Koudelka: „NEJSME KAPELA, ABYCHOM POŘÁD VYHRÁVALI“

Se sportem, o kterém ještě před několika lety téměř nikdo u nás nevěděl, procestoval téměř celý svět. Ofenzivní záložník 1.SK Prostějov Jan Koudelka (na snímku) cestoval počátkem října na svůj třetí světový šampionát v malé kopané, tentokrát až k protinožcům. Paradoxně lze říci, že s tímto odvětví fotbalu dosáhl velké věci, i když v tom klasickém se mu daří taktéž. A kdo ví, třeba se ještě v kariéře dostane i přes práh nejvyšší české soutěže, o čemž pořád sní.

* Nedávno jste se vrátil z šampionátu v Austrálii. Počítáte kontinenty, které jste s malým fotbalem už projezdil?
„Mám za sebou kromě Evropy i Ameriku, Afriku a teď Austrálii. Momentálně mně tak chybí pouze Asie, uvidíme ještě postupem času. Jinak jsem byl už všude, pokud samozřejmě nepočítáme Antarktidu.“ (úsměv)
* Jaké byly v Austrálii podmínky?
„Přes den tam bylo okolo pětadvaceti stupňů, začíná tam jaro, takže to bylo super oproti počasí tady doma, ale spíš jak to večer trochu zvlhlo, tak to na hřišti klouzalo, ale pro oba týmy byly vždy podmínky stejné, takže bych se nevymlouval. Jinak Austrálie byla pecka, úplně jiná země, než jsme zvyklí tady u nás. Sice nevím, jestli bych tam jel sám, ale tím, že to bylo spojené s fotbalem, tak jsem byl moc rád, že jsem se tam mohl podívat.“
* Jak jste snášel tak dlouhou cestu?
„Pro příště bych si ji už nechal ujít. (úsměje se) Letěli jsme s přestupem v Dubaji, odtamtud to je ještě jedenáct hodin. Naštěstí jsme měli dostatek času na aklimatizaci, po příletu do Austrálie trvala dva dny. Po cestě zpět jsem se cítil dobře hned. Stejně jako při cestě do Ameriky to bylo v pohodě a po zpáteční cestě jsem se z toho dostával skoro dva týdny.“
* V čem byla Austrálie specifická a jaké zážitky jste si odtamtud odvezl?
„Především je třeba říct, že je to strašně daleko. (úsměv) Nejdál, co jsem kdy byl. Prostředí je samozřejmě trochu jiné než u nás, ale specifičtí jsou asi jen ti klokani. Využívali jsme blízkost moře, takže jsme viděli velryby, na pláži jsme měli žraloka, ale my tam jeli hlavně za fotbalem. Neřešil jsem, jestli jsem třeba o nějakou zajímavost přišel, klokany jsem viděl, takže v pohodě.“
* Odjet z Austrálie a nevidět klokany by asi fakt mrzelo, že?
„Říkali nám, že v Austrálii je to s klokany stejné jako u nás třeba se srnkami či divočáky. Do města velkého jako Perth nepřijdou, ale za městem jsou běžně k vidění, skáče to tam přes cestu.“
* Když už jsme u pobytu jako takového, měli jste nějaký volný čas? Jak jste jej využili?
„To jsme právě byli v aquacentru, odtud jsme se šli podívat na klokany v jednom velkém parku, tedy spíš hřbitově. Hřiště jsme měli prakticky v centru města u řeky Swan, kde se nacházejí výškové budovy a připadáte si jako v centru velkoměsta. Kousek dál to už spíše vypadá jako poklidná vesnice s přízemními domky. Místa bylo při budování všude dost, takže je Perth hodně roztažený.“
* Oproti minulému šampionátu se velká část kádru obměnila, přesto dobrá parta zůstala?
„Úplně nových tváří zase až tak moc nebylo. Nováčci v reprezentaci byli čtyři a brankář, ostatní hráči se různě střídají, na jednom turnaji nejsou, pak se zase objeví. Trenéři nakonec tým tak promíchají, že to při hře nebylo vůbec znát.“
* Znáte se všichni z tuzemské soutěže v malém fotbale?
„Ano, všichni navzájem. Takže s námi nikdy nejede zcela neznámá tvář.“
* Jak to bylo s vaším uvolněním na turnaj? A nevadil statut hráče s profesionální smlouvou?
„V prostějovském klubu jsme o této eventualitě jednali prakticky od jara. Jistě to nebylo jednoduché, když jsem absentoval ve dvou zápasech, ale musím na tomto místě poděkovat vedení 1.SK i realizačnímu týmu, že mně opět účast na této mezinárodní události umožnili. Jinak zákaz platí pouze pro hráče první ligy, takže v tomto jsem problém neměl.“
* Na turnaj jste necestovali v úplně komfortní pozici, na obhájce titulu se každý rád vytáhne...
„Nejvyšší cíle máme vždycky, ale je pravdou, že titul se mnohem hůře obhajuje, než získává. Jak říkáte, každý soupeř se už na nás nachystal, a jak jsem už v nějakých rozhovorech říkal, nejsme kapela, abychom pořád vyhrávali. Jednou to přijít muselo. Na každé vrcholné akci jsme hráli sedm zápasů, což vždycky chceme. Teď to bohužel nevyšlo, chytli jsme Mexiko hned ve čtvrtfinále. A v play-off může postoupit je jeden.“
* Sice předbíháme, ale ono není až taková ostuda vypadnout s pozdějšími šampiony, nemám pravdu?
„Jsem rád, že to Mexiko nakonec vyhrálo, měli obrovskou kvalitu, věděli, co chtějí hrát. Na každém šampionátu bylo ve finále, to o čemsi svědčí. Tentokrát přejelo Brazílii 4:0. Na této úrovni se týmy těžko mohou překvapit, světové špičky se vzájemně znají, my víme, co čekat od nich a naopak.“
* Je znát, že kvalita v malém fotbale stoupá celosvětově?
„Úroveň se vyrovnává celosvětově, to je pravda, týká se to třeba i afrických týmů. Když je srovnám s turnajem v Tunisku v roce 2017, tak jejich kvalita určitě stoupla. Možná je pro nás lepší opravdu hrát s Afričany, kde se logicky tolik neznáme na rozdíl od Evropy, kde se na turnajích potkáváme nějakých pět let. Když hrajete proti neznámému týmu, aspoň vidíte, kam se hra jako taková posouvá.“
* Singapur patřil k úplným outsiderům?
„Pozor, oni v dalších zápasech už tolik neprohráli. Byl to jejich první zápas na mistrovství a snažili se s námi hrát otevřenou partii, což se jim vymstilo.“
* Chile bylo úřadujícím jihoamerickým šampionem, to byla asi už jiná káva?
„Bylo by to ještě těžší, jenže Chilanům nepřijeli někteří klíčoví hráči a zápasy odehráli převážně v Austrálii působící hráči. Nepředstavili se tedy v té úplně nejsilnější sestavě, ale nějakou kvalitu rozhodně měli. Těžko spekulovat, jak by zápas dopadl, kdybychom hráli proti optimální sestavě.“
* Motivací do posledního zápasu bylo asi vyhnout se v prvním kole play-off Brazílii?
„My jsme skupinu vyhrát chtěli, protože nemá cenu s ničím kalkulovat. Takové spekulace se pak rychle vrátí. Je možné, že by to nakonec dopadlo úplně jinak, kdybychom šli na Brazilce, protože pavouk na opačné straně byl možná o něco lehčí než ten, co jsme hráli my. Ale to jsou samozřejmě jen spekulace. Chtěli jsme prostě vyhrát každý zápas, holt jsme pak ve čtvrtfinále prohráli.“
* Dívali jste se na závěrečné zápasy, když jste měli odlet naplánovaný až později?
„Šel jsem se podívat na zápas o bronz mezi Rumunskem a Maďarskem, přece jen to jsou evropské týmy, jinak jsem se nedíval. Něco jsem si zapnul na internetu, ale na stadion se mi nechtělo chodit. Dva zbylé dny jsem strávil spíše po svém, šel jsem se podívat po městě, jak to tam vypadá. V neděli jsme se byli podívat na zápas první australské fotbalové ligy, což bylo zase něco úplně jiného.“
* Jak se vám fotbal v australském podání líbil?
„Popravdě jsem vůbec netušil, co od toho mám očekávat, ale překvapilo mě, jak jsou hráči technicky vybavení. Má tam tuším možnost hrát až pět cizinců, takže se tam objevují zkušení hráči ze španělské nebo řecké ligy. Týmy mají poskládané dobře. Tito hráči tam určitou kvalitu přinášejí.“
* Návrat na velké hřiště proběhl bez problémů?
„Šel jsem trénovat raději hned, i když to není úplně o zvyku, jde spíš o přístup toho kterého hráče. Věděl jsem, co máme před sebou, takže jsem se musel adaptovat rychle. Fotbal je to jako každý jiný, záleží na tom, jak se k tomu kdo postaví.“
* První zápas se Žižkovem přitom patřil k těm zcela klíčovým…
„Tak ono to hoří každý zápas, důležitost tohoto zápasu spíše vyplývala z rozlosování následujících kol. Kdybychom dohráli úspěšně zápasy, které jsme zvládali až třeba na posledních patnáct minut, nemuselo k těmto problémům vůbec dojít. Měli bychom osmnáct devatenáct bodů a byl by klid. Ale takový je fotbal, jednou vyhraješ, jednou prohraješ, někdy dáš gól v devadesáté minutě, podruhé ho nedáš. Čtrnáct bodů není úplně hrozné, ale kvalitu máme velkou na to, abychom jich měli víc a hráli v klidu někde uprostřed tabulky.“
* Přes blížící se konec sezóny vás teprve čeká horký fotbalový podzim. Cítíte se na body i proti vyhlášeným soupeřům typu Zbrojovky?
„Fotbal se hraje na devadesát minut, hraje jedenáct proti jedenácti, já neřeším, proti komu zrovna hrajeme. Porazit nás budou muset oni, my proti silnějším týmům hrajeme vždy lepší fotbal, vyhovuje nám to. Musíme ale využít vytvořené šance, záležet bude na tom, jak se s tím vypořádáme. Právě proti Žižkovu jsme mohli vést dva tři nula a byl by klid. Na můj vkus máme moc šancí a skoro nic nedáváme, tohle nás stojí tři body proti soupeřům, které bychom měli porážet.“


JAN KOUDELKA
* narodil se 12. 3. 1992 v Blansku
* fotbal začal hrát v Boskovicích, nedaleko od nich bydlí
* dorostenecké kategorie absolvoval v Sigmě Olomouc
* hrál také v Líšni, Jihlavě, Zábřehu a Blansku, Vyškově, ale i v Rakousku
* je rychlostním typem záložníka s tahem na branku
* v malém fotbale je světovým šampionem z Tuniska 2017, zúčastnil se také MS 2015 a 2019
* je rovněž úřadujícím evropským šampionem, z ME má ještě stříbro a dva bronzy
zajímavost: před šesti lety mu byla diagnostikována cukrovka, je na léčbě inzulinem, přesto dosahuje vrcholových sportovních výsledků