AKTUALIZOVÁNO: Ovečka: „JE TO VYLOŽENĚ MOJE SRDEČNÍ ZÁLEŽITOST“

Během května se rozhodl ve výběrovém řízení usilovat o post ředitele Základní školy Jana Železného v Prostějově. V konkurenci pěti uchazečů uspěl a k 1. červenci byl jmenován oficiálním nástupcem Jana Krchňavého, který byl v říjnu loňského roku zvolen náměstkem primátora Statutárního města Prostějov. Dalibor Ovečka (na snímku), který dosud působil na této škole jako tělocvikář a šéftrenér atletické mládeže, se už nemůže dočkat, jak příští pondělí usednou žáci do lavic a všechno se rozjede naplno. Jak se nechal slyšet, jeho největším - nikterak však jediným - cílem bude zachování bohatých atletických tradic ve sportovních třídách.

* Co vás vůbec přimělo k tomu, abyste se ucházel o funkci ředitele školy?
„Byl jsem na této školě už žákem. Po studiích jsem se sem vrátil a působil tady mnoho let jako tělocvikář i šéftrenér sportovních tříd. Musím říct, že tato škola mi přirostla k tělu a je vyloženě mojí srdeční záležitostí. Lidé přede mnou, zejména pan Krchňavý, paní Liznová a rovněž řada kolegů tělocvikářů a trenérů, tady vybudovali tradici sportovních atletických tříd, z nichž vznikl veškerý duch školy. A zhruba před dvěma lety, kdy se poprvé objevila zpráva o možném odchodu ředitele Krchňavého do důchodu, ve mně uzrávala myšlenka pokusit se aspirovat na tuto funkci. Nechtěl jsem sedět se založenýma rukama a čekat, kdo přijde. Třeba i někdo cizí a neznalý poměrů na této škole. Myšlenky sportovních tříd v jiných odvětvích se bohužel na některých školách v Prostějově odchýlily od tradic a to jsem na ZŠ Jana Železného dopustit nechtěl. A když ředitel Krchňavý odešel, nikoliv do důchodu, ale do politiky, chopil jsem se možnosti a přihlásil se do výběrového řízení.“
* Po odchodu Jana Krchňavého na radnici ale byla řízením školy pověřena jeho zástupkyně Ivana Liznová. Proč byl tedy vzápětí vyhlášen konkurz?
„Paní Liznová byla pověřena řízením školy jako statutární zástupce, aby se do úspěšného konce dotáhl školní rok. Zřizovatel nechtěl, aby do rozjetého vlaku nastupoval v průběhu školního roku někdo jiný. Ivana Liznová přislíbila, že školu povede do konce června, ale neměla ambice zůstat ve funkci déle. Nebylo to tedy tak, že by rezignovala, to v žádném případě. Bylo to takto předem dohodnuto s tím, že během května proběhne klasický konkurz na nového ředitele či ředitelku.“

* Jaké byly vaše první pocity, když jste se dozvěděl o svém vítězství ve výběrovém řízení?
„Radost! Obrovská radost. Poctivě jsem se na konkurz připravoval, šel jsem do něj s tíhou velké zodpovědností. Ale v životě jsem se vždycky se vším popral, jsem přece sportovec. Netvrdím, že jsem měl přímo strach, spíš obrovský respekt.“
* Víte už nyní s odstupem času, kolik adeptů se na funkci ředitele ZŠ Jana Železného konkurzu zúčastnilo?
„Bylo nás celkem pět. Kromě mě ještě dva pedagogové z této školy a další dva z jiných menších škol, z nichž jeden měl zkušenosti s ředitelováním a druhý jako zástupce ředitele.“
* Tato škola má dlouholetou atletickou tradici. Vás jako tělocvikáře je asi zbytečné se ptát, zda ji budete chtít zachovat...
„To je pro mě naprostá samozřejmost a zachování této tradice bylo mým hlavním motorem, proč jsem do toho všeho šel.“
* Jak jde vůbec spojit sport se školní výukou?
„Problém to žádný není. Máme zde navýšený počet hodin tělesné výchovy, které jsou ve výuce sportovních tříd přímo zakotveny. Dále na to navazují tréninkové hodiny po vyučování až třikrát týdně. Takže času na běžné vzdělávání žáků zůstává dost a dost. Ale to hovoříme jen o sportovních třídách, většina tříd je pak takzvaně běžných, kde tělocvik nehraje podstatnou roli. Bohužel...“
* Říkáte bohužel... Jaký názor máte na to, že v dnešní době tělesný pohyb většině dětí naprosto nic neříká?
„V mnohých případech je to skutečně hrůza... V dnešní době moderních technologií a sociálních sítí si děti ke sportu bohužel cestu nacházejí jen velmi těžko. Otázkou ale je, co my všichni děláme pro to, abychom dětem v jejich věku od šesti do sedmi let nabídli adekvátní možnosti. Pokud ale je na výběr ze sportovních činností a dokážeme jako rodiče nebo pedagogové dítě ke sportu upoutat, pak si i ti nejmenší lásku ke sportu přenesou do vyššího věku. Pokud ale v nich nevybudujeme základy pohybu vůbec, je to pak v jejich pozdějším věku hrozně složité.“
* Věříte ve změnu, která děti opět přivede ke sportu?
„Ano, věřím, jinak bych tuto práci dělat nemohl. Musí se už pochopit, že sport a pohyb vůbec jsou pro lidský organismus podstatné a důležité. Věřím, že lidé a především děti na to opět přijdou a nebudou trávit den u počítačů nebo mobilních telefonů.“
* Vy tady nemáte problém s naplněním sportovních tříd?
„Naštěstí ne. Bylo sice krátké období, kdy jsme tak tak naplnili atletickou třídu, ale šlo vyloženě o děti, které sportovat chtěly a chtěly se prosadit v atletice. V posledních letech se ale zájem o naše sportovní třídy zvyšuje a my si můžeme dokonce zase vybírat z těch největších talentů.“
* Ředitelem školy jste byl jmenován k 1. červenci. Jak vypadají vaše prázdniny či dovolená?
„Během července probíhaly na škole určité opravy, což bývá ovšem plně v režii školníka. Já si během prvního měsíce prázdnin ještě vydechl na dovolené, ale v srpnu se do školy již vrátil a začal se pilně pracovat na začátek nového školního roku.“
* Žáci se posadí do lavic opět druhého září, tj. přesně za sedm dnů. Vy zase v tento den před nimi usednete do ředitelského křesla. Budete nervózní?
„Určitě budu! Hned druhého září začneme tradiční akcí, což je pasování prvňáčků. Já se na to moc těším, ale zároveň si uvědomuji, že před žáky a hlavně rodiči budu sám takovým prvňáčkem!“ (úsměv)