- 8. srpen 2019
- 797x
Doslova v jednom kole je poslední dobou zkušený útočník Jestřábů Lukáš Luňák. Od jara se naplno věnuje svému „civilnímu“ zaměstnání a kromě toho si prodloužil aktivní hokejovou kariéru v roli hráče LHK Prostějov, kde načíná už svou sedmou sezónu. „Věřím, že konečně projdeme do prvoligového semifinále,“ říká přemýšlivý třicetiletý muž odhodlaně.
* Po minulém ročníku jste váhal, jestli pokračovat coby vrcholový sportovec. Jak tohle rozhodování probíhalo?
„Kromě hokeje už se věnuju i své práci a zvládat obojí je čím dál náročnější. Nicméně se to furt dá ještě skloubit, proto jsme se s vedením klubu nakonec dohodli na mém pokračování. Svou roli sehrál i odchod Matesa (dosavadního kapitána Matouše Venkrbce – pozn. red.), se kterým jsme byli v týmu služebně nejstarší. A vzhledem k tomu, že on odešel, nechtěl jsem v tom kluky nechat, aby kabina nedostala ještě citelnější zásah. Za prodloužení hokejové kariéry jsem každopádně rád, na další sezónu se moc těším a věřím, že všechno budu dobře zvládat.“
* Přestup Venkrbce do Českých Budějovic vás tedy nenahlodal, že byste to v Prostějově také zabalil?
„To ne. Jak říkám, spíš jsem cítil zodpovědnost za mančaft, jehož součástí jsem už šest let. Máme v kabině výborné kluky a super partu, navíc se vrátil Krejča (útočník Lukáš Krejčík), ke kterému mám hodně blízko. A zůstali ostřílení borci Divoch (Tomáš Divíšek) i Nouzik (Tomáš Nouza) plus další zkušenější hráči, čímž zůstalo pohromadě pevné jádro mužstva. K tomu se kádr zajímavě doplnil o nové hokejisty včetně mladých, obměněný mančaft vypadá dost zajímavě. Já jsem navíc nechtěl končit tím, že po zranění hned v prvním zápase play off a zdravotním vynechání celého zbytku čtvrtfinále skončím smutnou děkovačkou s fanoušky po prohraném sedmém utkání ve Vsetíně. Taková představa se mi nelíbila, tenhle konec jsem si nepřál. A dalo mi to novou motivaci pokračovat. Věřím, že letos budeme mít o něco lepší tým, abychom dosáhli na ten vysněný postup do semifinále.“
* Můžete přiblížit, jakému zaměstnání se vedle hokeje věnujete?
„Společně s mým nejlepším kamarádem Tomášem Karpovem projektu sdílených kol. Od května se rozjel tady v Prostějově, funguje už i v Ostravě a Havířově, od září začínáme v Berouně. Takže zatím čtyři města a na příští rok plánujeme dalších deset, s jejichž vedením jednáme. Tomáš na tomhle novém projektu maká absolutně naplno a já mu pomáhám, když zrovna netrénuju.“
* Tím pádem nadcházející hokejový ročník bude vaším definitivně posledním?
„To zatím nechci říkat. V jednotlivých zmíněných městech máme okolo sebe skvělý tým lidí a když sdílení kol budeme všichni dělat správně, může pro mě vzniknout prostor dál hrát hokej. Výhoda totiž je, že sezóny na ledě a na kolech se převážně míjejí. Teoreticky se tedy můžu věnovat ještě nějaký čas obojímu, ale uvidíme v budoucnu, jak se na všem domluvíme. Co se týče hokeje, beru svůj postupný přerod ve spíš defenzivního hráče a mám radost, pokud můžu jakkoliv mančaftu pomoct.“
* Jak zatím zvládáte přípravu?
„Kondiční jsem dělal společně s několika dalšíma klukama zde v Prostějově pod vedením našeho kondičního trenéra Davida Skřivánka. A teď na ledě? Je to opravdu hodně náročné. S Jirkou Vykoukalem jsme už několik příprav zažili a co jsme se bavili se spoluhráči v kabině, tak se nám to zatím zdá letos nejtěžší. Jirka do tréninků zařazuje nové trendy, které pochytil v Americe, aby je na nás aplikoval. (smích) Což je ale naprosto v pořádku, za takové tréninkové posuny jsme jedině rádi. Zvlášť pokud nám to pomůže se kvalitně nachystat na sezónu a následně ve stále tvrdší konkurenci Chance ligy uspět. Snažíme se společně dělat maximum, ať konečně klapne semifinálová účast.“
* Nelitujete během některých extrémně těžkých tréninků, že jste do toho ještě šel?
„Tím, že už pracuju i mimo hokej, jsem po pravdě získal určité srovnání a trochu jinou životní perspektivu. Taky Jirka Vykoukal nám pořád říká, že jako profesionální sportovci máme nejlepší zaměstnání na světě a ať si toho vážíme. Má svatou pravdu. Já osobně to proto beru momentálně tak, že chci hrát nejdéle, jak to půjde a bude dávat smysl mě i klubu. Těším se ráno do práce, ještě víc se pak těším sem na zimák. Na obou místech máme super kolektivy s výbornou týmovou atmosférou a já si hodně užívám, že můžu být jejich součástí.“
Další chyba na Vápenici.