- 8. říjen 2019
- 669x
Skvělou tečku udělal za nedávnými hody známý umělec všeho druhu Jaroslav Uhlíř (na snímku). Prostějovské hanácké slavnosti 2019 posunul o třídu výš, když je zakončil známými písničkami pro děti z mnoha českých pohádek, k nimž dodal hudbu. Zdaleka však nepotěšil jen děti. Ke zpěvu, a někdy dokonce i k tanci, se v neděli 15. září přidalo i nemálo dospělých. Ostatně, není divu, vždyť na pohádkách jako Lotrando a Zubejda nebo Tři veteráni vyrůstali mnozí z nás. Skladatele, písničkáře a zároveň blízkého spolupracovníka Zdeňka Svěráka pak podle jeho slov potěšila právě skutečnost, že se na koncertě potkalo obecenstvo všech věkových kategorií. On sám nadto vystupoval skromně a nenápadně, čímž si získal další sympatie prostějovského obecenstva.
* Jak se podle vás prostějovský koncert povedl?
„Jsem spokojený, za mě se vydařil. Přišlo hodně lidí, navíc také vyšlo počasí.“
* Takže úplná spokojenost?
„Rozhodně ano.“
* Přestože vystoupení bylo zejména pro děti, dorazila i řada dospělých, vlastně lidé všeho věku…
„Je moc dobře, že se tu vedle sebe objevili zástupci více generací, výborné to bylo.“ (úsměv)
* Vnímáte nějaký rozdíl mezi dospělým a dětským publikem?
„Děti vše vidí jinak, dospělí mají zase jiný pohled. Důležité je, že se na takovéto akci dají dohromady.“
* Vaše tvorba však není pouze pro děti. Veřejnost vás zná jako muže, který složil hudbu ke Třem veteránům nebo pohádce S čerty nejsou žerty, na kontě ale máte také Vratné lahve. Zvažoval jste dlouho, zda do tohoto projektu, značně odlišného od pohádek, jít?
„No, ty Lahve byly pro mě malér... (směje se) Zdeněk to tehdy napsal, jeho syn na snímku taky pracoval. Byla tam ode mě jedna taková písnička, Ani k stáru, a u ní už jsem opravdu nevěděl, co s tím. Měla to být legrace, ale ne zase příliš velká. Musel jsem vyzkoušet šest různých kousků. Nakonec se to podařilo, ale původně se mi to nezdálo, něco tomu chybělo.“
* Takže výroba pohodového, i když hořkosladkého filmu Vratné lahve představovala tak trochu tvůrčí porod?
„Bylo to těžké, ano. Dokonce jsem řekl, že jedu pryč, že tady nebudu zdržovat. Vzal jsem si tehdy taxíka a opravdu jel domů. Až tam jsem práci vzal. Ještě tam byl navíc jeden průšvih, za který tedy nemůžu. Zdeněk Svěrák měl ve filmu zpívat. A najednou začal říkat, že to uzpívat nedokáže. Skutečně to nejdřív neznělo dobře, lítalo to, bylo to takové nasekané.“
* Právě vaše spolupráce s otcem a synem Svěrákovými je hodně známá a oblíbená. Víte o tom, že nedaleko odsud se nachází v Čechách pod Kosířem expozice k jejich společné tvorbě?
„Netušil jsem to. Děkuji za tip, ozvu se jim a musím se sem někdy vypravit.“
* Těžko uvěřit, že se Zdeňkem Svěrákem spolupracujete už téměř padesát let. Mimochodem prý vás tehdy tak trochu odloudil Miloni Čepelkovi, když jste byl jeho hostem v Českém rozhlase...
„Ano, původně jsem dělal s Miloněm Čepelkou. Pamatuju si, že mi jednou říkal: Hele, tady ten Svěrák – ten modrovokej, by ti chtěl dát nějaký texty. A já jsem řekl větu: Prosím tě, Miloni, a umí ten Svěrák ty texty vůbec psát?“ (smích)
* Asi byste tehdy nehádal, že spolu nakonec uděláte tolik hitů.
Mám takovou teorii, že ani šlágr, ani hit nejde napsat. Ten se prostě stane. Když třeba doma na něčem pracujete a líbí se vám to, a i manželka vám řekne, že to je hezká melodie, tak tím to končí. Dál to nejde. Pak se ale stane, že máte písničku, které třeba moc nevěříte a ona najednou rozkvete, protože je to věc lidí. To lidi udělají šlágr. Autor ne.“
* Takže se občas i vy mýlíte v odhadu, která písnička uspěje?
„Se Zdeňkem jsme dokonce v tomhle velmi špatní prognostici. Když jsme dělali pohádku Princové jsou na draka, tak jsme si u písničky Dělání říkali, že je to taková píseň práce. Zdeněk dokonce říkal: ´To nám lidi odpustěj. Je tam ještě třeba Kdyby se v komnatách nebo Statistika.´ No a dopadlo to pro nás naprosto nečekaně. Takže prognóza nám opravdu nejde.“
* Se Zdeňkem Svěrákem máte tvůrčí role jasně dané. Na něm je text, na vás muzika. Nelákalo i vás někdy psaní textů?
„Já už jsem nějaké texty napsal. Dokonce text i s hudbou jedné písničky, kterou budete znát. Váže se k ní taková pěkná story. Kdysi jsme se Zdeňkem Svěrákem a Pavlínou Filipovskou jezdili dětská představení. Jeli jsme do Plzně, kde jsme měli dvě představení a mezi nimi byla pauza na oběd. Dnes už snídám asi třicet let jenom ovoce, ale tehdy jsem se stravoval hrozně a trpěl jsem zácpami. No, a když tehdy skončilo první představení, Zdeněk zavelel, že se jde na oběd. Jenže já se cítil, jako bych měl v břiše šutry. Bylo to hrozné, a tak jsem místo oběda zamířil na onu místnůstku. Jak tam tak sedím, najednou to bylo dobré. Žádná zácpa nebyla a řekl jsem si: To se vznáším, to si lítám... Já se vznáším, já si lítám!“
* Chcete říct, že jste základ písničky Já se vznáším, kterou pak zpívala Hana Zagorová, vymyslel na toaletě?
„Opravdu. Měl jsem takovou radost, že jsem pak šel hned k pianu a udělal jsem k ní refrén. Když přišli ostatní z oběda, tak říkám: Hele, Zdeňku, co mám! Nechceš to dodělat? A on na to: Víš co, dodělej si to sám, když to z tebe tak pěkně vyšlo. (smích) Když se pak písnička dostala ven, hráli ji tak nějak normálně. Ale jakmile kosmonaut Remek vyletěl do vesmíru, tak ji najednou hráli v rádiu tak dvacetkrát za den. A to díky jediné věci – zpívá se tam: Já se vznáším, já si létám nadzvukovou rychlostí.“ (smích)
* Před pár lety jste se začal objevovat na letních festivalech, kde by vás třeba vedle ostřílených rockerů čekal jen málokdo. Publikum vás ale přijalo s velkým nadšením. Nebál jste se ze začátku?
„Dělal jsem dlouho jenom dětská představení, ale pak přišel právník Petr Pečený s tím, abych zazpíval na Keltské noci, kde hrála kapela Tři sestry. Řekl jsem si, že to zkusím, ale moc jsem nevěděl, do čeho jdu. Když jsem pak stál za pódiem, Petr Pečený mi říká: Tady půjdeš po těch schodech nahoru, a buď tě tam nechají, nebo tě srazí. Dám ti jednu radu, srazí tě okamžitě, jestli pustíš playback. Tak jsem tam šel a zpíval jsem nakonec hodinu a půl. Byl jsem z toho úplně nadšený a hned jsem to volal Svěrákovi. On mi na to řekl: Teď jsi dostal koňskou dávku elánu! Měl pravdu. Takhle jsem s Třemi sestrami začal jezdit po republice.“
* U toho ale nezůstalo...
„Dneska mám excelentní kapelu se skvělými muzikanty a jezdíme i po klasických velkých festivalech a děláme dětská vystoupení. Vůbec jsem netušil, že například písničky z filmu Ať žijí duchové! jsou tak oblíbené. Říkal jsem si, že to je stará záležitost, že už je to pryč. A ono ne. Právě takhle to s těmi hity je. Prostě se stanou. Já jen nevěděl, že už se staly.“
* Zpět k pohádkám. Máte za sebou práci na velkém množství, je přesto nějaká, kterou si pouštíte nejraději?
(úsměv) „Ať žijí duchové, byla moje první. To je vždycky tvůrce panic. Natáčení jsem si tehdy užil, i když třeba režisér Oldřich Lipský, ten se s tím moc nepáral. Byl docela drsný, hodně emotivní. Na druhou stranu, těžko se tomu divit. Byly jiné možnosti při tvorbě filmů. Žádné počítače, řešilo se vše ve střižnách a to byla úplně jiná práce.“
* Když si vzpomenete na pohádku, na nichž jste spolupracoval, a porovnáte je s dnešními: Vidíte tam velký rozdíl? Posunul se u nás nějak žánr?
„Pohádky, abych pravdu řekl, moc nemám čas sledovat nebo poslouchat. Ale řeknu vám, vidím tu jeden malér, a sice to, že se udělalo dětské vysílání.“
* Myslíte na České televizi Déčko?
„Ano, je to prostě jiné, z pohádek je najednou pětiminutové povídání...“
* Podle vás tedy moderní doba pohádkám přeje, nebo hrozí zánik?
„Ne, třeba lidi se dneska na pohádkovém vystoupení ukázali. Šlo o to, že přišli, zajímalo je to. Úplný strach tedy nemám.“
* Jaké máte v současnosti aktivity? Všiml jsem si, že hrajete pro děti i třeba na Helfštýně.
„Jednak hraju pro děti, také ještě jezdím s kapelou. Je toho více.“
* Nenudíte se tedy...
„To rozhodně ne! Práce mám pořád dost.“
JAROSLAV UHLÍŘ
* narodil se 14. září 1945 v Praze
* slavný textař, skladatel dětských písní, ale také klavírista, hráč na klávesy a herec
* s hudbou a zpěvem začínal už v dětství
* vystudoval na LUŠ-LK (Lidová škola umění – lidová konzervatoř)
* v roce 1977 se krátce objevil v Divadle Járy Cimrmana
* později byl zaměstnán jako skladatel v Československém rozhlase, kde se seznámil se Zdeňkem Svěrákem.
* vidět byl také na televizních obrazovkách, působil například v Hitšarádě či Galašarádě, ale také dalších pořadech
* známý je zejména spoluprací s moderátorem a bavičem Karlem Šípem
* velkou část kariéry spolupracoval a nadále spolupracuje se Zdeňkem Svěrákem, mimo jiné na dlouhotrvajícím projektu Hodina zpěvu
* za sebou má řadu známých filmů, ke kterým připravoval hudbu, například Tři veteráni, Princové jsou na draka, Lotrando a Zubejda, Vrchní, prchni či S čerty nejsou žerty
* je hudebním autorem řady hitů, z těch nejznáměnších jsou to písně Holubí dům, Neni nutno, Severní vítr, Když se zamiluje kůň...
* vydal také řadu knih s pěveckou či dětskou tematikou
* ani ve vyšším věku nezůstává v ústraní a dále skládá a píše, hudebně se třeba před třemi lety podílel na filmu Jak básníci čekají na zázrak
zajímavost: v mládí zpíval v Dětském pěveckém sboru Československého rozhlasu pod vedením Bohumila Kulínského
Další chyba na Vápenici.