AKTUALIZOVÁNO: Vykoukal: „HRÁČI MUSÍ ŘÍCT, ZDA JSEM JIM NĚCO DAL, NĚKAM JE POSUNUL, NEBO JSEM BYL OCAS!“

Na lavičce Prostějova strávil v éře Jestřábů rekordní dobu. Vždyť který jiný trenér se může pochlubit, že byl asistentem nebo hlavním koučem Prostějova skoro sedm let? Vše hezké ale jednou končí a minulý týden se uzavřelo i působení Jiřího Vykoukala (na snímku) na střídačce dravčí letky. Nadále ovšem zůstává sportovním manažerem týmu. Týmu, kde post trenéra opustil bez hořkosti. Své práce nelituje, její zhodnocení ale nechává na hráčích. „Je to otázka zejména na ně, zda jsem jim něco dal,“ odmítá sebehodnocení.

* Nejdříve se spolu podíváme do minulosti. Jak vzpomínáte na své první zápasy za Jestřáby?
„Tehdy jsem byl v roli asistenta trenéra. Je to hodně dlouho zpátky, popravdě už si na ně nevzpomínám.“
* Byl pro vás tehdy začátek trénování jakýsi další kariérní krok. Jak jste ho vnímal?
„Spíše to byl návrat. Měl jsem nějakou dobu odpočinek od hokeje. Oslovil mě tehdy majitel hokeje v Prostějově a pustil jsem se do toho. Postupně se na to nabalilo stále více rolí.“
* Proč tehdy vyhrál právě Prostějov?
„Jsem z Olomouce a mám to kousek domů. Pak samozřejmě majitelova vize. To rozhodlo.“
* V organizaci Jestřábů jste již sedmý rok. Jakou sezónu hodnotíte coby nejvydařenější?
„Ono se to těžko hodnotí... Zažil jsem zde dobré a horší zápasy, stejně jako dobré a špatné sezóny. Nejvíce jsem si ale užil série play-off. Zejména s Kladnem a loni se Vsetínem, to byly parádní boje. Jako nejvydařenější ale celkově hodnotím zápasy, ze kterých mám radost.“
* Určitě jste si dal při začátcích v Prostějově nějaké mety. Které se vám podařilo splnit a které naopak ne?
„Můj cíl stále je, a budu to pořád opakovat, něco klukům předat. Ať už po sportovní, nebo osobnostní stránce. Chci samozřejmě, aby si ten sport užívali, vážili si ho, aby se rozvíjeli. Když pak s odstupem lidi přijdou, pochválí a ocení mou snahu, potěší to. Jak už to ale bývá, někteří hráči jsou v první lize a neumí se posunout výše. Buď proto, že na to nemají, nebo že si nevěří. No a někteří jsou v první lize, protože si o sobě myslí, že hokeji rozumí nejvíc...“
* Byla vlastně trenéřina vaší první volbou?
„To rozhodně ne! Bral jsem to, že je to pro mě jen na určité období. Baví mě individuální práce s mentální stránkou hráčů. Co se týká trénování, tak nerad lidi přemlouvám. Nerad jim říkám, že se musí vracet, být důraznější, dohrávat. Pracovat navíc. Ve svém věku už by to měli mít osvojené. V kariéře jsem to zažíval jinak: to byla dřina, dřina a dřina. Následovala ale radost spojená s následnými úspěchy. Jak jsem řekl, můj problém asi je, a je mi to často vyčítáno, že nechci hráče přemlouvat – musí už určité věci po přechodu mezi dospělé umět. Krásné by to bylo s širokým týmem, kdy by bylo některým možno říct: ‚Nepracuješ, jak máš, není to ono, posedíš tentokrát na tribuně‘. U nás není lehké složit tým do zápasu. Když to shrnu, tak si neumím představit, že bych třeba příštích dvacet let trénoval. Bavila mě třeba v minulosti spolupráce s Kamilem Přecechtělem, když jsem mu dělal asistenta. Věnoval jsem se tehdy obráncům. Byla to úžasná spolupráce. Pozice hlavního trenéra mě taky naplňovala, ale nevím, jestli o ni budu v budoucnu usilovat. I když, nikdy neříkej nikdy.“
* Krásně jste mi nahrál. Setkal jste se v poslední době s takovým hráčem, kterému by jeho hlava zabránila dostat se do nejvyšší soutěže?
„Nebavme se o tom, jestli do nejvyšší soutěže. Ale o tom, jestli mu hlava zabránila podávat výkon, na který má, nebo mu v tom zabránilo jeho ego. Jsou totiž dvě možnosti: Buď si třeba o sobě myslí něco více, nebo podlehne emocím ze špatného zápasu. Pak samozřejmě přichází špatné myšlenky nebo kopání kolem sebe a výsledek se nedostaví. Ano, tak takových hráčů, kteří si opravdu nevěří a podléhají katastrofickým scénářům, jsem potkal hodně. Stejně tak jsem potkal hráče, jejichž ego se vůbec neslučuje s jejich výkony nebo na co mají. Nechci ale jmenovat, někoho shazovat a podobně. Každý hráč ví, co pro tým dělá, jak pracuje na ledě. Jak přemýšlí, jak se chová. Je to o zodpovědnosti každého.“
* Posuneme se do současnosti. Jak hodnotíte dosavadní vystoupení Jestřábů v této sezóně, které vás de facto stálo místo?
„Tak sezóna je přesně taková, jakou jsem ji čekal... A měl jsem z toho před jejím začátkem obrovské obavy. Dal se totiž čekat tuhý boj o osmičku. Ani nedokážu říct, jak moc velké zklamání ve mně je. Jde o to, aby se hráči zvedli a vše zlepšili. Snad se to povede trenérskou výměnou.“
* Jestřábi zatím působí dominantně proti slabým týmům, ale často výrazně nestačí lídrům tabulky. Souhlasíte s tímto pohledem?
„Naprosto souhlasím.“
* Jaké vůbec byly okolnosti vašeho odchodu z trenérské lavičky? Šlo o vaše rozhodnutí, verdikt vedení nebo oboustrannou dohodu?
„Nechci, aby to vyznělo nějak špatně. Od začátku jsem cítil nebo mi připadalo, že je zde snaha o změnu trenéra, ale ne ze strany majitele... Ukončení spolupráce ale nakonec přišlo právě od pana Luňáka. Upřímně musím říct, že jsem z pozice kouče nechtěl odstupovat, ale možná zpětně si pak řeknete, že už možná nebylo co víc mužstvu dát, nevím... Pro mě je teď důležitý, abych si našel odpovědi na to, jestli jsem mohl něco udělat jinak“
* Fanoušci na sociálních sítích vás vesměs velebili za práci sportovního manažera, že se vám podařilo dobře tým poskládat. Kritizovali ale vaši činnost trenérskou...
„Řeknu to tak: Facebook nečtu. Ale po odvolání jsem se na něj díval a přečetl si nějaké věci, že jsme hráli bez systému a podobně. ´Ty vole, strašný,´ říkal jsem si, co dokáže pár lidí na sociálních sítích. Úplně mě dostalo, když jsem si přečetl, že jsem prokoučoval play-off se Vsetínem. Toho člověka bych rád poznal. Jsem na zimáku, může kdykoliv přijít. Rád si ho vyslechnu. Ale stejně tak klidně můžou přijít i ostatní, rád si o hokeji popovídám a rád bych se od nich dozvěděl, co jsem měl udělat jinak a co by oni udělali, kdyby stáli na střídačce. Ale je to hlavně otázka na hráče, jestli pro ně moje trénování mělo smysl. Zda jsem jim něco dal, někam je posunul, nebo jsem byl ocas! Oni musí říct, zda jsem jim správně vysvětlil, co po nich chci. Zda jsem jim dával dostatek informací, zda se mi dařilo hrát systém a zlepšovat herní dovednosti. To vše je opravdu otázka hlavně na hráče, ne na mě. Hodnotit se nebudu.“
* Je tedy něco, co byste s odstupem času udělal jinak?
„Něco jinak... (zamyslí se) Řeknu to tak: Na co jsem dosáhl, co jsem mohl ovlivnit, to bych jinak nedělal. Ale jak jsem říkal, je o tom potřeba víc popřemýšlet. Chci vědět, co jsem mohl udělat lépe.“
* Ať jsme i trochu optimističtí – vidíte v týmu z vašeho pohledu i nějaká příjemná překvapení?
„Ano a docela hodně. Líbí se mi naši mladí kluci. Nedá se samozřejmě čekat, že dají hned třicet gólů. Nicméně Jandus, Novák, Chlán, Ouřada, Krejčí, to jsou kluci, kteří za dvě nebo tři sezóny můžou být jinde. Přistupují k tomu parádně, a i když nemůžeme čekat, že by tým mohli vyloženě táhnout, ale jsou fajn a pracovití.“
* Neobáváte se teď po příchodu trenéra Lubiny, že si navzájem budete, lidově řečeno, lézt do zelí?
„Vůbec ne. Nejsem takový. Co vím o našich hráčích i o soupeřích, veškeré informace, budu se snažit předat trenérovi. Jde mi o naše kluky, klub a ne o mou osobu. Chci hlavně, aby se oni zlepšili. Vím, jaké maximální úsilí vynakládá majitel, aby se hráči mohli soustředit na svoji práci. Má loajalita vůči klubu i novému trenérovi je maximální.“
* Uvažoval jste o úplném konci v Prostějově?
„Takto jsem neuvažoval. Mám zde ještě spoustu jiné odpovědnosti a zařizování. Ani by to tak nešlo. Neuvažoval jsem ale ani o konci na lavičce. I když mi to třeba bude vyčítáno...“