- 11. září 2019
- 2017x
Stovky výstav, desítky dalších akcí. Také napsané učebnice. Slávek Rabušic (na snímku) toho stihl v oboru floristiky skutečně mnoho. Za sebou má celou řadu zkušeností i zážitků, jež může budoucím nástupcům předávat. Ti sice jsou, má to však jedno „ale“. V České republice podle Rabušice nepanují zdaleka takové podmínky pro rozvoj floristiky, jaké by si obor a lidé v něm zasloužili. V rozhovoru pro Večerník, který se uskutečnil u příležitosti srpnové akce v Náměšti na Hané Květiny pro zámeckou paní, se pak podělil o některé své dojmy, stejně tak o zkušenost s jednou z mála prostor, která jej při dekorování řádně potrápila...
* Máte za sebou dlouhou a úspěšnou kariéru floristy. Kde vlastně začala, a jak jste se vůbec k tomuto oboru dostal?
„Jsem ze zahradnické rodiny, bavilo mě to celý život. Takže studium na zahradnické škole byla jasná volba, i když jsem byl postrkován směrem na gymnázium. Ze začátku jsem se věnoval pěstování květin a krajinářství. Pak jsem se stal ředitelem statku na prestižní zahradnické střední škole v Brně-Bohunicích. Zde jsem se dostal k floristice, navíc se mi ji šťastným řízením osudu podařilo spojit s dějinami architektury, další mou zálibou.“
* Co vedlo k rozhodnutí věnovat se floristice profesionálně, a nejen jako koníčku?
„Jak jsem zmínil, několik let jsem byl ředitelem statku na škole v Brně, kde jsem studoval. Školy se pak začaly slučovat, bohužel ze zahradnického hlediska to nebyl zrovna podařený krok. Chtěl jsem zůstat u kvality a stát si za ní, navíc se i posunout. Našli si mě tedy zákazníci a od té doby dělám firemní akce, výstavy a také svatby, ale ty ne moc, neboť jsou příliš svázané termínově.“
* Je nějaká květina, která by podle vás neměla chybět v žádné dekoraci? Máte nějakého vyloženého „favorita“?
„Jako asi každý zahradník mám moc rád růže. A také chryzantémy. Nejsou ale květiny, co bych vyloženě nemusel. V dekoracích strašně rád používám anturie v barevných variantách jako v pastelové zelené nebo bordeaux. S oblibou také pracuji s kaméliemi.“
* Jak je z vašeho pohledu v dnešní době těžké přivést někoho ke floristice?
„Není to zase až tak těžké, jak by se mohlo na první pohled zdát. (pousměje se) Floristika je krásný obor, a u nás je strašně moc šikovných floristů. Máme tu dokonce dva svazy, které ale dělají floristice spíše medvědí službu. Osobně mi to vadí, ty svazy nedělají nic moc pořádného. Co se týká výuky, tak možnosti středních škol nejsou valné. Je to strašně náročné na čas i materiál. A hodně studentů si mi stěžuje, že ani těch málo hodin není vyplněno tím, co potřebují. Že jim ty hodiny třeba odpadnou, nebo není materiál. Je to složité... Lidé se tak spíše vyučují na kurzech. Znám dobré učitele, ale nemají ty podmínky, které by si zasloužili. Na výuku potřebujete materiál, ateliér, učebnice a pak někoho, kdo to bude učit. Jsou tam prima lidi, ale ten nejlepší florista nepůjde učit na střední školu, protože pro to nejsou podmínky, plat ani uznání. I tak jsou ale na školách dobří floristé. Hlavně bych vyzdvihl Děčín, Litomyšl, Ostravu a Lednici.“
* Za sebou máte už řadu akcí. Je někdy problém s inspirací?
„Ne. Buď to někdo vymyslí, nebo vše připravím já, případně se inspirujeme z nějakého obrazu. Ale těch použitelných témat je fakt hodně. Navíc se k tomu dá využít sklo, proutí, kovy, dřevěné plastiky. Jde o nějakou souvztažnost, aby se všechno potkalo i s nějakým barevným projevem. Mělo by to být v harmonii.“
* Zažil jste někdy místo, kde bylo těžké sladit prostor s květinovou výzdobou?
„Jednou ano. Těžko jsem to rozdýchával, když jsme dělali výročí nástupu Lucemburků na český trůn na Karlštejně, tak ve druhé komnatě, označované buď manská, nebo rytířská. Tam jsem tedy měl opravdu problém, jak s květinami naložit. Někdy to přijde úplně samo, tady v Náměšti na Hané je to třeba pohádka. Někde je to však horší třeba se světlem a člověk s tím bojuje.“
* Vzpomenete si na nějakou výstavu, která vás obzvlášť oslovila?
„Za sebou mám asi 360 výstav, takže je to těžké. (úsměv) A nechci nikoho urazit. Dlouhodobě spolupracuji například se zámkem Rájec nad Svitavou, kde pořádáme jejich výstavy a je to tam prima.“
* Zeptám se tedy jinak. Byla někdy nějaká, kterou považujete za vskutku netradiční?
„To se občas povede něco výjimečného. Třeba takový dekor rokokový nebo nejlépe rámy obrazů, kde namačkané dráty vlastně soudobou technikou upraví odkaz na dobu, třeba kolem roku 1750. To se nám podařilo třeba v Buchlovicích, na Rožmberku, tady samozřejmě. Hodně ulítlé výstavy děláme třeba v Třeboni, protože bývalý kastelán je šílenec a vždycky nás tam pouštěl s různými úplně cizorodými věcmi. Ale zase děláme třeba klasickou Kratochvíli, kde děláme typické šestnácté století. Prostě je toho moc a brzy se objevíme i v Prostějově.“ (úsměv)
SLÁVEK RABUŠIC
* narodil se 10. října 1961 v Brně
* pedagog a přední český florista pracující na volné noze na rozmanitých akcích
* vystudoval Střední zahradnickou školu v Brně-Bohunicích s pobočkami v Lednici
* později vedl statek této školy, stal se pedagogem a odborníkem v oblasti zahradnictví a floristiky
* spolupracuje s řadou zámků a hradů při nejrůznějších kulturních akcích
* vede rozmanité kurzy pro budoucí floristy
*od roku 1995 pořádá soutěž Brněnská růže, největší klání floristů v České republice a na Slovensku
* v roce 2018 se podílel na vydání publikace Floristika
* mezi jeho koníčky patří například historie a také dějiny architektury
zajímavost: patří mezi propagátory floristického oboru, který však dosud nemá vlastní školu
Další chyba na Vápenici.