„Výhra ve Vlašimi lepší remízy v Brně,“ soudí bývalý Zbrojovák Milan Lutonský

Po „svém“ trávníku na Srbské toho naběhal tradičně hodně, ovšem stejně jako spoluhráči povětšinou bez míče, který jim ve druhé půli domácí půjčili výjimečně. Přeškolený obránce Milan Lutonský (na snímku) na posledních deset minut uvolnil místo Šteiglovi, přesto byl u všech zásadních momentů z hlediska jeho současného klubu nevydařeného utkání.

* Se Zbrojovkou jste úzce spjat z minulosti, bylo to na hřišti hodně těžké?
„Upřesnil bych, že do Prostějova mám blíž než do Brna, protože pocházím z okolí Vyškova, ale máte pravdu, že v Brně jsem hrál hodně dlouho. Vrátit se na tento stadion bylo příjemné, viděl jsem bývalé spoluhráče, kamarády. Z tohoto pohledu byl pro mě zápas motivační.“
* Jaký recept jste na Zbrojovku zvolili?
„Samozřejmě Brno má kvalitu, chce hrát o postup. Chtěli jsme se mu vyrovnat v nasazení, eliminovat nákopy za obranu na rychlé útočníky a náběhy po stranách. V prvním poločase si Zbrojovka něco vypracovala, ale myslím si, že jsme s ní běžecky drželi krok. I souboje byly vyrovnané, některé brejky jsme nedohráli tak, jak jsme možná mohli, abychom z toho vytěžili víc. Vypracovali jsme si i standardní situace, jenže naopak ze situace, která byla opticky možná nejméně nebezpečná, jsme dostali gól. Zbrojovka nastřelila ještě tyčku, měla nějaké závary, ale po první půli se stále ještě dalo s utkáním něco udělat.“
* Přece jen to ale nebylo první oslabení, v čem spatřujete příčinu kolapsu ve druhé půli?
„Když dostanete hned na začátku červenou kartu, navíc stoper, tak to zasáhne hodně do stanovené taktiky. Pokud vezmete v úvahu, že Zbrojovka patří k týmům, které hrají doma daleko lépe než venku, protože tohle hřiště je větší než u jiných klubů, konečně neprohráli tady ani jednou, tak to bylo samozřejmě dost těžké. Druhý poločas byl pro nás utrpením. Když mužstvo nedá proti oslabenému soupeři rychle gól, tak je pak nervózní. Jakmile se podařilo Zbrojovce dát z další standardní situace branku, tak ho domácí nabrali. Pak se to nabaluje, soupeř je u všeho dříve.“
* Viděl jste přesně situaci, po níž padla červená karta?
„Tomáš Janíček si přebíral balón, nebyl sice ve vápně, ale byl poslední před brankářem. Zřejmě v okamžiku, kdy chtěl nahrát, trefil soupeřovu nohu, která mu vypíchla míč. Tím, že byl poslední, viděl červenou kartu. Sice jsem se ho neptal, ale ani neprotestoval, takže trest byl asi oprávněný.“
* On tam měl namále také brankář Bréda, i jeho zákrok mohl být oceněn přísněji...
„Tam jsme prohráli hlavičkový souboj a to znamenalo, že jejich hráč šel sám na Brédu. To souvisí zase s naším postavením. Hráč si dal míč hodně mimo branku a pravděpodobně by nemohl zakončit, takže se rozhodčí spokojil pouze se žlutou kartou.“
* Čeká vás na podzim ještě jedno utkání, jak těžké bude po tomto debaklu najít motivaci?
„Pro nás je to kruté, ale prohra jako prohra. Pokud bychom ale vyhráli ve Vlašimi, je to pořád lepší než remíza tady v Brně. Jestliže nastoupíme ve Vlašimi s podobným nasazením jako zde v prvním poločase, tak se nebojím, že bychom tam neměli něco uhrát.“