AKTUALIZOVÁNO: Zástěra: „NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKOU BYCHOM MĚLI BÝT JEŠTĚ LETOS“

Spousta aktivit, kulturních akcí, každý víkend něco. To je realita plumlovského zámku. Ne vždy tomu tak ale bylo, dříve se jednalo o chátrající památku, navíc prakticky bez kulturního dění. Že se na tom mnohé změnilo vděčí Plumlov nejen městu, ale také partě nadšenců v čele s kastelánem. Ten přenesl do Plumlova před lety zkušenosti z chodu památek ale také kontakty se skupinami, které se zabývají kulturními programy. Zejména však aktivitu a snahu. A Pavel Zástěra (na snímku) kastelánuje na zámku i po sedmi letech. „Jsem z generace, která nebyla nijak svými rodiči rozmazlována, což jsme si s vrstevníky nejednou probírali a porovnávali. A kromě povinností ve škole jsme většinu času dne trávili venku – v polích, stozích, cizích zahradách a na letišti, odkud nás nikdo nevyháněl,“ říká o sobě.

* Kdy začal váš vztah k historii a památkám?
„Když se tak teď zamyslím, nejspíš jsem si historii romantizoval odjakživa, tedy od raného dětství. Mohly za to nejspíš Vávrovy husitské filmy, knihy o válečné historii a určitě i pozitivní a inspirativní přístup paní Vepřekové, mé učitelky z dějepisu. Také k tomu přispěly výlety s rodiči po památkách. To vše pak vygradovalo patnácti lety aktivního historického šermu a aktivní účasti při rekonstrukcích historických bitev napříč staletími a po celé Evropě. To vše jsem opustil v roce 2000 a stal se kastelánem na hradě Sovinec. Díky přátelským vztahům s nemálo kastelány jsem věděl, co taková práce obnáší, ale bylo také několik věcí, které byly pro mě nové. Třeba mobil a počítač.“ (úsměv)
* Představte si, že je vám patnáct a sám sobě byste řekl, že jste kastelánem zámku. Jakou byste sklidil od mladšího já reakci?
„Před patnáctým rokem svého věku bych jistě vzhlížel ke člověku, který dostal důvěru a stará se o takovou historickou stavbu, jako je zámek. Po dvacátém roku bych se zase zajímal o zákoutí a zajímavosti zámku, popřípadě co takový kastelán vlastně dělá. Ale v patnácti letech byly pro mě linie historických staveb v dáli a víc mě zajímaly bližší linie spolužaček.“ (smích)
* Jak vzpomínáte na své začátky v Plumlově?
„Jsem zde od roku 2012. Dá se říct, že jsem věděl, do čeho jdu. Díky praxi na Sovinci jsem měl představu, jak na to, aby byly trochu vidět změny. Na Sovinci, který je v majetku Moravskoslezského kraje, bylo na provoz hradu opravdu málo peněz, ale netušil jsem, že to vše lze řešit i se zlomkem financí na Plumlově. O to větší to byla a je výzva. Bohužel ty změny jdou o to pomaleji.“
* Přenesme se do současnosti. Jak hodnotíte uplynulou turistickou sezónu?
„Celkově měla podobný průběh jako ta minulá. Navštěvovaní jsme byli a to je nejdůležitější. Přesná čísla ještě neznáme, ale nemyslím si, že byl nějaký rapidnější nárůst. Ale uvidíme, i když jsme s prohlídkami zámku skončili v říjnu, pokračujeme v pořádání společenských akcí. Byli tu například zabijačkové hody, sraz velorexů a také uspávání broučků s muzikou a diskotékou pro děti a lampionovým průvodem. Zámek má pak už jen v prosinci adventní prohlídky, což je klasická akce u příležitosti vánočních svátků při svíčkách a muzice. Součástí jsou i vánoční zvyky, je to taková procházka zámkem. Lidem se to líbí, je to udělané hezky.“
* U vašich akcí bych ještě zůstal. Kterou z těch konaných na zámku považujete za nejúspěšnější? A která naopak letos trochu zklamala?
„Návštěvnicky, což je odraz zájmu a úspěšnosti, se nám určitě povedla první šermířská akce. Bylo to o víkendu 21. a 22. dubna. Nebyla ta akce přímo pořádaná námi, ale spřátelenou agenturou, která zde letos dělá asi čtyři události. Jiańak byl průběh sezóny zhruba stejný. Po zimě jsou lidé více nabuzení, chodí více, jaro tak bývá vždycky nejsilnější. Pak zájem opadá. Akcí, u které jsme čekali, že bude hodně navštívená, ale nakonec skončila v průměru, byly sokolnické slavnosti na konci září. Nezklamalo to ale programem. Při stejné propagaci byla první z akcí tří- nebo čtyřtisícová a ta druhá do tisícovky návštěvníků. Jsou ale místa, kde by se při tisícovce návštěvníků plácali po ramenou. Neříkám tedy, že to bylo vyloženě zklamání, spíše to mohlo být lepší. Na jiných památkách jsou letní akce TOP většinou ve spojení s muzikou. To my neděláme, jsou kolem přehrady. Spíše je děláme pro děti, a to jsou přes léto rodiny v zahraničí.“
* My jsme se už před časem bavili o tom, že si zámek Plumlov vyhledávají i lidé ze vzdálenějších končin, než jsou Přerovsko či Kroměřížsko. Setkáváte se tedy i se zahraniční klientelou?
„Ano, na naše akce sice moc zahraničních turistů nejezdí, když už ale přijedou, nejsou zklamaní. Nejsou ale primárně připravované pro ně. Když jsou ale akce jako Hubertské slavnosti a Halloween, které jsou bez vstupného, lidé jsou ale štědří. A vyjde-li počasí, je nádvoří plné lidí. I nabídka stánků, obzvlášť na Hubertských slavnostech, kde je velká možnost ochutnávky jídel, je slušná. Na to dnes populace slyší, někdy je to možná i pro lidi lepší a zajímavější než jiná kultura. I na těchto akcích jsem zahlédl návštěvníky ze zahraničí, byli tu dokonce nějací arabové, dále Španělé, zaslechl jsem i němčinu a angličtinu. Ne že by to byly davy, nejsme u Prahy a nejsme ani Český Krumlov. Ale najdou si nás, najdou si to místo a možná shodou okolností pak tu akci navštíví. Jinak celoročně bych neřekl, že by u nás byla velká návštěvnost lidí ze zahraničí. Prioritně to tak nemáme nastavené. I když v nabídce máme také materiály o zámku v maďarštině a tuším, že je tam i němčina a angličtina.“ (úsměv)
* Platí ale třeba mezinárodní spolupráce s Maďarskem, kterou už dříve Plumlov navázal?
„To je jedna z akcí, kterou už mám víceméně upečenou na příští rok. Ta spolupráce není kdovíjak velká, ale v dnešní době je žádáno mít nějaké vztahy se zahraničními partnery. Tak tento vztah je velice výhodný, jde o městečko u Budapešti Halásztelek. Ta spolupráce je širší než jen s Plumlovem. Je tu výstava amatérských fotografů, která je nejdříve na Plumlově, pak se přesunuje do Rousínova a končí ve foyer divadla v Budapešti. Bývá to dobré, přivezou sem svou kulturu a občas jezdíme i my do Budapešti. Bavili jsme se o tom, že rozšíříme spolupráci jejich a naší ZUŠ, aby děti mohly zažít více zahraničí. Ale to už je hlavně na školách, jak se domluví.“
* Aktuálně se také řeší otázka plumlovského zámku jako národní kulturní památky. Listopad měl být v tomhle směru rozhodující. Zajímalo by mě tedy, zda máte nějaké aktuální informace?
„Oficiálně ne, ale to neznamená, že se nic neděje... (pousměje se) Jsem totiž na konci té hierarchie informací. Když se bavíte s někým z kraje, z ministerstva kultury, tak se mnou dialogy nikdo nevede, neoficiálně mám ale zprávy, že se proces děje, že je to na dobré cestě a ještě letos by se zámek mohl stát národní kulturní památkou. Není to tak, že by prostě vzal někdo pero a podepsal, že se objekt stane památkou. Zasedla jistá komise odborníků, která rozhoduje, jestli jsme, nebo nejsme adepty. Schváleno to bylo na jaře, po čemž následovalo kolečko přes ministerstvo a ve finále to schvaluje vláda. Nyní by to mělo být ve fázi, kdy vláda už má materiál připraven ke schválení.“
* Bude to velký skok pro Plumlov, pokud se to podaří?
„Myslím si, že běžný turista si toho nevšimne, protože barák bude pořád stejný. (úsměv) Ale to, že bychom se stali národní kulturní památkou, je i na podnět pracovníků Ministerstva kultury. Ti vědí, jak se věci mají, že jde o peníze. Aby sem došlo více peněz, než sem chodí. Čerpáme každoročně z fondu záchrany kulturního dědictví, což chodí zhruba milion korun. Musíme mít navíc projekt. Už se to řešilo pár let zpátky, existuje již tedy projekt na obnovu nádvorní zdobné fasády vysokého zámku, což byl základ toho, abychom mohli akci dofinancovat a realizovat. Na Plumlov je to hodně peněz, bavíme se zhruba o sto milionech s tím, že je tam vždy podíl města, což je nějakých dvacet procent.“
* I to je na Plumlov hodně…
„To ano. I kdybychom se pak stali kulturní památkou, tak se nestane, že někdo přijde a řekne: ‚Tady máte peníze‘. Normálně bychom se k nim ani nepřiblížili, jde také o fondy z Norska a evropské peníze. Snáze bychom takto prošli nějakým schvalováním komisemi. Jsme ve spolupráci s inženýrkou, která je schopná nám připravit žádost o evropskou dotaci. Také ministerstvo má nějaký objem peněz, třeba letos uvolnilo miliardu na malé památky. To se na nás nevztahuje, protože je to jen pro obce do čtyř set obyvatel. To zas máme zbytečně moc, takže do toho jsme se nevešli. Díky titulu národní kulturní památky bychom opravu mohli realizovat ne po milionu, tedy během sta let, ale třeba během deseti let. Zde už je reálná šance.“
* Vrátil bych se ještě k pořádaným akcím. Chystáte pro příští rok nějakou novinku či změnu?
„V podstatě každá nová akce je vždy o nápadech a v této chvíli asi nemám kreativní nápad nebo kreativního partnera, který by něco nabídl a já bych udělal wouw. (smích) Tak jak třeba v minulosti přišla paní Lachmanová s baletem. Tehdy to bylo novum, dnes už je to tradice. Zatím to tedy nevypadá, že by něco bylo výrazně jinak než letos. Asi by to bylo prima, ale pohybujeme se vmožnostech, co máme. Jako teoreticky si můžu vymyslet, co chci, třeba pozvat AC/DC. Ale aby se to zase zaplatilo, musely by být peníze stranou. Což nejsou. Je třeba tedy pracovat s možnostmi, co máme. A zatím tak nic nového nechystáme.“

PAVEL ZÁSTĚRA
* narodil se 10. července 1959 v Prostějově
* kastelán plumlovského zámku
* dětství prožil v Prostějově, zejména na sídlišti Šárka
* velký nadšenec do historie, který se věnoval také modelaření, zejména leteckých modelů a účastnil se i republikových soutěží, přičemž zpětně oceňuje nejen výhry, ale hlavně osobnosti, se kterými se mohl setkat
* později se vyučil a pokračoval na střední škole
* vyzkoušel si práci na letišti v Mostkovicích, také podnikání a řízení nákladního auta
* posledních dvacet let je kastelánem hradů a zámků
* je členem Spolku historického a státovědného v Prostějově a Spolku pro plumlovský zámek, současně je také v Komisi pro bezpečnost a prevenci kriminality města Prostějova
* je rozvedený, má tři děti a, jak sám říká, skvělý vztah a plno kamarádů
zajímavost: v roce 2014 kandidoval v komunálních volbách do prostějovského zastupitelstva za tehdejší hnutí Úsvit, sice zvolen nebyl, ale se 439 preferenčními hlasy byl mezi nejúspěšnějšími kandidáty hnutí ve městě