Lucie Nová: „Moc děkujeme fanouškům!

Spíš tiše a nenápadně se mladá smečařka Lucie Nová (na snímku) stala za poslední rok ze střídající hráčky jednou z největších opor prostějovského družstva. Třiadvacetiletá volejbalistka to potvrdila i proti Královu Poli jak nejlepšími statistickými čísly, tak svou klíčovou rolí během kritické pasáže. Ve druhé sadě prohrávaly domácí ženy 12:22, ona přišla na podání a šňůrou účinných servisů klíčově pomohla k vyrovnání na 22:22 s následným vítězným obratem.

* Co říkáte na celkově dost divoké střetnutí?
„No, jak bych to shrnula... Pan trenér říkal, že nám to nešlo na přihrávce, s čímž bych při pohledu na statistiky souhlasila. Příjem jsme měly o dost horší než soupeřky, to je pak vždycky těžké útočně kombinovat a zakončovat rychle proti jednoblokům. Trápily jsme se hlavně ve druhém setu, ale tím víc ráda jsem za způsob, jakým se nám povedlo otočit velkou ztrátu. Doma jsme ubouchaly další výhru 3:0 a máme radost, že se to fanouškům líbilo.“
* Úvodní sadu jste ovládly 25:12. Co se stalo v té druhé?
„Řekla bych, že první set byl možná až moc jasný. To pak svádí k polevení, proto jsme si s holkama říkaly, že po tak jednoznačném průběhu nesmíme nic podcenit a dál makat. Což se nepodařilo, Brno nám stejně odskočilo. A navíc hrozně moc. Naštěstí jsme to ještě obrátily.“
* Prohrávat 5:18 na vlastní palubovce je asi příliš, ne?
„Jo, nedařilo se nám vůbec nic. Ve volejbalu se tohle někdy stává, i když nevím přesně proč. Prostě to najednou přestane jít úplně všem z týmu, nikomu se nedaří, každý chybuje. A čím víc chybu nechcete udělat, tím je to horší, až kazíte i obyčejné jednoduché věci.“
* Zažila jste někdy zvrat ze 7:20?
„Asi ne. Za stavu tuším 5:14 jsme si při oddechovém čase říkaly, že máme ještě půlku setu před sebou a pořád s tím jde něco dělat. Potom však soupeřky odskočily až na těch 7:20, což je s dvaceti body jednoho družstva vlastně už koncovka. Tam pak stačí jedna blbá chybička a závěr se strašně rychle blíží, proto se takové skóre otáčí nesmírně těžko. My jsme to tentokrát zvládly. Ukázalo se, že protihráčky jsou asi ještě labilnější než my, čehož jsme využily.“ (smích)
* Jak jste se cítila na servisu při stěžejní desetibodové šňůře z 12:22 na 22:22?
„Samozřejmě jsem byla nervózní, nebudu říkat, že ne. (směje se) A říkala si: hlavně nepokaž! Tím větší buchtu jsem pak dávala, některá podání letěla snad pět metrů do autu. Ale soupeřky to naštěstí pořád braly. Sama moc dobře vím, že na přihrávce je to stokrát horší než na servisu, i proti zdánlivě lehkému podání. Hlavní je v takové chvíli nezkazit, aby chybu mohl udělat protivník. Což zafungovalo.“
* Máte hodně mladý kolektiv a přesto šest triumfů 3:0 na vlastním hřišti za sebou. Čím si to vysvětlujete?
„Určitě moc děkujeme fanouškům, kteří nás letos táhnou, jejich podpora je super. V domácí hale si víc věříme, tlačíme servisem a pak máme i lepší obranu, daří se nám tady. Teď ale přijedou dva těžcí soupeři Olymp a Šelmy, proti kterým to budeme mít složitější. Chceme jim vrátit porážky a uvidíme, jestli se nám povede udržet sérii výsledků 3:0. (se šibalským úsměvem) Když to řeknu víc vážně, byly bychom samozřejmě rády za jakákoliv vítězství nad takhle kvalitními družstvy.“
* Kromě toho vás do konce základní části čekají venkovní souboje s hratelnějšími mančafty, u kterých byste měly bodovat, že?
„Přesně tak. Hlavně chceme začít venku hrát konečně líp, což nám v téhle sezóně zatím moc nejde. Pokud se zlepšíme, přijdou i body a všechno půjde hladce jako po másle.“ (opět se směje)