Lukáš Sťahuliak: „Snažím se, abych byl pro náš kolektiv co největším přínosem“

 Novou a hodně zajímavou tváří realizačního týmu volejbalistek VK Prostějov je od letošního léta Lukáš Sťahuliak (na snímku). Až do jara aktivní hráč slovenské extraligy mužů, který se v pouhých pětadvaceti letech rozhodl ukončit kariéru. aby v podstatě hned dostal šanci v hanáckém klubu jako asistent trenéra zvládající současně dost atraktivní mimovolejbalové zaměstnání. Víc o sobě schopný mladý muž prozradil v následujícím interview.

* Můžete se volejbalově představit?
„Hrát jsem začal na základní škole a prošel všemi mládežnickými kategoriemi, s Trenčínem a Nitrou se nám povedlo získat tři tituly mistrů Slovenska za sebou. Mezi muži jsem byl u jednoho extraligového zlata v Nitře, což byl roku 2018 takový můj vrchol. Do nejvyšší slovenské soutěže dospělých jsem přitom naskočil už v šestnácti letech a nastupoval za VKP Bratislava, Trenčín, Nitru a jeden rok za Komárno, kde jsem po minulé sezóně ukončil hráčskou kariéru. A po dostudování vysoké školy se rozhodl jít trochu jiným směrem.“
* Je nezvyklé uzavřít aktivní dráhu vrcholového sportovce tak brzy. Proč jste to udělal?
„Měl jsem k tomu víc důvodů. Jedním z hlavních bylo, že několik posledních let jsem v mužské extralize proseděl na lavičce a místo mě nastupovali legionáři, volejbal mě i proto nenaplňoval pocitově tolik jako předtím. Tak jsem se rozhodl, že budu pokračovat ještě jeden rok, než dokončím vysokoškolské studium. A potom hraní nechám, což nastalo po uplynulém ročníku.“
* Co jste vystudoval?
„Agrobiologii a potravinové zdroje na Slovenské polnohospodářské univerzitě v Nitře. Současně jsem se už začal v minulých letech věnovat i práci mimo volejbal.“
* Trenérství jste se před příchodem do vékáčka už nějak dřív věnoval?
„Zatím ne, v Prostějově je to pro mě po téhle stránce úplný začátek. Ale během aktivní kariéry jsem nad prací řady mých trenérů vždy hodně přemýšlel a teď se snažím jejich práci v sobě probudit i využít tak, abych dokázal holkám nějakým způsobem pomoct.“
* Jak na vás Prostějov vůbec přišel?
„Moje přítelkyně a volejbalistka Nikola Stümpelová dostala nabídku od zdejšího klubu, kterou přijala. Já jsem si chtěl v Prostějově či okolí najít práci, a protože VK neměl asistenta trenéra, umožnilo mi vedení klubu vypomoct družstvu na této pozici. Za takovou šanci jsem vděčný, podílet se na vedení extraligového týmu žen v ČR je rozhodně zajímavá zkušenost.“
* Nebyly začátky v nové roli a cizí zemi složité?
„Ani ne. Jsme tady spolu s Nikolou, mančaft nás přijal skvěle a hlavní trenér Luboš Petráš mi hned po mém nástupu jasně řekl svou vizi, co ode mě potřebuje a jakou práci bych měl dělat. Já se proto od začátku snažím odvádět podle jeho představ maximum pro kolektiv, abych byl v rámci možností co největším přínosem. Akorát jsem nepočítal s tím, že po ukončení aktivní kariéry budu zase v rámci tréninků tolik hrát jako sparingpartner děvčat, proto jsem se musel znovu dostat trochu do formy. I svalovice ze začátku byla, než jsem si opět zvykl na zátěž.“ (smích)
* Co konkrétně máte kromě herního naskakování do tréninků na starost?
„Například se snažím holkám během přípravy radit s jednotlivými herními činnostmi určité věci, které jsem sám odkoukal od svých trenérů. Nebo mám částečně na starost video, když se před zápasy chystáme na jednotlivé soupeře či rozebíráme naše vlastní výkony. Což souvisí i se statistickými daty, s nimiž taky pracuju. Podstatné je, že Luboš je super kouč, má výborné tréninky a celkově je tady vynikající parta, tudíž dojmy mám zatím skvělé.“
* Nepřekvapil vás výsledkově parádní vstup do UNIQA extraligy?
„Vzhledem k tomu, jakou práci tým odvedl během celé přípravy, mě to tolik nezaskočilo, i když o překvapení samozřejmě šlo, hlavně v případě jasného vítězství nad favoritkami z Olomouce. Holky však byly většinu tréninkového času komplet pohromadě, fakt makaly a dokázaly to pak využít k výbornému startu do soutěže.“
* Následně přišly i první porážky, před duelem v Ostravě jste byli v tabulce čtvrtí. Na co družstvo podle vás reálně má?
„Soutěž je hrozně vyrovnaná a já se proto neodvážím přesně odhadovat, jak dopadne v konečném pořadí nebo co konkrétně přinese našemu týmu. Všechno je otevřené a záleží jen na nás, nakolik úspěšně se popereme se všemi soupeři. Každopádně je důležitý úplně každý zápas tak, abychom v součtu vybojovali co nejvyšší umístění. Obecně je česká extraliga kvalitnější i vyrovnanější než slovenská, kde jsou jeden, dva či možná tři dominantní mančafty, které ostatní jasně porážejí. Zatímco zde může v podstatě každý porazit každého.“
* Máte i tady v Prostějově jiné zaměstnání vedle volejbalu?
„Ano. Poslední rok jsem dělal v Bratislavě obchodního manažera v luxusním hotelu a teď dělám vlastně totéž v Hotelu S-Port ve Vésce u Olomouce. Aktivně tam vyhledávám klienty a starám se o marketing, což mě moc baví.“
* A jak se vám žije na Hané?
„S Nikolou bydlíme samozřejmě spolu. Chodíme spolu už od střední školy a za osm let jsme na sebe hodně zvyklí. Teď je rozdíl v tom, že ona je hráčka a já asistent trenéra ve stejném družstvu, s čímž ale naštěstí nemáme problém. Zatím... (směje se) Každopádně platí, co už jsem řekl: tým je tady výborný a parta suprová, což jsou rozhodující věci. A Prostějov jako menší i mnohem klidnější město v porovnání s Bratislavou nám vyhovuje, líbí se nám tu.“