AKTUALIZOVÁNO: Milena Růžičková: „POHLEDEM NA BONSAJE MĚ PŘESTALA BOLET HLAVA“

Sympatická dáma Milena Růžičková (na snímku) si pěstování bonsají přímo užívá. Snad nejznámější pěstitelka a zároveň i vystavovatelka miniaturních rostlin v tomto regionu nám popsala, jaké byly její začátky v tomto odvětví a jak je v současnosti těžké sehnat prostory k výstavám, které lidé mají tak rádi. Důchodkyně s neuvěřitelným entuziasmem je také dlouholetou členkou brněnského a posléze i prostějovského Bonsai klubu, zároveň velice ráda předává své zkušenosti začátečníkům tohoto krásného zahrádkářského oboru.

* Vzpomenete si na chvíle, kdy jste vy sama začala s pěstováním bonsají? A co vás k tomu vůbec vedlo?
„Bylo to už v roce 1984 a přivedla mě k tomu vlastně moje dcerka. Už tehdy jsem sice byla činná v zahrádkářském svazu, pro který jsem organizovala zájezdy. A na jednu výborovou schůzi přinesl kolega nádherné barevné katalogy bonsají z Německa. To bylo něco! Ihned mě to zaujalo, katalogy jsem si půjčila domů a tam se mě dcera zeptala, proč tak krásné malinkaté stromečky taky nepěstujeme. Začala jsem se tedy vyptávat u ostatních kolegů a ti mě navedli už do tehdy existujícího Bonsai klubu v Brně. A bylo to...“
* Pokud se někdo chce pustit do pěstování bonsají, které byste mu doporučila pro začátek?
„Pro začátečníky, kteří se rozhodnou pěstovat miniaturní rostliny, jsou podle mého názoru nejlepší javory. Myslím u nás běžně rostoucí javory mléč nebo klen, nikoliv ty japonské. Ty naše snesou krátkodobé sucho nebo naopak přelití či delší deště. Prostě i nedostatečnou denní péči začínajícího pěstitele. Také jim nevadí silný řez větví nebo úplné ostříhání listů kvůli jejich zmenšení.
* Když samozřejmě pomineme to nejdůležitější, tedy velikost, jak moc velký rozdíl je v pěstování bonsají a běžně velkých rostlin nebo stromů?
„V obou případech to chce obrovskou trpělivost, a tato slova nejsou rozhodně nadnesená. Zároveň bychom ale mohli přidat také slůvko pokora. Ono totiž není všechno v moci pěstitele, který se může všemožně snažit, ale boj s přírodou vyhrát jednoduše nejde. Nedá se říct, zda jsou bonsaje choulostivější než vzrostlé dřeviny. Musejí se bránit stejným nemocem i parazitům, pouze pěstitelé mohou svým rostlinkám věnovat víc péče, bez které se stromy ve volné přírodě musí obejít.“
* Jak vás osobně bonsaje uspokojují?
„Po celodenní práci s lidmi mi tiché bonsaje vždycky poskytly klid a dodávaly energii jako stromy v lese. A mnohdy mě, jen co jsem přistoupila k policím s bonsajemi, přestala i bolet hlava. Takže pro trpělivého člověka přinášejí bonsaje úžasnou relaxaci.“
* Vzpomenete si na svoji první výstavu svých výpěstků a začátky vaší organizace?
„Někdy zjara tohoto roku jsem při probírání písemností o bonsajích objevila fragment plakátku zvoucího na moji první výstavu společně s kaktusáři. Protože jsem měla již tehdy kontakty na svaz zahrádkářů, snadno jsem se domluvila s předsedou okresního svazu sídlícího na Daliborce. Jejich klubovna byla naším startovacím prostorem. Psal se rok 1990. Začínalo nás asi pět nebo šest pěstitelů, ale během výstavy se hlásili další, dosud mně neznámí. Jenže v tu porevoluční dobu jsme byli ještě všichni zaměstnaní nebo začali podnikat, takže čas na nějakou pravidelnou činnost absolutně nebyl. Pravidelnou výstavní činnost jsme zahájili tedy až před dvaceti lety, členy Českého zahrádkářského svazu jsme se stali až před osmi lety. Těžko jsme hledali vhodné prostory.“
* A nyní jste také váženou členkou Bonsai klubu. Jak k tomu došlo?
„Vůbec první Bonsai klub v tehdejším Československu byl založen v roce 1980 v Praze. O pár let později přibyl další v Brně a jeho členkou jsem se už stala i já. No a v roce 2010 jsem pomáhala stejný klub založit i v Prostějově. Naše činnost je opravdu rozsáhlá. Jsme skupinka pěstitelů bonsají, kteří se dali dohromady, aby mohli pořádat výstavy, ukazovat svoje stromy jiným, vzájemně si předávat zkušenosti a rozvíjet svůj koníček. Pěstování bonsají je to, co nás spojuje a co vedlo k založení našeho bonsajistického klubu.“
* Co se týká výstav, také panovaly problémy se sháněním prostor?
„Jednou se podařilo domluvit s vedením muzea, někdy později jsme vystavovali v atriu v kostele u Milosrdných bratří a pak také v zahradě stacionáře Lipka na Tetíně. Z této výstavy máme jako zajímavost zápis v kronice od známého herce a moderátora Vladimíra Čecha, který byl na návštěvě stacionáře, avšak bonsaje si rád prohlédl. Ale pořád to nebylo to pravé místo pro každoroční výstavy. V našem městě byl prostě problém najít uzavřený venkovní prostor.“
* Dříve jste tedy bonsaje hodně vystavovala mimo Prostějov, že?
„Dá se říct. Velice ochotně nám vyšlo vstříc především vedení Lázní Slatinice. V průběhu hodových slavností a sjezdu veteránů vystavujeme v atriu lázeňského domu Morava. Také jsem oslovila majitele zámku v Brodku u Prostějova doktora Belcrediho, a ten nám propůjčil nádvoří jeho zámku. Myslím, že výstava bonsají obohatila program tamních hodových slavností, takže jsme byli každoročně vítáni. Po opravě nádvoří zámku v Konici asi v roce 2006 jsme započali tradičně vystavovat i tam. Několikrát se sice změnilo vedení kulturního střediska, avšak nikdy nebyl problém se s novým ředitelem nebo ředitelkou domluvit. Na těchto výstavách je zajímavé, že je navštívilo i několik skupinek cyklistů poměrně zdaleka. Svědčí o tom zápisy v našich kronikách. Velmi úspěšné výstavy jsme měli ve Vyškově, tamní odsvěcená novogotická kaple sv. Anny byla důstojným prostorem pro naše bonsaje. A letos poprvé domluvili naši členové, pěstitelé z Vyškovska, výstavu na zámku Bučovice. O tom se nemůže psát jinak, než že to nemělo chybu!“
* Kdy jste konečně prorazili v Prostějově?
„Pořád jsme hledali výstavní prostor, abychom mohli ukázat i prostějovským občanům své zelené miláčky, případně si mohli donést své tvarované stromky, nebo se přidali k nám pěstitelům. Asi před pěti lety se povedlo domluvit s farářem kostela Povýšení svatého Kříže, že můžeme vystavovat v rajské zahradě u kostela. Bylo to velmi vhodné místo, návštěvníkům se tam líbilo, psali pochvalná slova do kroniky, jen vadil hluk od atrakcí všude kolem. Výstavu jsme totiž měli v době prostějovských hodů. Letos však k dohodě s farou nedošlo, proto jsem hledala náhradní prostor v centru města. A díky spolupráci s tiskovou mluvčí magistrátu Janou Gáborovou a Annou Kajlíkovou, vedením Domovní správy v osobě Vladimíra Průši, potažmo s náměstkyní primátora Sokolovou, jsme si mohli pronajmout nádvoří prostějovského zámku. Je to upravené kulturní prostředí a my připravujeme slavnostní zahájení na tomto novém místě a také zajímavý program během samotné výstavy.“
* Kdy přesně bude zahájena?
„Chtěla bych Večerník, jeho čtenáře a všechny další Prostějovany, ale i hosty hodových slavností srdečně pozvat na vernisáž, která se uskuteční dvanáctého září od sedmnácti hodin na nádvoří zámku.“

MILENA RŮŽIČKOVÁ

* narodila se 10. dubna 1951 v Ostravě
* vystudovala Střední všeobecně vzdělávací školu v Českém Těšíně
* absolvovala nástavbu Ekonomické školy cestovního ruchu v Karlových Varech
* vystřídala několik pracovních profesí, působila v cestovní kanceláři Čedok v Prostějově, pracovala v technické knihovně OP Prostějov, následně přešla rovněž do knihovny v podniku Agrozet
* po roce 1989 pracovala v odbytovém oddělení Agrozetu Prostějov a zaváděla přímý zahraniční obchod bez PZO (podniků zahraničního obchodu)
* zhruba třicet let pracovala příležitostně jako průvodce pro různé cestovní kanceláře
* patnáct let před důchodem působila jako pojišťovací poradce NN
* nyní je již v důchodu, ale přivydělává si jako pomocná účetní
* kromě pěstování bonsají se ráda zabývá vyšíváním a četbou
* je vdova, má dvě dcery a pět vnoučat
zajímavost: umí několik cizích jazyků a pracovně působila i jako překladatelka a tlumočnice, vyučovala také němčinu v jazykové škole