„Od trenérů očekáváme práci na sto padesát procent,“ neskrývá náročnost Pavel Kumstát, člen VV SK 1913

Na prostějovské mládežnické trenéry klade Pavel Kumstát nemalé nároky. Chce po nich, aby trénovali (vice než) naplno a do své práce vložili i srdce. Sám bývalý obránce Znojma, Vítkovic či slovenského Popradu se zkušenostmi z české reprezentace vypomáhá v případě potřeby s týmy starších a mladších žáků. Především se ale angažuje ve výkonném výboru eskáčka. Roli tam má stále stejnou, nic na tom nezměnil ani letní odchod expředsedy Milana Sedla.

* Co máte jako člen výkonného výboru v této sezóně na starost?
„Doufám, že právě jako člen výboru čím dal méně věcí. (pousměje se) Jako klub jsme se totiž již stabilizovali a tím pádem už řešíme jen provozní věci. Nebo třeba problémy s rodiči, kterým se něco nezamlouvá a dělali by to jinak, samozřejmě daleko lépe než my... Vždycky, když se vyskytne něco, co se musí řešit, tak operativně svoláme výkonný výbor. Jinak se scházíme přibližně jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní. Nejvíce času v kanceláři tráví Martina Marková a Marek Černošek, protože já a Radek Mudrla se věnujeme zaměstnání a nemůžeme tam být každý den. Za to jim musím poděkovat a velmi si toho vážíme. Ale v podstatě všechny větší problémy a důležitá rozhodnutí řešíme společně.“
* Jak se vaše role změnila po odchodu Milana Sedla, kdy se výbor zúžil na čtyři lidi?
„Nijak. Změnila se role Martiny a Marka. Marka jsme si zvolili novým předsedou a Martina přebrala veškerou dokumentaci, smlouvy se sponzory a podobně. A musím říct, že v tom má daleko větší pořádek. Je to prostě ženská, která nás a po nás musí stejně vše ještě jednou zkontrolovat.“ (úsměv)
* Jak se vám spolupracuje s Markem Černoškem, v pořadí historicky druhým předsedou SK Prostějov 1913?
„S Markem se známe od pěti let, hráli jsme spolu odmalička hokej, takže se nám spolupracuje dobře. Někdy se shodneme, někdy ne, ale většinou jej vždycky přesvědčím, že mám pravdu já. (úsměv) On má ten dar, že umí mluvit k více lidem. Já jsem spíše takový trošku introvert, ale to neznamená, že si nechám všechno líbit. Takže v praxi to znamená, že když něco rozhodneme ve čtyřech lidech, tak on je ta osoba, která to pouští ven.“
* Jakým způsobem jste dávali dohromady složení jednotlivých realizačních týmů pro probíhající sezónu?
„Jednoduše. Věděli jsme, že potřebujeme více profesionálních trenérů, protože máme čím dál víc dětí. A nelze to dělat jen s trenéry na dohodu, kteří při tom ještě chodí do práce. Oslovili jsme Martina Půčka a Pavla Musila, několikrát jsme se s nimi potkali a po několika sezeních, kdy jsme měli na trénování stejný názor, jsme se s nimi domluvili. Dalším pro nás důležitým bodem byla dohoda s Mikulášem Mihňákem, který už tu vloni trénoval a chce se trénování také věnovat naplno. Jsou to všechno mladí kluci, kteří hokej miluji a jsou velmi inteligentní a pracovití. Ostatní kategorie jsme měli pořešené.“
* Jaká očekávání máte obecně od trenérů jednotlivých kategorií.
„Na to je jednoduchá odpověď, od trenérů všech kategorií očekáváme práci na sto padesát procent. Aby trénování dělali srdcem a vychovávali děti nejen po hokejové stránce. U mladších kategorií po nich vyžadujeme, aby se věnovali více všestranné sportovní přípravě. To znamená, provozovali co nejvíce jiných sportů v tělocvičně a hlavně hry. U starších už se mají postupně zaměřovat i na fyzickou připravenost, taktiku a s tím i výsledky. Bohužel u starších děti není taková konkurence a někteří dokonce tvrdí, že hokej hrají, jen aby něco dělali. Chtěli bychom mít co nejvíce dětí, abychom mohli říct: ‚Ty nemakáš, tak nehraješ. Místo tebe půjde druhý'.”
* Nyní to pojďme vzít popořadě, vyjádřete se ke každému realizačnímu týmu kategorií SK Prostějov 1913.
„U juniorky působí Michal Janeček spolu s Liborem Miškovským a Markem Černoškem, kteří to mají těžší v tom, že musejí spoléhat na hráče z ostatních klubů. Prostějováků je totiž málo, tím pádem se hůře organizuje trénink i vše ostatní. Musíme ale vydržet, až nám dorostou kluci z dorostu, kde se nám už podařilo vytvořit konkurenceschopný tým. Ten vedou Martin Půček, Pavel Musil, Martin Tománek a Marek Černošek. Starší a mladší žáky vede Filip Smejkal, Adam Wind, Radek Vrba a já. Ročník 2009 zase vychovávají Pavel Musil s Martinem Půčkem a Markem Černoškem. Čtvrtou třídu – ročník 2010 – má na starost Radim Zbránek spolu s bratry Davidem a Jakubem Krampolovými a Honzou Krištofíkem. Početnou skupinu dětí ročníků 2011 a 2012 se snaží ukočírovat Mikuláš Mihňák spolu s Lukášem Dubou a pomáhají jim i Ota Kovář, Jan Klacl a Simon Hejduk. A protože má Mikuláš i přípravku spolu s Radimem Zbránkem, tak kromě výše jmenovaných je u toho například i Patrik Liška. Nesmím zapomenout ani na trenéry brankářů, kterými jsou Dalibor Sedlář a Štefan Žigárdy. Vyzdvihnout musím rovněž kondičního trenéra Davida Skřivánka, který je u ‚A'-týmu Jestřábů, ale velmi nám pomáhá u starších kategorií. Trenérů je tedy opravdu hodně, a to nepočítám tu spoustu dalších a nejlepších trenérů na tribuně.“ (smích)
* Jaký cíl si jste si osobně kladl do již rozběhnutí sezóny?
„Do každého ročníku si kladu ty nejvyšší cíle s danými kategoriemi. V kolektivním sportu ale vždy rozhoduje, jaký máte kolektiv, z kolika dětí vybíráte, jestli je v ročníku nějaký tahoun, který ostatní táhne dopředu, jak jsou děti vedené rodiči. Prostě je tam tolik faktorů, že je velmi těžké všechno vyhrávat. Z dlouhodobého hlediska bych chtěl, abychom v každém ročníku měli aspoň dvacet dětí, které to bude bavit a budou ten hokej chtít hrát a milovat. Jenom tak můžeme vychovat nějaké hráče, kteří to můžou někam dotáhnout.“
* Jak hodnotíte spolupráci s ‚A'-týmem Jestřábů?
„Spolupráce s prvoligovým týmem je podle mě bezproblémová. Více to ale nemohu posoudit, protože to spíše řeší Marek Černošek.“
* Do jaké míry se dostanete na led se staršími a mladšími žáky?
„Tak to je podle toho, jestli mě Filip Smejkal potřebuje. Třeba když nachystá trénink na stanoviště, tak je potřeba více trenérů. Záleží také, kolik toho máme ve firmě. Ale uvidím, jak to bude dál. Chci chodit co nejvíce a dohlížet, aby se kluci v tréninku naučili chovat jako profíci a odmakali vše naplno. Aby jim ten přístup zůstal, i když nebudou hrát hokej. A samozřejmě jim poradit hokejové věci, když už jsem to hrával.“ (smích)
* Co se jim na ledě snažíte předat?
„Spolu s trenéry chceme, aby vytvořili partu, táhli za jeden provaz, aby se navzájem povzbuzovali, aby si pomáhali, chovali se k sobě pěkně, měli k sobě respekt a podobně. Aby, až budou staří jako my, měli na co vzpomínat. Ne všichni totiž budou hokej hrát profesionálně, tak ať se třeba schází jako moje generace, můj ročník i po ukončení hokejové činnosti.“
* Řešil s vámi Marek Černošek nějak celoklubovou koncepci, dáváte ji společně dohromady?
„Koncepci řešíme, pořád na ní pracujeme. Nějakou představu máme a neustále ji rozvíjíme. Ale nebereme to jako šablonu, podle které se musíme striktně řídit.“


Speciální příloha MLÁDEŽNICKÝ HOKEJ vyšla jako součást tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerniku v pondělí 18. listopadu