat Baptistovi, chce hrát veteránské turnaje. Asi pohyb extrémně potřebuje.“
* Jak byste chtěl, aby na vás fanoušci vzpomínali?
„Při tréninku a zápase jsem se vždy snažil udělat maximum. Tak mě rodiče vychovali. Udělal jsem chyby, ale taky vyhrál spoustu zápasů. To byl můj jediný nástroj, jak ovlivňovat lidi, každý si na mě nějaký obrázek udělal. Někdo má takový pohled, někdo jiný. A já jim ho nechci brát. Jsme sportovci, nejsme politici a nehrajeme na preference.“
* Umíte bez rozmýšlení vypálit, co vám tenisová kariéra dala?
„Samozřejmě slávu a peníze, ale mělo to svůj vývoj. Odmalička jezdíte po turnajích, kde si uvědomíte, že nejste na výletě. Je třeba něco předvést. To vás naučí disciplíně a pracovitosti. Naučíte se zvládat stresové situace. To všechno se člověku hodí. Tenis mi dal opravdu strašně moc i z pohledu dalšího života.“
* A o co vás připravil?
„O spojení s vrstevníky a kamarády. Tenis je individuální sport, pořád jste vlastně sám. A když už přijde pauza, potřebujete odpočívat, načerpat nové síly. Takže na nějaké volnočasové aktivity nemáte prostor. Je to takový osamělý život. O to je teď příjemnější, že můžu podnikat řadu věcí s partou a kamarády.“
* Který osobní úspěch řadíte ve vlastní tabulce na první místo?
„Každé vítězství bylo důležité, protože pomáhalo k umístnění na žebříčku. Ale největším zážitkem bude finále Wimbledonu 2010. Grandslamy jsou prostě nejvíc. Hodně vysoko jsou také triumfy v Davis Cupu. Hráli jsme za celou zemi v obrovských halách. Byly to úplně jiné emoce než na běžných turnajích.“
* Na okruhu jste vyhrál přes šest stovek zápasů. Nebude vám ten opojný pocit chybět?
„Stát na kurtu po vítězství bylo pro mě vždy nejvíc. Ale patří to už do minulé životní etapy. Musím si najít něco jiného.“
* Loni kariéru uzavřel Radek Štěpánek, letos Lucie Šafářová. Jaká byla generace, která postupně odchází?
„Poslední předrevoluční. Byla to blbá doba, ale pro nás vlastně výhodná. Neměli jsme řadu lákadel, nebyly mobily. Tak jsme pořád hráli tenis. To ovšem neznamená, že nastupující generace nebudou tak šikovné a úspěšné. Budu jedině rád, když mi vyvrátí dojem, že jsme byli lepší.“
* Mužský tenis doufá, že se prosadí trio Forejtek, Lehečka a Svrčina. Mají šanci?
„Na to neumím odpovědět, nemám je nastudované. V každém případě se začínají škrábat nahoru. Rozhodně je budu sledovat.“
* Máte představu, jak budou vypadat vaše příští týdny, měsíce a roky?
„Budu se věnovat svým nejbližším. Během kariéry jsem musel být sobec. Teď to tak nebude. Manželka Ester mi během osmi let obětovala strašně moc, chci jí to vynahradit. Pokud se pro něco rozhodne, bude mít mojí podporu.“
* Takže dojde na avizované stěhování do New Yorku?
„Může to tak být, pokud se pro modeling rozhodne. A až jednou řekne, že s tím končí, vrhneme se na děti. Zatím je na ně ještě pořád dost mladá.“
* Nechystáte se cestovat?
„To je také v plánu. Mám některé destinace, které mě lákají. Chci projet Jižní Ameriku, vidět hory. Nebyl jsem třeba v Africe na safari. To jsou věci, které chci zažít, a teď na to bude prostor.“
* Svět jste již procestoval několikrát. Bude to bez tenisu jiné?
„Naprosto ve všem. Je obrovský rozdíl cestovat bez raket. Třeba v Jižní Americe jsem hrál Davis Cup, ale nic z tohoto světadílu neviděl. Poznal jsem spoustu hotelů a tenisových kurtů, to se teď změní.“
* Když jste zmínil rakety, kde skončily ty vaše?
„Uklidil jsem je do sklepa. Po ruce teď budu mít spíš lyže nebo kolo. Ale nebylo to kvůli tomu, že by mi vadilo mít je na přímo očích. Jen mám rád pořádek a nechtěl jsem, aby mi doma překážely.“ (úsměv)
* Jak dlouho tam zůstanou?
„To se uvidí. Zatím je to tak, že pokud si jdu zahrát a udělám špatný pohyb, musí mě někdo narovnat a dát záda zase dohromady. To není nic, co by mě lákalo. U jiných sportů takové problémy nemám.“
* Ale hovoří se o tom, že byste mohl v Prostějově příští rok odehrát exhibici při MONETA Czech Open...
„Volal mi pan Černošek a já mu řekl, že v Prostějově bych si exhibici zahrál. Ale do léta je ještě dost času, takže nedokážu říct s určitostí. Zkusím si předtím jít zahrát, a pokud to bude vypadat dobře, tak si zahrát půjdu.“

TOMÁŠ BERDYCH

* narodil se 17. září 1985 ve Valašském Meziříčí
* dnes již bývalý český tenista a dlouholetý hráč TK AGROFERT Prostějov
* s tenisem začal v pěti letech, do profesionálního tenisu vstoupil v sedmnácti letech
* v průběhu kariéry vyhrál na okruhu ATP třináct titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře
* jako druhý český tenista postoupil alespoň do semifinále dvouhry na všech grandslamech, jeho maximem bylo wimbledonské finále 2010
* je dvojnásobným vítězem Davisova poháru
* v roce 2012 vyhrál s Petrou Kvitovou Hopman Cup
* jeho maximem na žebříčku ATP bylo 4. místo v květnu 2015
kariéru ukončil poměrem zápasů 634 vyhraných versus 334 prohraných v singlu a 103 vítězných oproti 110 neúspěšným v deblu
* v profesionální kariéře si na turnajích vydělal celkem 29 050 319 amerických dolarů hrubého
zajímavost: v letech 2002 až 2011 byl přítelem české tenistky Lucie Šafářové, poté se jeho partnerkou stala o sedm let mladší zlínská modelka Ester Sátorová, dříve tenistka TO Napajedla, přičemž oba se poznali na tenisových kurtech již v dětství a načež na lednovém Australian Open 2015 pár oznámil zasnoubení, aby v polovině července 2015 následoval sňatek v Monte Carlu