AKTUALIZOVÁNO: Tomáš Divíšek: „Zranění si můžu obnovit, ale není na co čekat. Prostě chci zkusit MANČAFTU POMOCT!“

 Bolestivě dlouhou dobu strávil na marodce ostřílený útočník Jestřábů Tomáš Divíšek (na snímku). Po operaci kyčle se měl původně vrátit nejpozději během září, ale nové problémy s nohou jeho comeback notně oddálily. Dokonce ani teď by správně na led ještě neměl vůbec chodit, leč týmová nouze přiměla čtyřicetiletého matadora zariskovat. „Za dané situace je moje touha pomoct klukům při zápasech větší než obavy z dalších zdravotních problémů,“ upřednostňuje „Divoch“ sympaticky kolektiv před osobním hlediskem.

* Jak jste vlastně prožíval neplánovaně protažené období mimo hru?
„Bylo to hodně těžké. Že budu s nohou marodit takhle dlouho, to nikdo nečekal. Já jsem si myslel, že možná naskočím do přípravy o něco později, ale přesto normálně stihnu první soutěžní zápas. Jenže se to v srpnu podělalo, když jsem chtěl dohnat tréninkové manko, přepískl zátěž a operovaná noha nevydržela, urvaly se mi na ní jiné věci. Od té doby se moje léčení strašně táhlo.“
* Co sledování duelů z hlediště?
„Dívat se z tribuny na hokej nemám po pravdě moc rád. A nám se navíc tolik nedařilo, tím pádem to pro mě bylo pořád těžší a těžší. Kdyby se mančaft nedostal do současné situace, tak bych se teď ještě nevracel. Ale je to, jak to je, a mým cílem momentálně je naskočit do mistráků co nejdřív.“
* Nemáte obavy z obnovených potíží, zdravotních následků?
„V první řadě chci říct, že vedení klubu a všichni lidi z týmu mě celou dobu ohromně drží a chci jim moc poděkovat za to, jak se ke mně za dané situace zachovali. Vždyť já jsem půl roku nemohl vůbec nic dělat a chodil tady akorát na kafe, přesto mě neodepsali a chtějí, abych se vrátil do sestavy. Být kluci někde nahoře v tabulce, tak se nikam necpu a zkusím návrat někdy v lednu. Ale zatím se spíš nedaří, proto chci zkusit pomoct. A nerad bych končil kariéru na tribuně, chci na led. Žádné jo, ne, jo, ne a pak by se řeklo, že už to nemá cenu. Prostě jdu do toho, i když zdravotní riziko jednoznačně existuje. Rozhodl jsem se ho podstoupit s jediným cílem: aby se náš tým třeba i s mým přispěním dostal v tabulce víc nahoru.“
* Kdy jste nyní naskočil do přípravy?
„Až během tohoto týdne (rozhovor vznikl ve čtvrtek 7. listopadu – pozn.red.), mám za sebou tři tréninky. Předtím jsem samozřejmě makal na kondici s Davidem Skřivánkem i s mým osobním koučem, kromě toho jezdil na lékařská vyšetření do Prahy. V nějakém větším zápřahu jsem přibližně deset dní a je jasné, že se do tempa dostávám po takové pauze pomalu. Skoro tři měsíce jsem nesměl dělat vůbec nic, tím pádem to teď pro mě je i bude hodně těžké, na krev. Ale není na co čekat ani se šetřit. Jak říkám: chci končit na ledě a ne celou svou poslední sezónu prostát támhle u kandelábru na tribuně.“
* Bylo to peklo?
„Tak nějak. Člověk poslouchá lidi okolo, jak nadávají, když se nedaří, a přitom vím z kabiny, že kluci i při špatných výkonech strašně moc chtějí, jen to někdy prostě nejde. Stačí být nedůslední v obraně, dostávat blbé góly, vepředu je nedávat, neproměňovat šance – a už se všechno sere. Byť chlapi na trénincích poctivě pracují, naplno makají. Bohužel v utkáních tomu často něco chybělo, herně to moc nešlo. Což pro mě v tom hledišti bylo fakt těžké. Takže jdu do akce a naším společným cílem je ještě vybojovat horní nadstavbovou osmičku. Deadline se blíží, zbývá deset kol.“
* Není vám líto konce kouče Jiřího Vykoukala, který odnesl výsledkovou krizi?
„Samozřejmě je. Celý realizační tým dlouhodobě dělá pro mančaft strašně moc, a jestli někdo neudělal chybu, tak to byli zrovna trenéři. Jejich servis vždycky byl i je maximální, stejně jako majitele Jardy Luňáka a právě Jirky Vykoukala, který v klubu naštěstí zůstal jako manažer. Po téhle stránce to v Prostějově funguje perfektně, topka první ligy. Konkrétně Jirka udělal maximum a jeho konec coby kouče mě mrzí, nic takového si nezasloužil. Podobně jako kritiku od lidí hlavně ze sociálních sítí. Každý má pochopitelně právo na svůj názor, ale měly by mít aspoň trochu hlavu i patu, což většina nemá. Za mě v Jirkovi chyba určitě nebyla, na druhou stranu chápu, že ve špatné situaci chtěli po dohodě s majitelem dát mužstvu nějaký impuls, zkusit ho nakopnout tímhle krokem. Každopádně pro klub Jirka udělal a dál dělá hromadu špičkové práce, která bohužel není navenek tolik vidět. Trenérství je hrozně nevděčné: stačí málo, je konec. A stejní lidé, kteří vás dva roky plácali po zádech, jak jste dobří, si do vás vzápětí kopnou. Takhle to bohužel ve sportu chodí.“
* Přišel Ladislav Lubina, ze základní části zbývá deset dějství. Nakolik reálně vidíte šanci procpat se ještě do vrchní skupiny pro nadstavbu?
„Kdybych tuhle šanci neviděl, tak bych se teď předčasně nevracel. Naše naděje určitě žije, byť dotáhnout ztrátu šesti bodů během deseti kol je hodně. A bude to velice těžké, skoro vůbec nesmíme ztrácet. Z mého pohledu je nejdůležitější, abychom se herně zlepšili a produkovali dobrý hokej, protože pak přijdou i výsledky. Výhoda taky spočívá v tom, že při současném systému Chance ligy by ani případný nepostup do horní osmičky neznamenal, že celá sezóna nakonec nemůže být úspěšná. I z devátého a desátého místa se totiž jde do předkola play-off, a pokud někdo nabere nejlepší formu během vyřazovacích bojů, klidně může vyřadit i výš nasazeného favorita. Na druhou stranu hrát spodní nadstavbu proti divácky míň atraktivním soupeřům, na které by chodilo málo fanoušků, rozhodně nechceme, znamenalo by to navíc velkou finanční ztrátu pro klub ze vstupného. Proto jednoznačně půjdeme po té horní osmičce, ze všech sil se o ni porveme. A já pevně věřím, že to vyjde.“